18.10.2005
Vyvolat zdání jednoty se v řadách italské pravice i levice snaží sedm měsíců před parlamentními volbami vůdcové obou táborů, předseda vlády a mediální magnát Silvio Berlusconi i někdejší premiér a bývalý šéf Evropské komise Romano Prodi.
V žádné jiné evropské zemi nepadá v parlamentu tolik políčků jako v Itálii. V žádné jiné zemi není předvolební boj tak urputný a nepadají při něm tak ostrá slova. A nikde jinde v Evropě není politická scéna tak roztříštěná jako na Apeninském poloostrově.
Vyvolat zdání jednoty se v řadách italské pravice i levice snaží sedm měsíců před parlamentními volbami vůdcové obou táborů, předseda vlády a mediální magnát Silvio Berlusconi i někdejší premiér a bývalý šéf Evropské komise Romano Prodi.
První z nich nechal minulý týden v parlamentu prosadit vládní většinou změnu zákona, kterou chce přinutit dvě malé pravicové formace, aby šly do voleb v koalici s velkými stranami, druhý se o víkendu nechal s velkou pompou zvolit lídrem levice v hlasování, v němž neměl soupeře.
„Toto bylo jediné volební vítězství, kterého byl Prodi schopen hlasy svých voličů docílit,“ zareagoval Berlusconi na skutečnost, že vůdce Olivovníku podpořilo ve vůbec prvních primárkách organizovaných na italské levici pětasedmdesát procent těch, kdo se dostavili k urnám.
„A tito voliči Berlusconimu jasně řekli, že by měl odejít,“ odpověděl Prodi, citovaný deníkem La Repubblica.
Italský premiér vyhrál v květnu 2001 s pravicovým Pólem svobody parlamentní volby tak přesvědčivě, že vůbec poprvé po druhé světové válce mohla v zemi vzniknout stabilní vládní většina. Jelikož ale v průzkumech veřejného mínění jeho koalice, která se předloni přejmenovala na Dům svobod, ztrácí na opozici téměř deset procent, rozhodl se změnit většinový volební systém na poměrný.
Ten po sérii korupčních skandálů a rozpadu tradičních stran zrušilo referendum organizované v roce 1993 s cílem ukončit roztříštěnost politické scény v zemi.
Volební lístek za jedno euro
Nedělní primárky, v nichž nejvážnějším Prodiho soupeřem byl předseda Strany za komunistickou přeměnu Fausto Bertinotti, posloužily italské levici k tomu, aby nabrala druhý dech. Čtyři milióny voličů, které se k nim dostavily, musely kromě formálního prohlášení, že podporují program opozice, zaplatit správní poplatek ve výši jednoho eura.
Smrt v Kalábrii
Spokojen naopak mohl být o víkendu předseda vlády. Unie křesťanského a demokratického středu, nejmenší koaliční partner Berlusconiho formace Vzhůru, Itálie, se rozhodla odvolat ze svého čela hlavního premiérova kritika Marca Folliniho. Ten opakovaně hrozil vystoupením z vlády a vyvoláním předčasných voleb, v nichž by Berlusconi bez nového zákona žalostně propadl.
O vládních koalicích rozhodují v Itálii malé strany
Olivovník
Levicoví demokraté 20%
Margherita 12%
Strana za komunistickou přeměnu 7%
Unie demokratů pro Evropu/Itálie hodnot 3%
Strana italských komunistů 3%
Zelení 2%
Italští demokratičtí socialisté 2%
DUM Svobod
Vzhůru Itálie 20%
Národní aliance 11%
Unie demokratického a křesťanského středu 5%
Liga severu 5%
Křesťanští demokraté 3%
Nová socialistická strana 1%
Sociální alternativa 1%
Zdroj: Euromedia research
