03.03.2006
Černohorský parlament potvrdil, že letos 21. května bude mít necelý půlmilión voličů možnost rozhodnout, zda malá země vyhlásí samostatnost, či zda bude i nadále žít v podivné symbióze se Srbskem.
Ceny zmrzliny, cédéček a oblečení na pěší zóně na náměstí Republiky v centru černohorské Podgorice udivují nepočetné zahraniční návštěvníky svojí výškou. Jsou podobné jako třeba v Madridu nebo v Londýně. Náměstí a okolní ulice jsou každý večer plné procházejících se Černohorců, kteří se nezdráhají za takové ceny nakupovat. A za několik let už si zvykli platit eurem. Tak vypadá černohorská cesta do Evropy.
Nyní to z pohledu nacionalistů budou mít ještě blíž. Černohorský parlament včera potvrdil, že letos 21. května bude mít necelý půlmilión voličů možnost rozhodnout, zda malá země vyhlásí samostatnost, či zda bude i nadále žít v podivné symbióze se Srbskem.
Evropská unie, která se obává, že hlasování v Černé Hoře přispěje k nové vlně napětí na Balkáně, už hlasování nemůže odvrátit, jak to udělala v roce 2003. Brusel tehdy Bělehrad a Podgoricu donutil, aby v dohodě o novém státě byl zákaz tři roky hlasovat o odtržení.
S oddělením Černé Hory se pomalu smiřuje i Bělehrad. Společné instituce fungují jen formálně a obě země mají odlišné měny, celní a daňové systémy. Srby zajímá především, jak dopadnou minulý týden započatá jednání o Kosovu.
Djukanovičova země
Černá Hora je plná paradoxů. Oficiálně je mnoho obyvatel chudých, ale ceny jsou na evropské úrovni. Místní se snaží nalákat Evropany na krásné pobřeží a hory, ale dvacet let se zde neinvestovalo do hotelů či plážových zařízení. A političtí vůdci hovoří o nezávislosti, ale společnost je rozdělena v této otázce zhruba na půl.
Černohorský premiér a bývalý prezident Milo Djukanović včera v Paříži tvrdil, že podpora nezávislosti v zemi roste. Obavy z potlačování práv těch, kdo budou hlasovat proti, odmítl. „Všichni občané Černé Hory jakékoli národnosti budou mít stejná práva,“ řekl podle agentury Beta na besedě s francouzskými novináři.
Příznivci nezávislosti, mezi něž patří i početná albánská menšina, tvrdí, že letos je velká šance na vítězství. „Černohorci nikdy v historii neměli lepší šanci, aby bez krve a násilí získali vlastní stát,“ řekl podle listu Vijesti při středeční debatě v parlamentu albánský předák Ferhat Dinoša.
Podle posledního průzkumu veřejného mínění z prosince loňského roku na téma nezávislosti ale není výsledek referenda zdaleka jistý. Pro je 41,4 procenta obyvatel Černé Hory, proti 32,3 a ostatní se ještě nerozhodli. Rozdíl mezi oběma tábory se podle výsledků voleb jednotlivých stran odhaduje na 50 tisíc hlasů.
Obavy z Albánců
Černohorská nezávislost by podle Evropské unie mohla podnítit separatistické snahy například Albánců v Kosovu a Makedonii. Unie proto doporučila Černohorcům, aby postupovali co nejopatrněji. Poslanci po dvou dnech diskusí přijali v Podgorici plán hlasování navržený unií: pro nezávislost bude potřeba 55 procent hlasů zúčastněných voličů, přičemž účast musí přesáhnout 50 procent oprávněných voličů. Opozice i přesto tyto podmínky označuje za neevropské a nedemokratické.
Milo Djukanović, od začátku 90. let fakticky neomezený vládce Černé Hory, podezřelý ze spolupráce s italskou mafií, se však snaží Evropu uklidnit. „Kladný výsledek referenda neznamená, že hned vyhlásíme nezávislost. Může to být odloženo,“ řekl loni v listopadu při jednání s českým premiérem Jiřím Paroubkem.
Djukanović a jemu věrný bývalý premiér a nyní prezident Filip Vujanović rádi zdůrazňují, že vedle eura se jejich země pyšní také řadou moderních a podle vzorů EU vytvořených zákonů. Naopak, neradi slyší, že černohorské banky jsou proslulé schopností vyprat jakékoli peníze v Evropě, že mají podezřelé styky s italským nebo ruským podsvětím a že Černá Hora je oblíbeným úkrytem řady v Evropě hledaných osob.
Rozpad socialistické Jugoslávie
1991 – Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie a Bosna a Hercegovina vyhlásily samostatnost, uznány o rok později.
duben 1992 – Vyhlášena Federální republika Jugoslávie, složená ze Srbska a Černé Hory a dvou bývalých autonomních oblastí, Vojvodiny a Kosova.
1999 – Válka v Kosovu vyvrcholila obsazením province vojsky NATO a vytvořením mezinárodní správy této provincie.
2002 – Srbsko a Černá Hora vedly jednání o novém státu.
2003 – Konec Jugoslávie, vzniklo Srbsko a Černá Hora.
2006 – Začala jednání o konečném statutu Kosova, Černá Hora vyhlašuje referendum o nezávislosti.
Zdroj: HN, CIA World Factbook
