18.08.2005
Na podzim bude Evropskou unií hýbat mimo jiné schvalování novely směrnice o pracovní době. Tu vnímají jedni jako ochranu pracujících, pro jiné je přežitkem minulosti, který brání oživení trhů práce v členských zemích.
Nejvíce času v práci tráví z celé Evropské unie Rakušané. V jejich případě to přitom není včetně přesčasů v průměru déle než 45 hodin týdně (viz tabulku). Unií přesto zmítají vášně ohledně předpisu, který by ponechal členským státům možnost ve výjimečných případech povolit pracovní týden delší než 48 hodin. Před letními prázdninami se do návrhu novely směrnice „o úpravě některých aspektů pracovní doby“ předloženého Evropskou komisí obul Evropský parlament a po něm i rezortní ministři v Radě EU. Kompromis z dílny Komise se ukázal příliš liberální pro ochránce sociální Evropy, reprezentované především Francií a odbory, a naopak příliš svazující pro zastánce růstu a konkurenceschopnosti, jejichž prapor nesou zaměstnavatelsko-podnikatelské svazy a Velká Británie.
PŘEDPIS O PRACOVNÍ DOBĚ účinný od roku 1998 a novelizovaný jako směrnice 2003/88/ES v minulosti zkomplikovala série rozsudků Evropského soudního dvora. Soudci rozhodli, že pohotovost strávená i nečinně na pracovišti musí být počítána podle stávajících pravidel do pracovní doby. Aby se členské země EU vyhnuly kolapsu zdravotnictví, v němž lékaři běžně slouží více než 48 hodin týdně během 17týdenního referenčního období, začaly houfně využívat výjimky, kterou do původní směrnice prosadila Velká Británie. Ta povoluje, na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, prodloužit průměrný pracovní týden za „magickou hranici“ 48 hodin. Množící se výjimky se však staly trnem v oku odborářů, kteří poukazují na případy, kdy delší pracovní dobu zaměstnavatelé svým lidem vnucují. Evropská komise se dostala pod tlak „zleva“, aby režim výjimek novelou směrnice omezila na minimum.
Na první návrh, v němž se Komise soustředila především na odlišení aktivní a neaktivní pohotovosti a prodloužení referenčního období pro výpočet průměrné pracovní doby na 1 rok, však Evropský parlament v květnu 2005 nepřistoupil, a to většinou 378 hlasů nasbíranou v evropské levici a pravém středu. V následném návrhu zachovala Komise odlišnou kalkulaci neaktivní pohotovosti do pracovní doby, přijala však ukončení režimu výjimek do tří let po vstupu novelizované směrnice v platnost a stanovila nepřekročitelný strop 55 hodin práce týdně. Návrh však počátkem června 2005 na zasedání Rady ministrů odmítli zastánci flexibility pracovního trhu: Velká Británie, Slovensko, Kypr, Malta a překvapivě i Německo.
ZA HÁDKAMI O SMĚRNICI vidí analytici antagonismus sociální a liberální Evropy. Obavy potvrdil i komisař pro jednotný trh Charlie McCreevy: „Zdá se, že pohledy na to, jak by se měla rozvíjet evropská ekonomika, se od sebe stále více vzdalují.“ Přitom čísla ukazují, že pracovní doba v Evropě žádný zásadní problém nepředstavuje.
Podle statistik Evropané nepracují v průměru více než 41,9 hodin týdně, což z nich při 30 dnech volna ročně dělá nejméně pracující obyvatele planety. V kolébce odborů, Velké Británii, dvě třetiny zaměstnanců ani nevědí, že by neměly pracovat více než 48 hodin týdně, a polovina z těch, kteří vykazují delší než předepsaný pracovní týden, jsou manažeři. Zástupci oborů, v nichž EU spatřuje budoucnost – malí a střední podnikatelé, moderní služby, informatika, komunikace, věda a výzkum – kroutí hlavou nad tím, že by měli normovat pracovní čas podle režimu, který byl šit na míru průmyslovému proletariátu první poloviny 20. století.
ČEKÁNÍ NA LONDÝN. Co lze v této situaci čekat od britského předsednictví? Britské odbory čili nemalá část voličů vládnoucí Labour Party, a dokonce i většina jejích evropských poslanců, stojí za sociální verzí směrnice, v níž výjimka ze 48hodinového pracovního týdne nemá místo. Blairova vláda naopak o zachování výjimky stojí, považuje ji za součást pružného trhu práce a nízké nezaměstnanosti.
Najít kompromis nebude pro ni lehké vzhledem k náladám domácí voličské základny, ale i kvůli rozložení sil v orgánech EU. O směrnici podle pravidel platných v Unii spolurozhodují ministři v Radě EU a Evropský parlament, aniž by jeden mohl přehlasovat druhého. Odpůrci liberální varianty mají zatím v parlamentu absolutní většinu, její stoupenci v Radě zase blokační menšinu. Britské předsednictví má ve svém programu ke směrnici o pracovní době příslib „široké konzultace a technicko-právní diskuse s cílem nalezení řešení“. Je však možné, že Tony Blair nechá návrh realisticky odpočívat.
Nyní platná pravidla existenci výjimek umožňují, a Londýn tak může přenechat politicky třaskavý pokus o jejich změnu těm, kdo si ji přejí.
spolupracovník Ekonoma
Průměrný čas strávený na pracovišti (týdně v hodinách)
Rakousko 45 Slovinsko 42,9
Polsko 43,4 Německo 41,3
Velká Británie 43,4 Maďarsko 41,3
Lotyšsko 43,3 Slovensko 41,2
Česká republika 42,9 Francie 40,7
Zdroj: Právo
