Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Jiří Paroubek: Chci silnou a sociální Evropu

16.08.2005
Je patrné, že červnová výzva Evropské rady k diskusi s občany o budoucnosti Evropské unie nezůstala pouze prázdnou proklamací. Za přínosný a konstruktivní považuji také červnový projev britského ministerského předsedy Blaira v EP.

Je patrné, že červnová výzva Evropské rady k diskusi s občany o budoucnosti Evropské unie nezůstala pouze prázdnou proklamací. S potěšením jsem se seznámil s článkem prezidentů Finska, Itálie, Lotyšska, Polska, Portugalska, Rakouska a Spolkové republiky Německo (Společně pro Evropu. Jak pokračovat, MF Dnes 28. července). Za přínosný a konstruktivní považuji také červnový projev britského ministerského předsedy Blaira v Evropském parlamentu, který představil britskou vizi priorit, kterými by se měla Evropa aktuálně zabývat.

Jen tak lze čelit globalizaci

Jeden z názorů, které se objevují v dopisu šesti prezidentů a se kterým se plně ztotožňuji, podtrhuje skutečnost, že pouze hospodářsky silná, solidární Evropa může spoluutvářet globalizaci a vtisknout jí potřebný sociální rozměr. Globalizační proces podstatně změnil tvář světové ekonomiky. Není přehnané tvrdit, že ovlivňuje život téměř každého občana žijícího v ekonomice zapojené ve větší či menší míře do mezinárodního obchodu.
Lidé v Evropě s úzkostí sledují přesouvání pracovních míst do levnějších oblastí světa, zároveň však mají na výběr z obrovské palety zboží nabízeného za stále nižší ceny. Vyšší spotřeba nerostných surovin (například ropy) v překotně se rozvíjejících státech, jakými jsou dnes Indie či Čína, tlačí jejich ceny skokově vzhůru. Není možné nevidět rostoucí dopady na životní prostředí a změnu klimatu.
Také finanční systém doznal dramatických změn. Centrální banky v asijském regionu drží své národní měny na podhodnocených úrovních, čímž dále stimulují příliv přímých zahraničních investic a zároveň tak zlepšují exportní podmínky svých ekonomik. Umísťováním devizových přebytků do eurových a především dolarových dluhových instrumentů pak tyto finanční instituce napomáhají k udržování úrokové míry na nízké úrovni, a přispívají tím de facto k financování dluhů amerických a evropských vlád.

Úkol pro Evropskou komisi

Tony Blair ve svém projevu před Evropským parlamentem správně zdůraznil, že se nelze vyvarovat globalizace a uchýlit se k euroskepticismu. Ano, souhlasím s ním a spolu s ostatními evropskými politiky připomínám, že potřebujeme silnou Evropu na globálním poli.
Tím mám na mysli takovou Evropu, jež nebude bezradně přihlížet přesunu pracovních míst do oblastí, které při honbě za nízkými náklady neberou ohled na životní prostředí, ignorují základní sociální a zdravotní zabezpečení pracujících, standardy bezpečnosti práce, či které dokonce schvalují dětskou práci. Právě zodpovědný a solidární přístup v těchto oblastech vytváří část hodnot, ve kterých je evropská integrace ukotvena.
Dlouhodobě také není možné udržovat umělé podmínky na finančních trzích a snažit se ostatní účastníky mezinárodního trhu přechytračit. Evropská komise má v oblasti mezinárodních obchodních vyjednávání výlučné postavení, a proto bych si dovedl představit intenzívnější úsilí a lepší komunikaci jejích aktivit a kroků vzhledem k evropské veřejnosti. Mám na mysli především veřejnost v západoevropských zemích a regionech, kde odliv pracovních míst představuje mimořádně citlivý problém.
K vyjádření jasného postoje ze strany Evropské komise nejsou nutně nezbytné "tvrdé" pravomoci, nýbrž spíše vůle a odvaha takový krok učinit.

Nevyhýbejme se debatě

Smyslem současné debaty není současný stav Evropy zakonzervovat, nýbrž učinit Evropu konkurenceschopnější a adaptovat ji na mnohé z globálních výzev. To předestírám jako prevenci proti výpadům ODS, která dle Jana Zahradila vidí v našich evropských partnerech a evropském přístupu "ztuhlé jádro, které je k ničemu" (HN 12. července) a jež se prostřednictvím pana předsedy Topolánka v jeho nedávném článku vyznala z touhy k zavedení svobody v Evropě nastolením řádu ve smyslu laisser-faire, tedy volného obchodu bez přívlastků jako sociální či ekologický. Právě tyto koncepty volající po obnovení kapitalismu 19. století jsou však prázdnými ozvěnami patřícími hluboké minulosti.
Hovořme konkrétně a jasně o záležitostech, které se týkají nás všech. Není dobré vyhýbat se polemickým střetům a ostrým diskusím, neboť právě ty přispějí k vyjasnění postojů či utvoření názorů. Diskutujme v televizi a mezi lidmi, především tam, kde lidé propadají skeptickým názorům. Z toho pohledu se jeví přinejmenším zvláštní vyhýbavý přístup pana prezidenta či předsedy opoziční ODS, kteří se otevřené výměně názorů na evropská témata prostřednictvím audiovizuálních médií opakovaně vyhýbají. Autor je předsedou vlády ČR