02.05.2006
Početnou polskou komunitu, která v Bruselu žije, zpráva o brutální vraždě belgického mladíka jeho dvěma polskými vrstevníky šokovala. Nyní se bojí odplaty.
Asfaltový chodník před bruselským centrálním nádražím je zasypaný květinami, které ze zamračeného nebe skrápí vytrvalý déšť. Další náruče květin leží v nádražní hale hned za hlavním vchodem. Zítra tomu budou přesně tři týdny, co právě tady vykrvácel sedmnáctiletý Joe Van Holsbeeck. Dva mladí Poláci ho pobodali nožem, protože jim odmítl dát svůj přehrávač mp3.
Květiny a svíčky na nádraží nenosí jen Belgičané. Na zeď nad záplavu pugétů věší mladá žena ručně psaný nápis: „Na znamení naší upřímné soustrasti a smutku. Vaši polští přátelé.“ Žena uhladí plakátek rukou, vstane a představí se jako Agnieszka. „Chtěla jsem za sebe a své známé vyjádřit, jak je nám to líto. Nechci, aby si Belgičané mysleli, že jsme všichni takoví,“ vysvětluje.
Početnou polskou komunitu, která v Bruselu žije, zpráva o brutální vraždě šokovala. Lidé se zdráhali uvěřit, že zločin, který otřásl Belgií jako v posledních letech žádný jiný, skutečně spáchali Poláci. Pak se začali bát, že se mínění Belgičanů obrátí proti nim. „Zatím nás tu měli docela rádi. Vědí, jak tvrdě dokážeme pracovat. Teď mám strach, co bude dál,“ kroutí hlavou Agnieszka.
Jedenatřicetiletá Polka přijela do Bruselu s manželem před čtyřmi lety z města Bia#179#ystok na chudém polském severovýchodě. Jejich osud je pro Poláky v Belgii typický. On načerno pracuje na stavbách, ona uklízí po domácnostech. V celé zemi podle odhadů žije až 100 tisíc Poláků, jen v Bruselu asi polovina z toho. Naprostá většina bez povolení, protože Belgie neotevřela Východoevropanům svůj pracovní trh.
Ilegálně žijí v Bruselu i rodiče nejméně jednoho z Joeových vrahů. Mladíka, stejně starého jako oběť a označovaného za Adama G., zatkla minulý týden polská policie v Suwalkách na severovýchodě země, kam uprchl prý hned po vraždě. Soud ve Varšavě nyní rozhoduje o jeho vydání. Belgická policie přišla na jeho stopu poté, co zatkla jeho 16letého komplice Mariusze O.
„Belgičané proti Polákům nic nemají. Jen nikdo netušil, kolik jich tady vlastně je. Teď se ptají, jak je možné, že tady ti lidé žijí ilegálně, a přitom jejich děti chodí normálně do školy,“ říká opodál stojící 45letý Francois Verdin. „Myslím, že se na ně teď policie zaměří. Bude muset,“ dodá a zadívá se na velkou fotografii Joea na zdi nádraží.
Jakákoli zloba vůči Polákům se zatím veřejně neprojevila. Belgičané se zalekli toho, jak rychle všichni označili za pachatele vraždy příslušníky severoafrické menšiny. Vláda a média i kvůli počátečnímu omylu nyní vyzývají k tomu, aby se na vrahy všichni dívali jen jako na zločince, nikoli jako na příslušníky nějaké komunity.
V Bruselu není žádná „polská čtvrť“, Poláci žijí po celém městě. Mají několik obchodů s polskými potravinami, svoji videopůjčovnu i polský kostel Notre Dame de la Chapelle. Tam v neděli světili za Joea zádušní mši. Přišly jich stovky.
Přesto se v jejich komunitě najdou i lidé, kteří tvrdí, že Poláky nikdo vinit ani nemůže. „Nebyl vůbec náš, byl to Rom,“ říká vážně muž v ušpiněných montérkách u dodávky s polskou značkou na parkovišti na Avenue Louise v centru Bruselu. Agnieszka na nádraží rasismus některých svých krajanů odsuzuje: „Jak někdo může takhle myslet? Jde o strašný zločin. Násilí se přece musíme postavit společně. Poláci, Belgičané, všichni. A na barvě jejich pleti vůbec nezáleží.“
Autor: Radek Honzák
