11.11.2005
Evropská komise (EK) navrhuje sjednotit daňový základ pro firmy ve všech členských zemích. Komise si od tohoto návrhu slibuje zjednodušení života společností. Za vzor dává členským státům Slovensko. Komisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy ovšem návrh svých kolegů odmítá.
Evropská komise (EK) navrhuje sjednotit daňový základ pro firmy ve všech členských zemích. Komise si od tohoto návrhu slibuje zjednodušení života společností. Což je pravda zejména s ohledem na to, že v unijní pětadvacítce existuje 25 různých systémů zdaňování firem. S dalším tvrzením EK, resp. jejího komisaře pro daně a cla László Kovácse, že „návrh není ohrožením fiskální suverenity států, ani by nesnížil příjmy rozpočtů,“ však lze polemizovat.
Pokud dnes podniky na Slovensku platí 19procentní a v ČR 26procentní daň, neznamená to, že míra zdanění je vyšší v ČR. Český daňový zákon umožňuje firmám celou škálu odečitatelných položek, které na Slovensku chybějí. V Česku tak paradoxně zaplatí státu méně, než odvedou do slovenského rozpočtu při opticky výrazně nižší daňové sazbě.
Právě Slovensko se má podle komisařů stát vzorem pro všechny ostatní. Tamní systém je totiž poměrně jednoduchý a nedává příliš mnoho prostoru k „daňové optimalizaci“.
Mezi státy však existuje konkurenční boj o to, kde bude jaká významná firma působit – a odvádět daně – takže neobstojí tvrzení, že nejde o zásah do fiskální politiky země.
Jednotný daňový základ firmám jasně ukáže, kde a kolik na daních zaplatí. Kdo by potom působil v zemi, kde se zdanění pohybuje kolem 30-40 procent, když může lehce přeběhnout k sousedům s poloviční sazbou?
Pokud by se Komisi podařilo návrh prosadit od roku 2008 tak, jak plánuje, pak by možná jednotný daňový základ dokázal výrazně zvýšit konkurenceschopnost celého kontinentu. Možná by došlo ke značnému stěhování firem, drahé země by si pak uvědomily, že nejsou s to konkurovat a změnily by sazbu daně. Možná by to byl i první krok k zahájení fiskálního sladění v rámci doposud silně heterogenní Evropské pětadvacítky. Možná by došlo k radikální změně systému daní – státy by větší podíl přenesly na nepřímé zdanění (spotřební daň a daň z přidané hodnoty). Možná by o pár let později výrazně vzrostlo tempo hrubého domácího produktu.
To zásadní „možná“ je, zda ke sjednocení daňového základu opravdu dojde. Zatím se jednotlivé země do podobných kroků nijak nehrnou. Podle Kovácse prý s návrhem už teď souhlasí dvacet členů, čemuž lze ovšem věřit jen s rezervou. Proti jsou například Británie, Irsko a Estonsko, Česká republika se k podobným výzvám trvale staví velmi zdrženlivě.
Komisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy ovšem návrh svých kolegů odmítá. Plán na společný daňový základ McCreevy označil za snahu o „sjednocování daní zadními dveřmi“ a dodal, že v komisi není se svými názory osamocený.
Daňová konkurence zemí je podle McCreevyho základem úspěchu ekonomik a vládám umožňuje podporovat podnikatele či pomáhat vytvářet pracovní místa. Podmínky v jednotlivých státech jsou prý natolik odlišné, že kdyby se jim začala nasazovat jednotná daňová pravidla, znamenalo by to více škody než užitku.
McCreevy vystupoval proti snahám o slaďování daní v EU již dříve jako irský ministr financí. Nyní argumentuje právě příkladem své země, které nastavení nízkých daní pro podnikatele pomohlo k raketovému růstu. Z chudé zemědělské oblasti se tak Irsko propracovalo na současnou pozici druhého nejbohatšího státu EU po Lucembursku.
