Přejít na obsah

Vyhledávání

24/04/2014 18:39:21


Hlavní menu

Regionální politika

Evropská unie není pouze sdružením národních států. Svoji roli v procesu evropské integrace mají i regiony členských zemí. Jedním z důležitých pilířů Společenství je proto Politika hospodářské a sociální soudržnosti (neboli kohezní či regionální politika).

Zaměřuje se na vyrovnání hospodářských a sociálních rozdílů mezi jednotlivými regiony (268 regionů ve 27 členských státech), a hraje tak zásadní roli při budování jednotného trhu. Kohezní politika je v současnosti umocněna na jednu stranu vznikem jednotné měny omezující možnost členských států eurozóny ovlivňovat ekonomiku prostřednictvím měnových kurzů, na druhou stranu vstupem 12 nových zemí, jejichž příjmy se nacházejí výrazně pod průměrem EU.


Vznik a vývoj politiky


Politika soudržnosti prošla za dobu své existence významným vývojem. Z politiky zaměřené na podporu regionů postižených útlumem těžkého průmyslu a na zaostalé venkovské regiony bojující o finanční prostředky se vyvinula v jednu z nejdůležitějších politik EU, která má Evropě zajistit konkurenceschopnosti ve světě a pomoci čelit výzvám 21. století.

Finanční nástroje a iniciativy Společenství existují již od počátku integrace. V roce 1958 vznikl Evropský sociální fond (ESF), o čtyři roky později Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (EAGGF) a roku 1975 Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR). Na úrovní Evropské komise bylo v roce 1968 zřízeno Generální ředitelství pro regionální politiku.
 
Johanes Hahn, komisař pro regionální politiku
Eurokomisař pro regionální politiku Johannes Hahn (*1957), člen rakouské ÖVP, spojen s Evropskou lidovou stranou. Od 2. února 2010 rakouský zástupce ve II. Barrosově komisi. V Rakousku byl ministem vědy a výzkumu. Jeho předchůdce v EK byl Polák Pawel Samecki. (foto: Audiovisual Service EU)
 

Vznik politiky soudržnosti se datuje do 70. let, kdy do ES vstoupily státy s méně rozvinutou ekonomikou nebo silnými regionálními disparitami (Velká Británie, Dánsko, Irsko). Roku 1972 byl přijat dokument, který regionální politiku označil za „zásadní faktor posilování Společenství". Legislativu pro integrovanou regionální politiku ale zavedl až Jednotný evropský akt (JAE) v roce 1986. Důležitým impulsem pro regionální politiku bylo také rozšíření o Řecko, Španělsko a Portugalsko a přijetí plánu na vznik jednotného trhu.

Po přijetí Jednotného evropského aktu došlo k rozvoji politiky soudržnosti ve vztahu k jednotnému vnitřnímu trhu a zaměření na podporu méně rozvinutých oblastí. Hospodářská a sociální soudržnost se stala jedním z cílů Společenství a byly zavedeny základní principy politiky soudržnosti: princip koncentrace, programování, partnerství (komplementarity) a doplňkovosti (adicionality).

V červnu 1988 Evropská rada zdvojnásobila rozpočet strukturálních fondů (68 miliard ECU) a přijala první regulaci, která je zahrnula pod politiku soudržnosti.

Evropa regionů

V 80. a 90. letech 20. století některé evropské regiony usilovaly o zvýšení svých pravomocí propagací koncepce „Evropy regionů" či „Evropy měst". Tato koncepce předpovídala postupné mizení národních států a prosazování nového teritoriálního uspořádání založeného na ekonomických či kulturních jednotkách existujících států.

Jiná interpretace zase spatřovala regiony objevující se jako „třetí úroveň" vládnutí v Evropě, s uznaným statutem v evropských institucích, ale stále pevně usazené v rámci států.

Omezenější koncepce „Evropy s regiony" předpokládala postupné uznávání regionální dimenze evropských politik a rozvíjení možností ke spolupráci a konzultacím. Hlavní problém je stále v různorodosti podstatních jednotek - v jejich ekonomické vyspělosti, pravomocích a požadavcích.

