Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Rybolov

Prioritou EU v oblasti rybolovu je najít rovnováhu mezi konkurenceschopným rybářským průmyslem a existencí udržitelné populace ryb a mořského ekosystému. V poslední době se můžeme setkat spíše s označením rybářská politika, a to zejména proto, že cílem není primárně rybolov, ale ochrana ryb a moří.

Společná rybářská politika má následující prioritní oblasti: 

  • Zachování, řízení a udržitelné využívání zdrojů ryb a ostatních vodních živočichů
  • Omezení dopadů rybolovu na životní prostředí
  • Řízení společné organizace trhu
  • Zajištění strukturální politiky
  • Stanovení podmínek využívání rybolovných zdrojů
  • Řízení rybářské flotily EU
  • Mezinárodní vztahy v  oblasti rybolovu
  • Zajištění kontrolních mechanismů

Společná rybolovná politika spadá pod komplex společné zemědělské politiky (SZP) a je součástí primárního práva již od založení Evropského hospodářského společenství. K utváření společné rybářské politiky nicméně nedošlo paralelně se SZP, především protože sledovala jiné cíle a její problémy byly méně významné. Oblast rybářství proto byla nejprve ošetřena pouze vytvořením vnějšího obchodního tarifu.

zemědělství, CAP
Evropskými rybáři nejvíce loveným druhem ryb je sleď. Eurokomisař pro zemědělství a rybolov Franz Fischler (1995-2004) při návštěvě německého podniku na zpracování sleďů (zdroj: Audiovizuální archiv EU)


Pohnutkou k vytvoření SRP byly spory mezi členskými státy o právo na stanovení výhradního národního rybolovného teritoria. Značný impulz dodalo postupné rozšiřování Evropského společenství o státy, v jejichž primárním sektoru a obchodní politice hraje rybolov nezanedbatelnou roli (vstup Velké Británie, jižní rozšíření v 80. letech).

Poprvé stanovila kvóty pro jednotlivé členy ES Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku v roce 1975. V roce 1980 Rada stanovila stabilizační systém, jež vycházel z úlovků v referenčním období 1973-78, a jehož hlavními elementy byly preference pro určité flotily ze Skotska, Irska a Grónska a kompenzace za ztráty ve vodách třetích zemí.

Na tomto základě došlo v roce 1983 ke zrodu skutečné společné rybářské politiky (SRP). Členské státy se dohodly na stanovení rybolovné zóny otevřené všem lodím Společenství (v dosahu 200 mil od pobřeží s možností jednotlivých zemí omezit vstup do pobřežního pásma v dosahu 12 mil); pravidelném stanovování kvót pro objem výlovu jednotlivých druhů ryb pro jednotlivé členské státy; licenčním režimu pro rybářské loděstanovení povolených způsobů lovu a požadavků na rybářské vybavení a reorganizaci trhu s rybami a produkty rybolovu.

Dalším důvodem k vytvoření společné rybolovné politiky byly ekonomicko-sociální aspekty. Evropské společenství zavedlo strukturální pomoc, organizaci trhu a vnější ochranu evropského trhu s rybími produkty prostřednictvím zavedení referenčních cen pro importované produkty. Později se přidaly i důvody ekologické (regulace rybolovu a snaha zabránit prudkému úbytku populace některých druhů ryb, regulace velikosti námořních flotil).

V prosinci 2002 se Rada dohodla na balíčku reformních opatření. Výsledkem reformy z roku 2002 je mimo jiné zavedení omezení intenzity rybolovu jako základního nástroje řízení rybolovu (např. omezením počtu dní, v němž smí plavidlo vykonávat rybolovnou činnost na moři), nové dvoustranné dohody o rybolovu se třetími zeměmi, nové principy financování SRP (nouzové vrakování), zřízení regionálních poradních sborů apod. Novým finančním nástrojem se stal Evropský rybářský fond.

