Přejít na obsah

Vyhledávání

16/04/2014 18:19:03


Hlavní menu

Hospodářská soutěž

Politika ochrany hospodářské soutěže je jedním z nejvýznamnějších nástrojů EU pro podporu integrace společného trhu. Ustanovení upravující ochranu hospodářské soutěže byla již ve smlouvě o Evropském sdružení uhlí a oceli (1951), i v Římské smlouvě zakládající Evropské hospodářské společenství z roku 1957.
 
Soutěžní pravidla Evropské unie se vztahují jak na jednání soukromých podnikatelských subjektů, tak na vládní zásahy samotných členských států. Pravidla soutěžní politiky jsou stanovená ve článcích 101-109 SFEU. Evropská soutěžní politika je silně nadnárodní a prosoutěžní.
 
Mezi hlavní prvky soutěžní politiky EU patří:
 
  • zákaz dohod mezi podniky, které mohou narušovat soutěž na vnitřním trhu
  • zákaz zneužití dominantního postavení podniků na trhu
  • dozor nad fúzemi s evropskou dimenzí, které vedou k tržní dominanci
  • monitoring a regulace poskytování veřejných podpor
  • liberalizace sektorů, které ovládají státem garantované monopoly, například telekomunikace, poštovní služby, energetika
Kroes
Komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroes byla velmi aktivní při "eurozásazích" proti společnosti Microsoft. (foto: Audiovisual Service EU)
 
Realizace politiky je v rukou Komise, která má v této oblasti široké pravomoci. Provádí monitoring, vede vyšetřování konkrétních případů porušení hospodářské soutěže, implementuje přijaté akty a uděluje sankce. Evropská komise má výhradní pravomoc udělovat výjimky, včetně blokových. Evropský parlament nezískal ani Lisabonskou smlouvou významnější pravomoci a je pouze konzultován.
 
Evropská komise a antimonopolní úřady ve všech členských státech EU spolupracují prostřednictvím Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ESHS). Úřady a Komise se vzájemně  informují o nových případech a rozhodnutích, v případě potřeby koordinují vyšetřování a vyměňují si důkazy. Při vyšetřování si Komise může od vlád členských zemí vyžádat nezbytné informace nebo požádat domácí antimonopolní úřad o vedení šetření.
 
V případě, že své povinnosti neplní, může být Komise žalována u Evropského soudního dvora na základě žaloby na nečinnost.


  • Zákaz kartelů narušujících soutěž na vnitřním trhu

Evropské právo zakazuje a od počátku zneplatňuje dohody mezi podniky, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy. Společnostem zapojeným do kartelu může Evropská komise udělit pokutu až do výše 10 % jejich světového obratu. Tyto pokuty se platí do rozpočtu EU.

Smluvní strany mohou získat individuální nebo tzv. blokovou výjimku. Podmínkou je, že spotřebitelé získají přiměřený podíl na výhodách. Větší šanci na získání výjimky mají dohody, které přispívají ke zlepšení výroby či distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského pokroku. Pokud společný tržní podíl podniků po uzavření dohody činí více jak 40 % je udělení výjimky nepravděpodobné.

Příklady zakázaných dohod 
  • určování cen
  • omezování nebo kontrolování výroby, odbytu, technického rozvoje nebo investic,
  • rozdělování trhů nebo zdrojů zásobování
  • uplatňování rozdílných podmínek při transakcích stejné povahy
  • podmiňování uzavření smluv nutností přijmout další plnění, která s předmětem těchto smluv nesouvisejí.


  • Zneužití dominantního postavení
Dominantní společnosti mají díky svému podílu na trhu ekonomickou sílu na to, aby mohly jednat bez ohledu na své konkurenty nebo spotřebitele. Komise nepostihuje dosažení dominantního postavení, ale pouze jeho zneužití při soutěži na vnitřním trhu EU. Chování, které má vliv pouze na národní trh, evropské úřady posuzovat nesmějí.
Příklady zneužití dominantního postavení jsou účtování nepřiměřeně vysokých cen, účtování nerealisticky nízkých cen s cílem vytlačit konkurenci z trhu, diskriminování některých obchodních partnerů, vnucování neopodstatněných obchodních podmínek partnerům.
Komise rovněž sleduje chování podniků z nečlenských zemích EU na evropských trzích.  Americké firmy, jako např. Microsoft a IBM, už byly rovněž účastníky ostře sledovaných soudních sporů týkajících se jejich monopolního postavení.

1978 - kauza United Brands
Pojem dominantní postavení vymezil Evropský soudní dvůr ve věci United Brands

(rozhodnutí č. 27/76 z února 1978). Hlavním ukazatelem dominantního postavení je velký podíl na trhu; k ostatním faktorům patří hospodářsky slabé postavení konkurentů, neexistence skryté hospodářské soutěže a kontroly zdrojů a technologií.

 

  • Kontrola fúzí

Další pravomocí Komise je posuzovat spojování velkých podniků s dopadem na zahraničí. Takové fúze schválí, pokud vzniklý subjekt výrazně neomezí hospodářskou soutěž nebo nezúží možnost výběru pro spotřebitele.

Pro rozhodnutí o zahájení šetření Komisí jsou rozhodující údaje o prodeji na evropském trhu. Pokud se jedná o spojení podniků s celosvětovým obratem vyšším než 5 mld. Euro a s obratem alespoň dvou zúčastněných podniků vyšším než 250 mil. Euro dostávají se pod soudní pravomoc Komise - tzv. one-stop shop princip. Výjimkou jsou případy, kdy podniky dosahují více než dvě třetiny svého komunitárního obratu v témže členském státě.

