24.04.2014
čtk
Pokud by Evropská unie v roce 2004 dočasně neomezila přístup Čechů na pracovní trh zemí původní patnáctky, muselo by Česko na vstup do unie ještě několik let čekat. Při diskuzi k desátému výročí rozšíření EU na českém velvyslanectví v Berlíně se na tom ve středu shodli bývalý český premiér Vladimír Špidla a někdejší komisař pro rozšíření EU Günter Verheugen. Špidla také označil rozšíření unie o deset zemí v roce 2004 za jeden ze zázraků evropských dějin.
Vzájemné obavy
Do smlouvy o rozšíření EU bylo zakotveno několik přechodných období, která si vyžádaly jak staré, tak nové členské země. Státy původní patnáctky si vyžádaly zejména opatření pro ochranu svého pracovního trhu před možným přílivem levnějších zaměstnanců, uchazeči o členství pak chtěli odložit platnost přísnějších ekologických norem nebo se chránit před rozsáhlým nakupováním půdy obyvateli bohatších západních zemí.
„Jinak to nebylo možné. Alternativy tehdy byly, a to že buď zavedeme přechodná období, nebo budeme ještě mnoho let čekat, až se kandidátské země hospodářsky přiblíží stávajícím členům unie,“ řekl dnes Verheugen. Zejména německá a rakouská vláda by podle něj před svými občany nemohly obhájit plné otevření pracovního trhu novým zemím. Verheugen nicméně vyjádřil přesvědčení, že tyto obavy neměly racionální základ.
Špidla podotkl, že zatímco na straně Německa panovaly obavy z masové imigrace levných českých zaměstnanců, Češi se obávali, že Němci nové země promění ve své kolonie. Přechodná období proto označil za rozumné řešení, které bylo v dané situaci politicky nutné.
2004. Druhý zázrak v Evropě
Češi jsou podle Špidly vůči Evropské unii stále podezřívaví, přesto ale bývalý premiér považuje rozšíření z roku 2004 za přelomovou událost v pozitivním slova smyslu. „V dějinách Evropy došlo ke dvěma zázrakům. Tím prvním je počátek Evropské unie pět let po skončení druhé světové války. A druhým zázrakem je toto rozšíření po více než čtyřiceti letech trvání železné opony,“ řekl Špidla.
Do budoucna Špidla vyzval k prohlubování evropské integrace. Za příklad označil Indii, jejíž svazové státy jsou podle něj kulturně ještě rozdílnější než evropské země, přesto ale tvoří federaci. „Je proto jasné, že to není technická otázka, ale otázka politické vůle,“ řekl k možnému posílení společných prvků v Evropské unii.
O potřebě další integrace mluvil i Verheugen, podle něj už ale není možné pokračovat v systému, kdy se na dalším integračním kroku dohodne celá osmadvacítka. Podle něj by mělo být pravidlem, aby se na společných politikách dohadovaly i menší skupiny států, ke kterým se později budou moct v případě zájmu připojit i další.
Autor: Euroskop
