08.08.2005
Podobu neúprosné studené války, v níž trpí především členové menšin, nabraly minulý týden vztahy mezi Polskem a Běloruskem, napjaté už poslední tři měsíce.
Podobu neúprosné studené války, v níž trpí především členové menšin, nabraly minulý týden vztahy mezi Polskem a Běloruskem, napjaté už poslední tři měsíce.
Běloruský prezident Alexander Lukašenko v květnu obvinil polskou menšinu a její organizace, že po vzoru ukrajinské oranžové revoluce usiluje za podpory Polska a Evropské unie o svržení režimu – a udeřil. Vypověděl několik polských diplomatů, neuznal demokraticky zvolené vedení organizace polské menšiny a začal zavírat spolkové domy Poláků.
Poté, co se několik předáků zhruba půlmiliónové polské menšiny v Bělorusku setkalo minulé pondělí s polským pravicovým politikem a kandidátem na prezidenta Donaldem Tuskem, běloruská policie povolala účastníky schůzky k výslechům a několik jich odsoudila ke krátkým trestům. Jeden z nich drží hladovku.
Běloruský velvyslanec v sobotu v rozhlase zase obvinil Varšavu, že perzekvuje členy běloruské menšiny a běloruské občany studující na polských školách.
Situace polské menšiny se podle polských médií horší už delší dobu. Podobně jako obyčejní Bělorusové, i běloruští Poláci se obávají jít do přímého střetu s režimem. „Lidé se bojí, protože vědí, že nemají na vybranou,“ napsal týdeník Politika v reportáži o běloruských Polácích. „Důchodci se bojí o svoje penze, zaměstnaní o svoji práci.“
„To, co se děje mezi Polskem a Běloruskem, je sovětsko-polská válka. Stoupenci srpu a kladiva potřebují vnějšího nepřítele a Polsko se na tu roli ideálně hodí,“ citoval polský týdeník Wprost běloruského spisovatele Sokrata Janowicze. Incidenty, jako útok na polský televizní štáb, už pak jen dokreslují atmosféru.
Zatímco Wprost se domnívá, že posledního evropského diktátora Lukašenka využívá Moskva k testování reakcí nových členských států Evropské unie i Bruselu samotného, podle Pawla Wolowského, experta z polského Centra východních studií, jde především o porušování demokratických práv antidemokratickým režimem.
A polská menšina je jen dalším z cílů Lukašenka, který si chce pojistit pozici před prezidentskými volbami v roce 2006.
„Představitelé nezávislých a opozičních organizací se potýkají s čím dál ostřejší reakcí režimu. Jen v letech 2003 až 2004 režim zakázal padesát šest nevládních organizací,“ napsal Wolowski v listu Rzeczpospolita.
Varšava hraje roli zároveň ochránce i šiřitele demokracie a strážce východní hranice EU. Minsk k dodržování práv menšin minulý týden vyzval také Brusel a americké ministerstvo zahraničí. Běloruské ministerstvo zahraničí odpovědělo, že nestrpí vměšování do vnitřních záležitostí.
Polská vláda nyní hledá způsob, jak v patové situaci pomoci menšině i opozici. Polský ministr zahraničí Adam Rotfeld minulý čtvrtek oznámil záměr vytvořit rozhlasovou stanici, která by vysílala do Běloruska. Podle polských expertů však takový záměr naráží na technické obtíže: pro FM frekvence by bylo zapotřebí vysílačů v Bělorusku, a střední vlny Bělorusové neposlouchají.
Litva, která spolupracovala s Polskem na podpoře ukrajinské oranžové revoluce a dosud si udržovala poměrně otevřené vztahy s Běloruskem, od letošního léta hostí ve Vilniusu nezávislou Evropskou humanistickou univerzitu, která byla loni v Minsku zakázána. Litevští politici nyní řeší, jak podpořit Polsko a přitom udržet dobré vztahy s Minskem.
Polská menšina v Bělorusku