Některé oblasti se silnějšími nacionalistickým či regionalistickými hnutími spatřovaly v Evropské unii možnost uniknout z rámce vlastního státu. Za tímto účelem byla vypracována další koncepce „Evropy kultur", ve které by podstátní jednotky s vlastní kulturou či jazykem disponovaly zvláštním statutem.


Maastrichtská smlouva od 1. listopadu 1993 zavedla nové nástroje (Fond soudržnosti), instituce (Výboru regionů) a principy (subsidiarita). Po summitu v Edingburghu v prosinci 1992 se rozpočet na fondy opět zvýšil a představoval již třetinu rozpočtu EU, celkem 200 miliard ECU.

Od března 2000 ovlivňovala politiku soudržnosti hlavně Lisabonská strategie a připravované rozšíření Evropské unie, ke kterému došlo v květnu 2004. Východní rozšíření o 10 států zvýšilo populaci EU o pětinu, HDP ale pouze o 5 procent. Podle statistik byl průměr HDP na obyvatele nových členských zemí pod polovinou průměru unie. Téměř všechny oblasti se mohly ucházet o nejvyšší možnou podporu ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.
 
Rozhodnutím Evropské rady z března 1999 se rozpočet Politiky soudržnosti zvýšil na 213 mld. eur a dalších 22 mld. bylo přiznáno novým členům pro období 2004-2006. Program PHARE, který existuje již od roku 1989, doplnil nástroj předvstupních strukturálních politik (ISPA) a zvláštní předvstupní program pro rozvoj zemědělství a venkova (SAPARD).
 
 
Období 2007-2013


Ve finanční perspektivě na období 2007 - 2013 (tzv. finanční perspektiva) bylo na politiku soudržnosti vyčleněno 35,7 % evropského rozpočtu, tedy 347,410 mld. eur.. Evropská rada 6. října 2006 přijala „strategické obecné zásady Společenství pro soudržnost", které jsou základem nové politiky a stanovují zásady a priority na období 2007-2013.

S posledním rozšířením o Rumunsko a Bulharsko v roce 2007 se v Evropské unii prohloubily ekonomické a sociální nerovnosti - např. nejbohatší region Inner London má 290% HDP na obyvatele, nejchudší Nord Est v Rumunsku pouze 23% průměru EU. 

V období 2007-2013 se politika soudržnosti více zaměřuje na koncentraci zdrojů na nejchudší členské země a regiony, priority ale posouvá i k podpoře růstu, zaměstnanosti a inovací. Podle tématických oblastí bude nejvíce prostředků směřovat do dopravy, lidských zdrojů, udržitelného rozvoje, vědy a výzkumu, inovací a informační společnosti.

Cíle 2007-2013

Fondy 2007-2013

Konvergence

Evropský fond regionálního rozvoje
Evropský sociální fond
Fond soudržnosti

Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost 

Evropský fond regionálního rozvoje
Evropský sociální fond

Evropská územní spolupráce

Evropský fond regionálního rozvoje

Informace o cílech 2004-2006 na http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2004-2006

  • Cíl Konvergence

Podporuje faktory vedoucí ke konvergenci nejméně rozvinutých členských států a regionů. Tento cíl se týká regionů úrovně NUTS 2 (viz Systém správního členění v rámci regionální politiky EU) s HDP na obyvatele nižším než 75% průměru Společenství. Pro regiony, které splňují tato kritéria na úrovni EU-15, a nikoli EU-27, byl zaveden přechodný režim, v jehož rámci se financování snižuje postupně („phasing-out").

Částka dostupná v rámci cíle Konvergence je 282,8 miliard EUR, které plynou z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti.

  • Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost

Posiluje konkurenceschopnosti regionů a zaměstnanost pomocí rozvojových programů na urychlení hospodářských změn prostřednictvím inovací, podporuje znalostní společnost, ochranu životního prostředí atd. Podporuje vznik většího počtu kvalitnějších pracovních míst přizpůsobováním pracovní síly a investicemi do lidských zdrojů.

Prostředky z tohoto cíle mohou využívat také regiony, které nespadají pod cíl „konvergence" ani pod přechodnou podporu pro regiony NUTS2, která platí do roku 2013 pro oblasti  na něž se vztahoval původní Cíl 1 programovacího období 2000-2006, ale jejichž HDP na obyvatele překračuje 75 % průměru EU-15. Výše přechodné podpory se postupně snižuje.

