Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Mathias Döpfner: Evropo, tvé jméno je Zbabělost

01.08.2005
Jak reaguje Německo na stupňující se násilí islámských fundamentalistů v Holandsku, Británii a v dalších částech Evropy? Tvrzením, že správnou odpovědí na tento barbarismus je zavést v Německu "muslimský svátek".

Spisovatel Henryk Broder nedávno vyřkl zničující obžalobu: "Evropo, tvým příjmením je Appeasement." Tento výrok nachází odezvu, neboť je děsivě pravdivý. Appeasement stál život milióny Židů i Nežidů, neboť Anglie a Francie, tehdejší spojenci, jednali a váhali příliš dlouho, než pochopili, že s Hitlerem je třeba bojovat a porazit jej, protože bezzubými dohodami ho svázat nelze.

Appeasement s islamisty

Později appeasement legitimoval a stabilizoval komunismus v Sovětském svazu, ve východním Německu a konečně ve zbytku východní Evropy, kde byly po desetiletí oslavovány nelidské, represivní a vrahounské vlády. Obdobně appeasement Evropu ochromil, když v Bosně a Kosovu bujela genocida. Přestože jsme měli nezvratitelné důkazy, že na místě dochází k masovému vraždění, Evropané debatovali a debatovali a debatovali. Debatovali jsme ještě ve chvíli, kdy přes půlku světa museli opět přicestovat Američané, aby za nás odvedli naši práci.
Appeasement vytváří způsob myšlení, který umožňuje přehlížet bezmála 500 tisíc obětí Saddámovy vražedné mašinérie a kárat George W. Bushe jako válečného štváče.
Dnes čelíme obzvlášť groteskní podobě appeasementu. Jak reaguje Německo na stupňující se násilí islámských fundamentalistů v Nizozemsku, Británii a v dalších částech Evropy? Tvrzením - a teď se podržte -, že správnou odpovědí na toto barbarství je zavést v Německu "muslimský svátek".
Mluvím vážně. Podstatná část německé vlády - a máme-li věřit průzkumům, tak i obyvatel - skutečně věří, že vytvoření oficiálního státního muslimského svátku nás nějak ušetří hněvu fanatických islamistů. Člověk si nemůže pomoci, a vybaví se mu Neville Chamberlain při návratu z Mnichova, jak mává onou směšnou smlouvou podepsanou Adolfem Hitlerem a ohlašuje příchod "míru pro naši dobu".
K jaké ohavnosti musí dojít, než evropská veřejnost pochopí, co se ve světě skutečně děje? Probíhá obzvlášť proradná kampaň sestávající ze systematických útoků islamistů zaměřených na civilisty, které jsou namířené proti našim svobodným společnostem a usilují o jejich naprosté zničení.
Ocitáme se tváří v tvář konfliktu, který bude zřejmě trvat déle než kterýkoliv z velkých vojenských střetů minulého století, konfliktu vedeného nepřítelem, jehož nelze přemoci "tolerancí" a "smířlivostí", neboť právě tato gesta jej podněcují k další činnosti. Takové reakce se ukázaly jako příznaky slabosti a islamisté tak na ně budou vždy pohlížet.

Bush jedná, my se hádáme

Odvahu k odmítnutí appeasementu měli v nedávné minulosti pouze dva američtí prezidenti: Ronald Reagan a George W. Bush. Kritici Ameriky se mohou přít o podrobnosti, ale my Evropané ve svých srdcích známe pravdu, protože jsme ji viděli z první ruky. Reagan ukončil studenou válku, čímž osvobodil polovinu Evropy z padesátiletého otroctví. Bush, jednající na základě morálního přesvědčení a s podporou pouze od sociálního demokrata Tonyho Blaira, pochopil nebezpečí dnešní islamistické války proti demokracii.
Evropa mezitím se svou obvyklou bezstarostnou sebedůvěrou nečinně přihlíží z multikulturního kouta. Místo aby hájila liberální hodnoty a vystupovala jako přitažlivé centrum moci na stejném hracím poli jako skutečné velmoci, Amerika a Čína, nedělá nic. Ba právě naopak, my Evropané se v kontrastu k údajně "arogantním Američanům" vykreslujeme jako světoví obhájci "tolerance". Odkud se tato samolibá reakce bere?
Obávám se, že to plyne z toho, jak hluboce jsme my Evropané materialističtí a jak dalece nám chybí morální kompas. Bush pro svou politiku přímé konfrontace islámského terorismu riskuje pád dolaru, obrovské sumy dalšího státního zadlužení a nesmírné zatížení amerického hospodářství. Jedná tak proto, že na rozdíl od velké části Evropy si uvědomuje, že v sázce je doslova všechno, co je pro svobodné lidi podstatné.
Místo abychom tedy bránili svou civilizaci, raději diskutujeme o zkrácení svého 35hodinového pracovního týdne, o zlepšení pojistného krytí zubní péče nebo o prodloužení každoroční čtyřtýdenní placené dovolené.
Evropa mi připadá jako stařena, která třesoucíma se rukama ukrývá své poslední klenoty poté, co si všimla, že do sousedova domu vnikl lupič. Appeasement? To je jen začátek. Evropo, tvé jméno je Zbabělost.
Autor je výkonným předsedou německé mediální skupiny Axel Springer (c) Project Syndicate, 2005