14.05.2021
Euroskop, ČTK
Chystaný červnový návrat Evropského parlamentu do Štrasburku není příliš po chuti velké části europoslanců. Zatímco zejména francouzští politici středeční rozhodnutí uvítali, řada dalších politiků tvrdí, že rok a čtvrt trvající pandemický výpadek cest do Štrasburku ukázal na zbytečnost využívání dvou sídel. Část poslanců očekává, že parlament přijde s návrhem na zrušení štrasburských zasedání. Vzhledem k očekávanému odporu Francie, jejíž souhlas by byl pro změnu unijních smluv nutný, však nevidí velkou šanci na úspěch.
Předseda europarlamentu David Sassoli ve středu oznámil, že se v červnu poprvé od loňského února poslanci sejdou v alsaském městě, které bez pravidelných zasedání ekonomicky strádá. Osobní účast bude s ohledem na stále trvající pandemii stejně jako dosud v Bruselu dobrovolná.
Část zejména francouzských zákonodárců novinku nadšeně přivítala, častěji však znějí pochyby ostatních politiků ze všech hlavních parlamentních skupin. Shodují se sice na tom, že poklidné historické město protkané kanály má příjemnější atmosféru než rušný Brusel, tím však většinou výčet kladů končí.
„Jedno sídlo je bez pochyb praktičtější, ekonomičtější a ekologičtější varianta,“ odpověděl na dotaz ČTK zástupce početně nejsilnější frakce evropských lidovců Stanislav Polčák. Vzhledem k tomu, že většina dalších unijních institucí sídlí v Bruselu, je podle něj belgická metropole vhodnějším místem i pro EP.
Podobně smýšlí i místopředsedkyně EP Dita Charanzová z liberální frakce, podle níž se dá od parlamentu očekávat návrh na zavedení jediného parlamentního sídla. „Pandemie rozhodně ukázala na to, že by parlament měl mít jedno sídlo,“ uvedla Charanzová s tím, že by po zkušenosti s distančními zasedáními měl parlament více fungovat digitálně i do budoucna.
Poslanci vidí za návratem do Štrasburku pouze lobbing francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který k němu v průběhu pandemie vyzýval několikrát.“Mrzí mě, že i přes to, že je vidět, že fungujeme bez Štrasburku, se k němu kvůli vydírání Francie vracíme,“ uvedla pirátská členka europarlamentního klubu zelených Markéta Gregorová.
Posledních 15 měsíců pracovali europoslanci částečně online
Europoslanci v minulých 15 měsících pracovali částečně v Bruselu, částečně ve virtuálním prostoru. Na plenárních schůzích v Belgii se většinou objevovaly desítky ze sedmi stovek členů EP, ostatní debatovali a hlasovali pomocí videokonferencí a e-mailů ze svých zemí. Řada z nich si myslí, že touto zkušeností by mohl parlament zefektivnit a zlevnit svou práci i po odeznění pandemie.
„Zkušenost ukázala, že Evropský parlament může velmi dobře fungovat ve smíšeném režimu. Část jednání může probíhat prezenčně v Bruselu, část pomocí online setkání. Model se osvědčil a já se snažím o to, aby zůstal zachován i nadále,“ prohlásila členka konzervativní frakce Veronika Vrecionová. Kombinace práce na dálku a fyzické přítomnosti v kancelářích je cestou do budoucna i podle Martiny Dlabajové z liberální frakce. Poslanci sice zdůrazňují, že v řadě případů jsou osobní setkání nezbytná, nejsou ale potřebná vždy.
„Činí nás to efektivnějšími, umožňuje nám to více se soustředit na práci na legislativě a zároveň být i v častějšími kontaktu s občany doma v našich zemích,“ popsal výhody částečně digitálního parlamentu stranický kolega Gregorové Mikuláš Peksa.
Očekávaný europoslanecký návrh na trvalý přesun do Bruselu však podle většiny poslanců nemá velkou naději na úspěch. Na pravidelné pendlování více než sedmi stovek europoslanců, jejich asistentů, novinářů a lobbistů sice často míří kritika kvůli jeho ekologické a ekonomické nešetrnosti, Francie v čele s prezidentem Macronem jej však hájí, neboť je pro Štrasburk zdrojem prestiže i příjmů. Štrasburské zasedání je zakotveno přímo v unijních smlouvách, jejichž změnu musejí členské země schválit jednomyslně.
„Parlament již několikrát hlasoval pro ukončení dvojího zasedání EP, ale vždy to bylo negováno Francií. Já sám jsem těch hlasování zažil několik a vždy jsem hlasoval pro jedno sídlo v Bruselu,“ uvedl konzervativec Evžen Tošenovský, podle něhož není příliš velká naděje na rychlé řešení situace. Peksa navrhuje jako možné východisko, že by se v některých věcech omezila státům možnost veta, čímž by se zrušení štrasburského sídla mohlo prosadit. Polčák naproti tomu vidí šanci, pokud by Francie dostala za parlament adekvátní náhradu, například sídlo Evropské rady zasedající v Bruselu. Otázkou ovšem je, zda by se pravidelných summitů v takovém případě chtěla vzdát Belgie.
Autor: Euroskop
