02.02.2006
Tradiční mýty o neschopnosti vytvářet v Polsku pracovní místa se ale boří a míra nezaměstnanosti klesá – za poslední rok o dvě procenta.
Když před třemi týdny polský parlament zaváděl vyšší porodné a vládní politici to zdůvodňovali podporou nezaměstnaných a chudých, tak si starostové několika vesnic v Podkarpatském vojvodství v médiích povzdychli: „Kdyby nám raději dali prostředky, abychom mohli zaměstnat otce od těchto rodin.“
Současná menšinová vláda dává zatím přednost zvýšení státních dávek před liberalizací pracovního trhu. Podkarpatí patří k polským regionům nejhůře postiženým nezaměstnaností, která v Polsku dosahuje 17,6 procenta, což je nejvyšší míra ze států Evropské unie.
Tradiční mýty o neschopnosti vytvářet v Polsku pracovní místa se ale boří a míra nezaměstnanosti klesá – za poslední rok o dvě procenta.
„Do roku 2013 bude míra nezaměstnanosti deset až dvanáct procent,“ předvídala loni na podzim ve strategickém dokumentu o boji proti nezaměstnanosti tehdy končící levicová vláda. Její vládnutí skončilo v různých skandálech, dokázala však Polsko dotlačit do Evropské unie. A konjunktura s tím spojená, především masívní vývoz, přináší každou chvíli nová čísla o rekordním ekonomickém růstu či o polských investicích v zahraničí a také – o poklesu nezaměstnanosti.
Mladá generace bez státu
I když mladí lidé bez potřebné praxe, nebo naopak starší mají na polském pracovním trhu obrovský problém najít práci, přesto podle výzkumu agentury CBOS z konce loňského roku jsou Poláci spokojeni se svým životem jako nikdy po roce 1989. Polský kapitalismus je přitom podstatně tvrdší než například český. Mnoho Poláků sice stále využívá různých forem dávek, ale ty se postupně tenčí. „Vyrostla tu už mladá generace, která se umí o sebe postarat a na stát se nespoléhá,“ říká politolog Igor Janke.
Na ulicích Varšavy, Krakova či Gdaňska tak jsou k vidění mladí lidé, kteří lákají do jazykových či dalších vzdělávacích kursů. Běžnou praxí polských podniků je „zaměstnávat“ mladé stážisty bez nároku na plat nebo jen za velmi symbolickou mzdu. Mladí tak získávají potřebnou praxi a podniky lacinou, ale velmi motivovanou pracovní sílu.
Přicházejí Ukrajinci
Obraz venkovských oblastí je ovšem horší. Desítky tisíc Poláků proto míří za prací do zahraničí, po vstupu do Evropské unie zaplavili britský pracovní trh a tamní zaměstnavatelé si je nemohou vynachválit. Vzniká tak paradoxní situace, že v některých polských regionech, třeba slezském Opoli, nebo právě v Podkarpatí, lze těžko sehnat polského zedníka, uklízečku nebo zdravotní sestru. Ti, kteří to umějí, to často dělají na Západě za lepší peníze a na jejich místa nastupují – Ukrajinci.
Polské ministerstvo práce tento týden oznámilo, že připravuje strategii otevření pracovního trhu pro občany východních zemí. „Už teď u nás pracuje kolem sta tisíc Ukrajinců, jen zlomek z nich ale legálně. Až přijmeme potřebná opatření, skončí například nedůstojná konkurence stavebních firem předhánějících se v lacinosti svých dělníků,“ citoval list Gazeta Wyborcza Roberta Kwiatkowského, náměstka ministra práce.
Liberálové, kteří původně měli tvořit koalici s vládnoucími sociálními konzervativci, ale poukazují na to, že Polsko dlouhodobě potřebuje systémové změny, aby se trh práce uvolnil. Nynější vláda přitom závisí na hlasech populistů a nacionalistů a sama je v otázkách pracovního práva dost populistická, takže podle řady polských ekonomů nelze od ní radikální změnu přístupu čekat. Nadějí mohou být snad jen předčasné volby, které by změnily poměr sil a které nejsou vyloučené už letos.
