08.04.2021
Euroskop, čtk
Tým s českou účastí zrekonstruoval pravděpodobně nejstarší genom anatomicky moderního člověka. Fosilní lebku ženy, známou vědcům jako Zlatý kůň a nalezenou v Českém krasu, odborníci pomocí analýzy neandrtálských genů datovali do doby před více než 45.000 lety. Odpovídá populaci, která žila v Evropě před oddělením linie vedoucí k nynějším obyvatelům Evropy a Asie. Studii publikoval časopis Nature Ecology & Evolution. ČTK o tom v tiskové zprávě za Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy (PřF UK) informoval Michal Andrle.
Vedle vědců z PřF byli za Česko součástí týmu také odborníci z pražského Národního muzea, v jehož sbírkách se zkoumaná lebka nachází. Podle zástupců UK rekonstruovaný genom vykazuje delší úseky neandrtálské DNA než 45.000 let starý jedinec Ust‘-Ishim ze Sibiře, s nímž byl spjat dosud nejstarší rekonstruovaný lidský genom moderních lidí.
Podle UK starobylá DNA neandrtálců a raných moderních lidí nedávno ukázala, že se tyto skupiny mísily na Blízkém východě poté, co anatomicky moderní lidé asi před 50.000 lety opustili Afriku. Nynější lidé, mimo obyvatele Afriky, tak mají zhruba dvě až tři procenta neandrtálské DNA. V moderních lidských genomech se neandrtálské úseky DNA v průběhu času zkracovaly, proto mohou vědci jejich délku využít k odhadu, kdy zkoumaný dávný člověk žil. Podle zástupců UK sice archeologická data naznačila, že moderní lidé byli v jihovýchodní Evropě už před 47 – 43.000 lety, nálezy dobře zachovalých lidských fosilií jsou však vzácné. Je tak jen málo znalostí o tom, kdo byli tito raní migranti a jaký je jejich vztah ke starobylým i současným skupinám lidí.
Lebka byla nalezena v Českém krasu na počátku 50. let
Lebka ženy Zlatý kůň byla nalezena počátkem 50. let 20. století. Předchozí pokusy o datování na základě pozůstatků zvířat z okolí nálezu i morfologie poměrně dobře zachované lebky vedly k odhadům, že je stará přes 30.000 let. Následující radiokarbonové datování však přineslo různé výsledky – včetně toho, že lebka pochází z doby před zhruba 15.000 lety. Nad 30.000 let, však lebku podle UK opět posunula nedávná antropologická studie. Ta naznačila morfologickou podobnost s pozůstatky lidí, kteří v Evropě žili před posledním zaledněním. Antropologové Petr Velemínský z Národního muzea a Jaroslav Brůžek z PřF tak požádali o spolupráci genetickou laboratoř německého Institutu Maxe Plancka. Výsledky genetické analýzy pak přinesly lepší obraz a zřejmě zjistily i důvod dřívějších nejasností.
„Nalezli jsme důkazy o kontaminaci analyzované lidské kosti kravskou DNA, což ukazuje, že klih z hovězích kostí, který byl použit v 50. letech ke konsolidaci lebky, posouval radiokarbonová data do mladších období než je skutečný věk fosilie,“ uvedl jeden z hlavních autorů studie Cosimo Posth z univerzity v Tübingenu. Zásadní informaci pak přinesla právě neandrtálská DNA. Zlatý kůň ji ve svém genomu nesl zhruba stejné množství jako Ust´ Ishim, ale segmenty s neandrtálským původem byly mnohem delší. „Výsledky naší analýzy DNA ukazují, že Zlatý kůň žil blíže době mísení moderního člověka s neandrtálci,“ podotkl první autor studie Kay Prüfer. Tým odhadl, že Zlatý kůň žil zhruba 2000 let po posledním mísení a je tak buď stejně starý nebo o několik set let starší než Ust‘-Ishim.
První moderní lidé obyvateli Evropy nezůstali
Paleogenetik Johannes Krause uvedl, že je zajímavé, že první anatomicky moderní lidé v Evropě nakonec „neuspěli“. „Stejně jako Ust‘-Ishim a dosud nejstarší evropská lebka z Oase 1, ani Zlatý kůň nevykazují žádnou genetickou souvislost s moderními lidmi, kteří v Evropě žili před 40 000 lety,“ poznamenal ředitel Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku. Důvodem přetržení linie prvních moderních lidí podle vědců mohla být sopečná erupce, která se odehrála zhruba před 39.000 lety, ovlivnila klima na severní polokouli a mohla snížit šance neandrtálců a raných moderních lidí na přežití v Evropě v době ledové.
Budoucí genetické studie raných Evropanů by podle vědců mohly rekonstruovat třeba pokles populace prvních moderních lidí v Eurasii před vznikem nynějších mimoafrických populací.
Autor: Euroskop
