Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Abram de Swaan: Angličtina vítězí už i v EU. Máme se toho obávat?

13.09.2005
Přístup EU coby ochránce jazykové rozmanitosti však nemůže zakrýt rychlé, překotné směřování k angličtině. Skoro se zdá, že čím víc jazyků, tím víc angličtiny.

Evropská unie má sice jednotnou měnu, ale jak se to má s jednotným jazykem? Od svého počátku EU vždy zahrnula řeč každého členského státu mezi své oficiální jazyky. Nedávno se plného oficiálního statusu dostalo dokonce i irštině, jíž doma hovoří jen nepatrná menšina.
Přístup EU coby ochránce jazykové rozmanitosti však nemůže zakrýt rychlé, překotné směřování k angličtině. Skoro se zdá, že čím víc jazyků, tím víc angličtiny.

Náš vznešený cíl - a praxe

To, že se ke všem jazykům EU přistupuje stejně, je přímý důsledek smluvní rovnoprávnosti členských států. Jde také o naplnění demokratického principu, že zákony jsou psány jazykem každé země, v níž platí. Evropská komise mladé Evropany stále povzbuzuje ke studiu co největšího počtu různých jazyků. Bylo by politicky smrtící přiznat, že oficiální politika pouze zvyšuje šance, že si Evropané, po všem tom vynaloženém úsilí, stále nebudou rozumět.
Takový výsledek ovšem není pravděpodobný. Evropský jazykový problém je na cestě k tomu, aby se vyřešil sám. Napříč EU, stejně jako ve velké části světa, od Indie po Afriku, funguje jako jazyk domluvy čím dál víc angličtina.
Jistě, na veřejných a slavnostních shromážděních EU musí být vždy k dispozici tlumočení a překlady, teoreticky z každého jazyka do každého. Den co den slouží této ušlechtilé zásadě stovky tlumočníků a ročně se přeloží milióny stránek, aby se občané mohli seznámit s právem EU ve svém jazyce.
EU původně masívně investovala do rozvoje strojového překladu, ale v podstatě projekt opustila. Překlady a tlumočení se čím dál větší měrou uskutečňují "dvoufázově": z méně používaného jazyka do půltuctu "styčných" jazyků a z těch zase dále do menších jazyků. Tím se šetří peníze, ale také to s sebou může nést podstatnou ztrátu nebo posunutí významu sdělení.

Kdo by se učil německy?

V nekuřáckých zadních traktech EU se používá méně jazyků, jsou-li schůzky méně formální a účastníci nejsou až tak věhlasní. Když se úředníci EU scházejí nebo koncipují návrhy interních dokumentů, používají pouze "pracovní jazyky" - tedy francouzštinu a ještě častěji angličtinu.
Němčina, nejrozšířenější mateřská řeč v EU, si prakticky neškrtne. Zástupci mohou požadovat tlumočení do svého domovského jazyka, avšak je pravděpodobné, že bude brzy přijat limit rozpočtu jednotlivých zemí na překlady.
Převaha angličtiny je ještě zřetelnější v komunikaci mezi občany EU, kde se jedná o první cizí jazyk ve všech státech "staré" Evropy. V nových členských zemích EU na pozici nejčastěji používaného cizího jazyka angličtina rychle nahrazuje ruštinu.
Devět z deseti školáků v EU se dnes učí anglicky. Zhruba polovina se učí francouzsky, čtvrtina německy a osmina španělsky a tato čísla se navzdory snahám komise dále snižují, neboť lidé mají sklon vybírat si ten cizí jazyk, o němž jsou přesvědčeni, že jej zná a studuje většina ostatních lidí.

Národní jazyky přežijí

Tento proces připomíná výběr standardu kupříkladu ve spotřební elektronice. Lidé mají tendenci volit standard (VHS, Windows, DVD), o němž si myslí, že předčí ostatní, a právě tím fakticky přispívají k jeho vítězství. Zdá se, že angličtina už ve své zrychlující se globální expanzi překročila bod, za nímž není návratu, a soupeří s národními jazyky v tak odlišných oblastech, jako je populární hudba, doprava, internet, bankovnictví, kinematografie a televize, věda a sport.
Avšak zatímco přítomnost a tlak angličtiny má neobyčejný vliv na slovní zásobu ostatních jazyků, téměř nijak se nedotýká skladby, pravopisu a výslovnosti. Na rozdíl od domorodých řečí, jež vytlačily jazyky evropských kolonizátorů, oficiální jazyky EU jsou "robustní". Jsou vybaveny mluvnicemi, slovníky, archívy, knihovnami a jazykovědnými fakultami. Mají tištěnou literaturu se staletou tradicí a hlavně je bděle střeží silné státy.
Angličtina tudíž nedokáže tak snadno evropské jazyky marginalizovat, a to ani poté, co se jí naučí drtivá většina populace. Angličtina a národní jazyky mohou žít vedle sebe, pokud stát domácí jazyk ochraňuje a občané nedovolí, aby angličtina obsadila všechny prestižní oblasti.
Rozmanitost Evropy je jejím vrozeným rysem, ale jednoty je teprve třeba dosáhnout. Oddanost evropské integraci vyžaduje společnou řeč - a tou je angličtina. Nesnadným úkolem Evropy je používat angličtinu jako nástroj, ale vyhnout se tomu, aby se ponořila do americké a britské kultury.
Autor přednáší na Amsterodamské univerzitě a je ředitelem Academia Europea de Yuste se sídlem ve Španělsku. Napsal knihu Slova světa: globální jazyková soustava. (c) Project Syndicate/Institute for Human Sciences 2005, www.project-syndicate.org