Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Střední Evropa míří vpravo

05.08.2005
Ve čtyřech z pěti středoevropských zemí vedou v preferencích před blížícími se volbami pravicové strany a kandidáti.
Za předčasné volby v Německu může krize důvěry v nejsilnější složku tamní vládní koalice - v sociální demokracii (SPD). Výzkumy veřejného mínění naznačují, že nejdůležitější posty by po podzimních volbách mělo obsadit sesterské uskupení CDU/CSU, kancléřkou se nejspíš stane předsedkyně CDU Angela Merkelová. Tato změna by znamenala na německé politické scéně posun doprava. Pozoruhodné je, že obdobný pohyb se očekává po volbách i v dalších středoevropských zemích - v Polsku, Maďarsku a Česku. Slovensko představuje výjimku, a to nejen v očekávání: zatímco ve všech zmiňovaných státech jsou vlády vedené levicovými stranami sociálnědemokratického typu, na Slovensku je u moci pravicová vláda. 

V Polsku se budou prezidentské volby konat v říjnu. Nejnadějnějším kandidátem pravicových sil je profesor Lech Kaczynski. Jedná se o čestného předsedu a spoluzakladatele strany Právo a pořádek (PiS). Kromě akademických úspěchů v oblasti pracovního práva má za sebou i bohatou politickou kariéru: byl blízkým spolupracovníkem Lecha Walessy a stal se i prvním místopředsedou celostátního výboru Solidarity. Byl senátorem, poslancem, ministrem i generálním prokurátorem.

K jeho výhodám patří i fakt, že má za sebou i jiný sukces - spolu s bratrem Jaroslawem, současným předsedou strany PiS, patřil mezi populární dětské herce. V roce 2002 byl zvolen starostou Varšavy, když v prvním kole přímých voleb obdržel 49,6 % hlasů, v druhém pak 70,5 %. Podle posledních výzkumů, které lze nalézt na internetových stránkách strany PiS (http://www.pis.org.pl/), by měl Lech Kaczynski v prezidentských volbách obdržet 50,4 % hlasů.

Strana PiS vznikla v roce 2001 a v tehdejších volbách do Sejmu získala 9,5 % hlasů. Formovala se jako pravo-středová strana založená na křesťanských hodnotách. V loňských volbách do Evropské parlamentu obdržela již 13 % hlasů. Prognózy na příští rok, kdy se mají v Polsku konat parlamentní volby, jsou pro tuto stranu ještě příznivější: v některých průzkumech volebních preferenci vede s příslibem čtvrtiny hlasů. Za ní následují (či se s ní podle jiných výzkumů ve vedení střídají) Občanská platforma, středo-pravá strana, a Sebeobrana, konzervativní zemědělská strana. Na dalším místě je Liga polských rodin, křesťansko-národní strana. V současné době je vládnoucí Svaz demokratické levice až na pátém místě a poslední výzkumy mu slibují 7 % hlasů.

V Maďarsku stojí od voleb v roce 2002 v čele kabinetu představitel Maďarské socialistické strany; od loňských změn vyvolaných krizí důvěry ve veřejnosti vůči této straně je premiérem Ferenc Gyurcsány. Ve volbách tato strana získala 42,1 % hlasů a zformovala vládní koalici spolu s Aliancí svobodných demokratů. Do té doby vládnoucí strana Fidesz - Maďarská občanská unie (http://www.fidesz.hu) získala 41,1 %; v loňských volbách do Evropského parlamentu to již bylo 47,4 % hlasů a s nimi přesně polovina maďarských mandátů.

Pokud jde o vyhlídky jeho strany, je předseda Fides a bývalý premiér Viktor Orbán velmi optimistický. Podle Gallup Hungary vedla v červencovém výzkumu politických sympatií strana Fides s 31 % před socialisty s 25 %. Orbán je přesvědčen, že pravicová koalice sestavená spolu s Maďarským demokratickým fórem, by mohla po volbách získat většinu v parlamentu. V něm ale zasedá 176 poslanců volených většinovým systémem a 152 poslanců volných podle zásady poměrného zastoupení, což komplikuje výzkumy.

Na Slovensku je situace stabilně nejistá. Vládnoucí pravicová koalice ztratila v Národní radě většinu, ale roztříštěná opozice ji nedokáže svrhnout. Strana Směr - sociální demokracie (http://www.strana-smer.sk) již od voleb vede žebříčky výzkumů volebních preferencí. Její předseda Robert Fico je dlouhodobě nejpopulárnějším politikem na Slovensku. Strana i její předseda tak vystřídali ve výzkumech Lidovou stranu - HZDS i Vladimíra Mečiara - což zakládá velkou konkurenci uvnitř vládní opozice.

V této chvíli se zdá, že pro stranu Směr nebude obtížné vyhrát volby, ale sestavit vládu. Osobní animozity na slovenské politické scéně, ale i vyhraněná kontrapozice vládní koalice a strany Směr (na rozdíl od Mečiarova koketování s vládou) jistě ztíží povolební jednání R. Fica s potenciálními vládními partnery. Důležitým testem situace budou podzimí volby představitelů samosprávných krajů.

Rozpor mezi jasnými výzkumy preferencí a nejasnou politickou koncovkou voleb na Slovensku je příznačný i pro ostatní země střední Evropy. Postavení ODS v Česku se zdá být neotřesitelné, ale příznivá ekonomická situace, možnost rostoucích obav veřejnosti z programu Modrá šance a fenomén nového premiéra se budou teprve započítávat. Obdobná situace panuje i v Maďarsku.

V Německu dnes nikdo nedokáže s jistotou říci, jakou roli sehraje nový subjekt na levici - Volební alternativa pro práci a sociální spravedlnost, přesněji řečeno její dva populární předsedové, Gregor Gysi a Oskar Lafontaine. Ti ve volbách mohou levici rozbít, mohou jí ale také vrátit věrohodnost a vytvořit zárodek nové koaliční vlády.

Také v Polsku podle tamního Centra pro výzkum veřejného mínění vedl Kaczynski v závodech o prezidentské křeslo naposled v květnu. V dalších dvou výzkumech již vedoucí pozici v pelotonu více než dvaceti kandidátů zaujal Wlodzimierz Cimoszewicz, maršálek Sejmu, bývalý premiér i ministr - a kandidát za Svaz demokratické levice. Posun střední Evropy doprava je sice pravděpodobný, ale zdaleka ještě není jistý.