Cíl je naplňován z prostředků Evropského sociálního fondu a Evropského fondu pro regionální rozvoj.

  • Cíl Evropská územní spolupráce

Tento cíl navazuje na iniciativu INTERREG. Podporuje přeshraniční spolupráci na lokálních a regionálníc projektech, nadnárodní spolupráci posilující integrovaný územní rozvoj, meziregionální spolupráci a výměnu zkušeností.

V příhraničních oblastech žije 181,7 milionu obyvatel (37,5 % celkové populace EU) a všechny regiony a občané EU spadají do jedné ze stávajících třinácti oblastí nadnárodní spolupráce.

Opatření financovaná z Evropského fondu pro regionální rozvoj se dělí podle cílů na přeshraniční spolupráci (regiony úrovně NUTS 3 podél pozemních vnitřních hranic a některých pozemních vnějších hranic, regiony úrovně NUTS 3 podél námořních hranic, které od sebe nejsou vzdáleny více než 150 km) a mezinárodní spolupráci, jejíž seznam přijala Evropská komise rozhodnutím z 31. října 2006.
 

Rozdělení prostředků

Rozdělení prostředků politiky soudržnosti na 3 cíle pro roky 2007-2013. Jde o celkem 35,7 % rozpočtu EU a 347,410 miliard eur. (zdroj: Evropská komise)


Tyto cíle jsou financovány ze zvláštních fondů EU, které navyšují nebo stimulují investice ze soukromého sektoru a investice státních i regionálních správních orgánů. Jedná se o tzv. strukturální fondy a Fond soudržnosti. Strukturální fondy jsou určeny pro chudší nebo jinak znevýhodněné regiony.

Existují dva strukturální fondy:

Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) - jeho cílem je posilovat hospodářskou a sociální soudržnost v rámci Evropské unie vyrovnáváním rozdílů mezi regiony. Z prostředků ERDF jsou financovány podpory v rámci všech 3 cílů regionální politiky v následujících oblastech:

  • investice do podniků s cílem vytvořit udržitelná pracovní místa;
  • podpory infrastruktury (výzkum a inovace, telekomunikace, životní prostředí, energetika a doprava);
  • finanční nástroje na podporu regionálního a místního rozvoje a spolupráce měst a regionů;
  • opatření technické pomoci.

Evropský sociální fond (ESF) - jeho cílem je zvýšení zaměstnanosti a rozšíření pracovních příležitostí v Evropské unii. Fond poskytuje prostředky na neinvestiční projekty v rámci cílů „konvergence" a „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost" v následujících oblastech:

  • přizpůsobování pracovníků a podniků: systémy celoživotního vzdělávání, navrhování a šíření inovačních forem organizace práce;
  • přístup k zaměstnání pro uchazeče o zaměstnání, ekonomicky neaktivní osoby, ženy a migrující pracovníky;
  • sociální začleňování znevýhodněných osob a boj proti diskriminaci na trhu práce;
  • rozvoj lidského kapitálu prostřednictvím reforem vzdělávacích systémů a vytváření sítí vzdělávacích institucí.

Fond soudržnosti (FS) - vznikl v roce 1994 a je na rozdíl od strukturálních fondů určený na podporu rozvoje chudších států, nikoli regionů. Počátečním kritériem je, aby hrubý národní produkt (HNP) příslušného státu nedosáhl 90% průměru Unie. Podobně jako u ERDF jsou z něj podporovány investiční (infrastrukturní) projekty, avšak jen se zaměřením na dopravní a energetickou infrastrukturu většího rozsahu a ochranu životního prostředí. Finanční pomoc z Fondu soudržnosti může být pozastavena rozhodnutím Rady (přijatým kvalifikovanou většinou), jestliže daný stát vykazuje nadměrný schodek veřejných financí, pokud tuto situaci nenapraví nebo pokud se kroky podniknuté k nápravě jeví jako nedostatečné.