Společnosti navrhující fúzi musí do týdne od uzavření dohody tuto skutečnost oznámit Komisi, která v právně závazném termínu posoudí, zda navrhovaná fúze vytváří nebo posiluje nedovolené dominantní postavení na relevantním trhu. Pokud ano, fúzi zakáže. Pokud ne, Komise potvrdí, že fúze je slučitelná se společným trhem a schválí fúzi bezpodmínečně nebo s jistými podmínkami.

kauzy Continental Can a BAT-Philip Morris

Primární právo nedávalo Komisi výlučnou pravomoc povolit nebo zakázat spojování společností. Došlo k tomu až výkladem judikatury Evropského soudního dvora. Ten v rozsudku Continental Can z roku 1973 rozhodl, že zneužití dominantního postavení nastává, pokud společnost, která se již v takovém postavení nachází, posílí toto postavení převzetím svého konkurenta.

V roce 1987 ve věci BAT-Philip Morris dokonce Soudní dvůr rozhodl, že i při neexistenci dominantního postavení bude akvizice takého druhu sankciována, jako kdyby byla dohodou narušující hospodářskou soutěž. Na základě tohoto výkladu zřídila Komise neformální systém pro vyšetřování spojení společností. Ten však umožňoval vyšetřovat až poté, co ke spojení došlo. Formální právní úpravu přijala Rada až v roce 1989.

 

  • Kontrola veřejných podpor

Státní subvence jsou evropským právem obecně považovány za škodlivé - existují ale výjimky. Zakládající smlouva rozděluje povolené státní podpory na slučitelné s vnitřním trhem a na ty, které mohou být považovány za slučitelné.

Slučitelné podpory jsou např. sociální dávky, nebo pomoc určená k nápravě škod způsobených přírodními katastrofami. Výjimky možné za určitých okolností zahrnují podporu nerozvinutých regionů, projektů v evropském zájmu, nápravu vážných poruch v hospodářství členského státu, usnadnění rozvoje určitých hospodářských aktivit nebo oblastí, prosazování kultury a zachování národních tradic. Další kategorie může blíže určit Rada.

Komise přijala obecné zásady, v nichž se více zaměřuje na velké společnosti obchodující v celé EU. Takové společnosti mají obvykle velký tržní podíl a státní podpora jim udělená výrazněji ovlivňuje hospodářskou soutěž a obchod. Nové obecné zásady zavádějí přísnější pravidla, a velké společnosti tedy budou muset vyvinout větší úsilí, aby své přežití financovaly z vlastních zdrojů. Například by v budoucnu měly nést přibližně 50 % nákladů na restrukturalizaci.

  • Liberalizace veřejných služeb

Dlouhou dobu Evropská komise nezasahovala do činností veřejných služeb, protože členské státy nebyly ochotné dát souhlas k zásahům. Od začátku 90. let však Komise začala systematicky a aktivně prosazovat liberalizaci veřejných služeb (např. dodávky elektřiny, plynu a vody, doprava, poštovní služby a telekomunikace).

Komise usiluje, aby bývalé státní monopoly nezneužívaly svou tržní sílu a nepoškozovaly nové účastníky na trhu. Současně aby byly finančně dostupné služby k dispozici i pro chudé či zdravotně postižené spotřebitele nebo pro ty, kteří žijí ve vzdálených nebo odlehlých regionech.

I když uznává existující koncept veřejných služeb i potřebu umožnit plnění jejich úkolů, považuje Komise otevření těchto trhů hospodářské soutěží za velmi potřebné a přínosné. Například poštovní služby se na základě směrnice EU začaly otevírat hospodářské soutěži, ale kvůli požadavku členských států na zajištění minimální úrovně služeb v rámci tzv. univerzální služby však některé činnosti zůstaly vyhrazeny pro jednoho nebo pro několik provozovatelů.


Instituce EU a ochrana hospodářské soutěže

Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž řídí od února 2010 Nizozemec Alexander Italianer (mj. pracoval pro českého komisaře Pavla Teličku). Pod vedením španělského komisaře Joaquína Almunii prosazuje GŘ dodržování pravidel hospodářské soutěže vyplývajících ze Smluv.

Rada vznikla v roce 2002 sloučením tří dřívějších konfigurací Rady - pro vnitřní trh, průmysl a výzkum. Podle programu jednání je složená z ministrů pro evropské záležitosti, ministrů pro průmysl nebo výzkum. Schází se přibližně pětkrát až šestkrát ročně.

Výboru předsedá britský europoslanec Harbour Malcolm z Evropské konzervativní a reformní frakce. ČR v něm zastupuje Zuzana Roithová z KDU-ČSL, Edvard Kožušník z ODS a jako náhradnice Olga Sehnalová z ČSSD.

Vznikla jako fórum pro diskuzi a spolupráci evropských soutěžních úřadu v případech, kdy je aplikováno soutěžní právo EU. V rámci ESHS řeší skupiny  odborníků na určité oblasti (například pojištění nebo železnice) problémy, které se týkají hospodářské soutěže a zaujímají k nim společný postoj.


Mechanismus hlasování


Vývoj v rámci politiky probíhá na základě rozhodnutí Rady, která o směrnicích a nařízeních rozhoduje řádnou legislativní procedurou.


Vliv politiky na ČR

V současné době je ochrana hospodářské soutěže v České republice institucionálně zajišťována Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže se sídlem v Brně. Úřad je řízen předsedou, který je jmenován prezidentem republiky na šestileté funkční období. Úřad začal pod tímto názvem fungovat od 1. listopadu 1996, přičemž navázal na činnost dřívějšího Ministerstva pro hospodářskou soutěž, jehož kompetence byly v plném rozsahu zachovány.

Autor: Mgr. Marie Bydžovská, Euroskop