Strategií Modrý růst se politika snaží od roku 2012 přispět k dosažení cílů strategie Evropa 2020. Modrý růst je dlouhodobá strategie na podporu udržitelného růstu v námořním odvětví jako celku. Strategie stanovuje dlouhodobé cíle:

  • rozvoj odvětví s vysokým potenciálem jako akvakultura, cestovní ruch v pobřežních oblastech, mořské biotechnologie, využití energie oceánů a těžba surovin z mořského dna
  • poskytování poznatků na základě digitální mapy mořského dna v evropském námořním prostoru
  • strategie pro jednotlivé oblasti moří a oceánů (Jaderské a Jónské moře, Severní ledový oceán, Atlantský oceán, Baltské moře, Černé moře, Středozemní moře, Severní moře), v jejichž rámci se podporuje spolupráce mezi sousedícími zeměmi


Rozpočet


Finančním nástrojem je Evropský rybářský fond (ERF), který funguje od 1. ledna 2007. Pro období 2014-2020 má fond k dispozici 5,75 miliard eur. Největšími příjemci jsou Španělsko (20,2%) a Francie (10,2%), nejmenším Rakousko (0,12%), respektive Lucembursko, které nedostává nic.

Španělsko

1161

Dánsko 

208

Litva

63

Francie

588

Rumunsko

168

Belgie

42

Itálie 

537

Irsko

148

Kypr

40

Polsko

531

Lotyšsko

140

Maďarsko

39

Portugalsko

392

Švédsko

120

Česká republika 

31

Řecko

389

Nizozemsko

102

Slovinsko

25

Chorvatsko

253

Estonsko

101

Malta 

23

Velká Británie

243

Bulharsko

88

Slovensko

16

Německo 

220

Finsko 

74

Rakousko

 7

TABULKA - Rozdělení příspěvků ze Společné rybářské politiky jednotlivým členským státům pro roky 2014-2020 v mld. eur (zdroj: Evropská komise)


Pro příští dlouhodobý rozpočet EU na období 2021–2027 Komise navrhuje částku 6,14 mld. eur.
Nový Evropský námořní a rybářský fond má podporovat evropské odvětví rybolovu, aby se dokázalo adaptovat na udržitelnější rybolovné postupy. Nově by měl přispět k posílení mezinárodní správy oceánů pro bezpečnější, čistší, zabezpečenější a udržitelně obhospodařovaná moře a oceány. Komise se zaměřuje také na ochranu mořských ekosystémů a chce 30 % rozpočtu věnovat na zmírňování změny klimatu a adaptaci na tuto změnu, v souladu se závazky dohodnutými v rámci Pařížské dohody.

Fond má zahrnovat nové prvky:

  • Zjednodušení administrativy a další možnosti pro členské státy: měly by moci zacílit podporu na své strategické priority, aniž by si musely vybírat ze seznamu způsobilých opatření
  • Větší soulad s ostatními fondy EU
  • Větší zaměření podpory na dosahování cílů společné rybářské politiky

V rámci námořního hospodářství Komise pro období po roce 2020 navrhuje, aby se ve srovnání s obdobím 2014–2020 výrazněji podpořilo. Jeho dnešní celosvětová produkce se odhaduje na 1,3 bilionu eur a mohla by se do roku 2030 více než zdvojnásobit. Námořní fond má umožnit investice do nových námořních trhů, technologií a služeb, jako jsou energie z oceánů a mořské biotechnologie.

V souvislosti s Agendou OSN pro udržitelný rozvoj 2030 se Unie na mezinárodní úrovni zavázala k tomu, že bude usilovat o bezpečnější, zabezpečenější, čistší a udržitelněji obhospodařovaná moře a oceány. Nový Evropský námořní a rybářský fond má tyto závazky ke zlepšení mezinárodní správy oceánů podporovat. Měl by poskytovat finanční prostředky potřebné ke zlepšení námořního dohledu, bezpečnosti a pobřežní spolupráce.