Podíl politky soudržnosti na finančních perspektivách

Podíl politiky soudržnosti na rozpočtu EU stále stoupá. Po zemědělské politice jde o druhou největší položku rozpočtu EU. Zatímco výdaje na zemědělství postupně klesají, peníze pro regiony se zatím výždy zvyšovaly. (zdroj: Evropská komise)


Etapy regionální politiky

  • Na základě návrhu Evropské komise určuje Rada EU a Evropský parlament rozpočet strukturálních fondů a pravidla jejich využívání.
  • Ve spolupráci s členskými zeměmi Evropská komise navrhuje „strategické obecné zásady Společenství pro soudržnost", tj. rámcový strategický dokument pro politiku soudržnosti, který má zajistit sladění plánů členských států s prioritami EU (podpora inovací, podnikání, znalostní ekonomiky, vytváření pracovních míst a zvyšování jejich kvality).
  • V souladu se strategickými obecnými zásadami a za dialogu s Komisí je pak každým členským státem vypracován vlastní „národní strategický referenční rámec". Národní strategické referenční rámce musí být Komisi odevzdány do pěti měsíců od přijetí strategických obecných zásad. Referenční rámec určuje strategii členského státu a uvádí seznam „operačních programů", které stát hodlá provádět.
  • Pokud nejsou vážnější připomínky, části referenčního rámce a každý z operačních programů jsou schváleny Evropskou komisí. Operační programy představují priority státu (nebo regionů) a koncepci využívání programů. V případě zemí a regionů, na něž se vztahuje cíl „konvergence", musí být 60 % výdajů přiděleno na priority vyplývající z lisabonské strategie EU (podpora růstu a zaměstnanosti). V případě zemí a regionů, na něž se vztahuje cíl „konkurenceschopnost a zaměstnanost" je to 75 % výdajů.
  • Po schválení operačních programů Komisí je úkolem členského státu a jeho regionů zajistit provádění programů, tj. vybrat projekty z těch, které každým rokem vznikají, a zajistit jejich kontrolu a hodnocení. Veškerou tuto práci provádějí tzv. „řídící orgány" fungující v rámci jednotlivých zemí či regionů (v ČR je to Ministerstvo pro místní rozvoj).
  • Komise se zaváže k výdajům, aby členskému státu umožnila zahájení programů
  • Komise proplatí výdaje certifikované členským státem.
  • Komise se podílí na sledování operačních programů společně s členskými státy a obě strany po celé programové období 2007-2013 předkládají strategické zprávy.

Danuta Hübner, předsedkyně Výboru EP pro regionální politiku
Jedním z hlavních hráčů při diskusi ohledně rozpočtu EU po roce 2013 a výši výdajů na Kohezní politiku bude poslankyně EP a členka Občanské platformy Danuta Hübner. Bývalá komisařka pro regionální politiku (2004-2009) v současnosti předsedá důležitému Výboru pro regionální rozvoj. (foto: Audiovisual Service EU) 


Instituce EU a regionální politika

  • Evropská komise

Problematika spadá pod Generální ředitelství pro regionální politiku, které od roku 2007 řídí Němec Dirk Anher. Politicky spadá DG pod komisaře Johannese Hahna.

  • Evropský parlament

Portfolio spadá pod Výbor pro regionální rozvoj (REGI). V jeho čele stojí Polka Danuta Hübner, z českých europoslanců v něm zasedá Oldřich Vlasák (ODS) a Zuzana Brzobohatá (ČSSD). Náhradníky jsou Jan Březina, Richard Falbr a Evžen Tošenovský.

Českou republiku ve výboru zastupuje 12 členů.  V čele výboru stojí Švéd Staffan Nilsson.


Mechanismus hlasování, legislativa

Politika hospodářské a sociální soudržnosti je tradiční politikou zakotvenou již Smlouvou o  založení ES. Právním základem pro legislativu v této oblasti jsou čl. 158-162 Smlouvy o ES.

Politika je koncipovaná jako tzv. komunitární (koordinovaná) politika. To znamená, že realizace samotné regionální politiky spočívá na členských státech, zatímco koordinace a harmonizace náleží do nadnárodní, neboli komunitární působnosti.

V souvislosti s Lisabonskou smlouvou se zavádí tzv. třetí dimenze kohezní politiky - územní soudržnost, která je zakotvena v čl. 158 Smlouvy  o založení ES ve znění Lisabonské smlouvy. Jasná definice uvedeného pojmu bude však ještě předmětem dlouhých diskusí.
 
Výhradní právo předkládat legislativní návrhy v této oblasti má Evropská komise. Legislativa politiky soudržnosti se sestává z celkem 5 nařízení:

  • obecné" Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 z 11. července 2006: definuje cíle, principy, základní pravidla programování, řízení, financování, monitorování, kontroly pomoci ze SF a FS;
  • Nařízení Rady (ES) o Fondu soudržnosti (FS) č. 1084/2006 z 11. července 2006: definuje poslání, oblasti intervence a podmínky podpory FS;
  • Nařízení EP a Rady o Evropském fondu regionálního rozvoje (ERDF) č. 1080/2006 z 5. července 2006: definuje zaměření aktivit podporovaných ERDF (výrobní investice, infrastruktura, další rozvojové iniciativy) podle jednotlivých cílů, detaily programování a implementace EÚS; způsobilost bydlení;
  • Nařízení EP a Rady o Evropském sociálním fondu (ESF) č. 1081/2006 z 5. července 2006: definuje poslání, zaměření aktivit podporovaných ESF (měkké investice);
  • Nařízení EP a Rady o Evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS)  č. 1082/2006 z 5. července 2006: napomáhá realizaci cíle EÚS.
 

Evropský parlament

Rada

Výbory ke konzultaci

Obecné nařízení

souhlas

jednohlasnost

HSV & VR

Nařízení o FS

souhlas

jednohlasnost

HSV & VR

Nařízení o ERDF

spolurozhodování

kvalifikovaná většina

HSV & VR

Nařízení o ESF

spolurozhodování

kvalifikovaná většina

HSV & VR

Nařízení o ESÚS

spolurozhodování

kvalifikovaná většina

HSV & VR

 zdroj: Euroskop


Změny po Lisabonské smlouvě

Lisabonská smlouva rozšiřuje ustanovení týkající se politiky soudržnosti explicitním zařazením tzv. územní soudržnosti mezi cíle EU. Dle čl. 174 Smlouvy o fungování EU (SFEU) má být v rámci evropských regionů věnována zvláštní pozornost především venkovským oblastem, oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony.

Lisabonská smlouva zavádí do právního rámce EU místní a regionální dimenzi: do definice zásady subsidiarity (čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU), podle níž EU jedná pouze tehdy, pokud může být výsledků lépe dosaženo na úrovni EU než na úrovni členských států, je vložen odkaz na místní a regionální úroveň. Dále je výslovně stanoveno, že Unie respektuje národní místní a regionální samosprávu (čl. 4 odst. 2 SEU) a podporuje územní (jakož i hospodářskou a sociální) soudržnost (čl. 3 odst. 3 SEU).

Smlouva posiluje pozici Výboru regionů, kterému je umožněno obrátit se na Soudní dvůr EU, jestli že se domnívá, že došlo k porušení principu subsidiarity v oblastech, kde má být dle SFEU konzultován (čl. 8 Protokolu o používání zásad proporcionality a subsidiarity).


Regionální politika a ČR

Nařízení v oblasti politiky soudržnosti jsou aplikovatelná přímo, tzn. jednotlivá nařízení není nutné převádět do českého právního řádu prostřednictvím českého právního aktu, který stanoví práva a povinnost. Ministerstvo pro místní rozvoj je centrálním koordinátorem pro využívání fondů EU v ČR.

Českou právní úpravu politiky regionálního rozvoje stanovuje zákon č. 248/2000 Sb.,o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.
 

Strukturální operace 2007-2013, alokace pro ČR

  2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Strukturální fondy2 223 2 330 2 438 2 550 2 663 2 775 2 889
Fond soudržnosti 1 096 1 150 1 202 1 258 1 314 1 371 1 427
Celkem strukturální operace 3 319 3 480 3 640 3 809 3 977 4 145 4 316
Česká republika může v letech 2007-2013 vyčerpat ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti cca 26,7 miliard eur. (zdroj: Ministerstvo financí)
 
 
Důležité dokumenty
 
 
 
Politika územního rozvoje ČR 2008
Autor: Mgr. Ondřej Novák (Euroskop) a Mgr. Vítězslava Fričová (Senát)