 
Instituce EU a rybolov

 

  • Evropská komise

Generální ředitelství pro námořní záležitosti a rybolov

Generální ředitelství pro námořní záležitosti a je odpovědné za provádění společné rybářské politiky a integrované námořní politiky. V jeho čele stojí generální ředitel João Aguiar Machado. Politickou zodpovědnost za GŘ má komisař pro životní prostředí, námořní záležitosti a rybolov Karmenu Vella.

 

  • Evropský parlament

Výbor pro rybolov

Výboru předsedá francouzský europoslanec Alain Cadec z frakce Evropské strany lidové. 

 

  • Rada pro Evropskou unii

Rada ministrů pro zemědělství a rybolov

Na Radě každý měsíc zasedají ministři zemědělství a rybolovu členských států a evropští komisaři odpovědní za zemědělství a rozvoj venkova, rybolov a námořní záležitosti, ale také zdraví.

 

Poskytuje technickou a vědeckou pomoc při vytváření a implementaci právních předpisů EU o námořní bezpečnosti, zabránění znečištění z lodí a bezpečnosti na palubě lodí. Kromě toho je v její kompetenci řešení ropných znečištění.

 

Aby se zajistilo dodržování omezení rybolovu v zájmu zachování rybích populací, byla v roce 2005 založena Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu. V roce 2012 byla přejmenována na Evropskou agenturu pro kontrolu rybolovu. Sídlí ve španělském městě Vigo, které je největším rybářským přístavem v Evropě.

Agentura dohlíží na dodržování pravidel na zákaz nadměrného rybolovu a na ochranu ostatních forem mořského života. Zajišťuje také odbornou přípravu inspektorů a organizuje společné operace inspektorů z více než jednoho členského státu.


Mechanismus hlasování

 

Lisabonská smlouva rozšířila název hlavy III SFEU „zemědělství" o „a rybolov" a v novém ustanovení zmocňuje EU k vykonávání společné rybářské politiky a vysvětluje, že odkazy na společnou zemědělskou politiku (SZP) nebo zemědělství se vztahují i na rybolov. Rybářská politika se tak stala integrální součástí SZP. Lisabonská smlouva také vyňala oblast „zachování biologických mořských zdrojů" ze sdílené pravomoci Unie a členských států a svěřila ji do výlučné pravomoci Unie.


Jak politika ovlivňuje ČR

 

ČR by v období 2014-2020 měla získat z rybolovné politiky 31,1 mil. eur, což představuje  5,4 % dotací evropské rybolovné politiky. Dotace z Evropského rybářského fondu jsou rozdělovány na základě operačního programu (OP) Rybářství. Program pokrývá oblasti, na které se vztahuje cíl „Konvergence" (tj. celé území České republiky, vyjma hlavního města Prahy).

Kromě financí z Evropského rybářského fondu je OP Rybářství financován i ze zdrojů ministerstva a žadatelé z podnikatelské sféry musí do projektů vložit minimálně 40 % vlastních zdrojů. Kromě podpory rybářského odvětví se OP Rybářství zaměřuje i na posílení domácí poptávky po sladkovodních druzích ryb. Intervence směruje také do zarybňování vodních toků úhořem, aplikovaného rybářského výzkumu, zavádění nových technologií do rybářských podniků a do vzdělávání.

 

Ministerstvo zemědělství

Státní zemědělský a intervenční fond

Těšnov 17, Praha 1 - 117 05
Tel: +420 221 811 111
Fax: +420 224 810 478
E-mail:info@mze.cz

Ve Smečkách 33, Praha 1 - 110 00
Tel: +420 222 871 620
Fax: +420 222 871 765
E-mail: info@szif.cz

 

Odkazy

Společná rybářská politika v číslech

Evropská komise: Rybolov

Portál EU: Námořní záležitosti a rybolov

Evropská komise: Společná rybářská politika

Právní předpisy pro oblast rybolovu

Autor: CDK, září 2018