Daňová revoluce podle Evropské komise?

27.01.2006
Dvacet pět různých daňových systémů ve sjednocené Evropě je výraznou překážkou pro nadnárodní působení menších firem. Jednotlivé státy se však brání zjednodušení.

Pan Helmut má malou továrnu v Německu v Mannheimu. Uvažuje o tom, že by otevřel výrobní pobočku v České republice. Není si ale jistý, zda se mu to vyplatí: náklady na pracovní sílu jsou zde sice nižší, jeho podnik však příliš mnoho pracovníků nepotřebuje. Když si spočítal všechny náklady, nakonec usoudil, že se mu to nevyplatí.

Zůstává tak v Evropské unii 97 procent všech menších a středních podniků (MSP), které se rozhodly působit jen v jedné zemi. Jak vyplývá z analýzy daní za rok 2004, kterou provedla Evropská komise, náklady na dodržování různých daňových systémů pro MSP jsou podstatně vyšší než pro velké nadnárodní firmy. To je hlavní důvod, proč v jiném než mateřském státě Evropské unie působí pouhá tři procenta MSP, ačkoli se na celkovém počtu firem v EU podílejí 95 procenty. Menší a střední podniky tak fakticky nemohou využívat výhod jednotného evropského trhu.

DANĚ DOMA A V ZAHRANIČÍ. Ulehčit situaci MSP by mohla nová iniciativa Home State Taxation Evropské komise, podle níž by si podniky z řad MSP mohly vypočítat základ daně podle systému platného v zemi, kde má sídlo mateřská firma. Finální výše zdanění by se však počítala podle sazby platné v té zemi, kde firma, případně její pobočka, působí.

V praxi by to vypadalo tak, že by si malé a střední podniky mohly kalkulovat základ daně podle předpisů platných v zemi sídla mateřské společnosti, přestože by jejich dceřiné společnosti podnikaly i v dalších zemích Evropské unie. Následně by opět došlo k rozdělení základů daně, a to v návaznosti na výši mzdových nákladů nebo realizovaných obratů v jednotlivých zemích. Takto stanovený základ daně by pak byl zdaněn příslušnou sazbou daně z příjmů platnou v dané zemi.

Definice MSP, spadající do této iniciativy, odpovídá standardním podmínkám EU – jde o podniky s méně než 250 zaměstnanci a s obratem do 50 milionů eur nebo s bilancí do 43 milionů eur. “

Výhodou takového opatření je, že na výpočet daně by podniku stačilo jen jedno účetní oddělení v mateřské firmě. Navíc by si firma mohla vybrat, zda si chce vypočítat základ daně tam, kde působí, nebo tam, kde sídlí vedení firmy, a to podle toho, co by pro ni bylo příznivější.

JEDNOTLIVÉ DAŇOVÉ SYSTÉMY v různých členských zemích se totiž liší nejen mírou zdanění, ale i tím, jak se vypočítává základ daně. V některých státech Unie lze do daňově odpočitatelných položek zařadit podstatně víc než v jiných. Například Francie nabízí ohromující počet 560 daňových úlev, od zvláštního osvobození od daně, kterému se těší novináři, po odpočty pro daňové poplatníky, kteří zaměstnávají pomocnici v domácnosti. I v Británii, kde panuje režim volného trhu, není nahlédnutí do daňového kodexu žádná legrace. Za dobu, kdy jsou u moci labouristé, tedy od roku 1997, se sbírka daňových předpisů zdvojnásobila.

Koneckonců lahůdkou je i nahlédnutí do českého zákona o dani z příjmů. Počet odpočitatelných položek už dávno přesáhl stovku a každým rokem výrazně narůstá – podle toho, jak která lobbistická skupina uspěje v parlamentu při projednávání novely daňových zákonů.

Není divu, že náklady na daňové poradce rostou – a s nimi i náklady firem na ně. V případě velkých korporací jde řádově o promile, u MSP však může účetnictví ukrouhnout ze zisku jednotky až desítky procent, podle výše celkového obratu. A pokud by tyto náklady odpadly (respektive by odpadlo jejich zdvojení či ztrojení podle počtu zemí, kde MSP působí), pak by to – alespoň podle názoru Komise – mohlo výrazně zahýbat firemním trhem.

JEDNOTNÝ ZÁKLAD. Návrh Komise na zjednodušení situace MSP je druhým návrhem v pořadí, který se týká změny, případně sjednocení daňových systémů Unie. Prvním byl v listopadu 2005 jednotný základ daně. Příkladem se mělo stát Slovensko, které má sice nízkou rovnou daň (19 %), firmám však nedává velký prostor k daňové optimalizaci.

Tento návrh by měl platit od roku 2008, jednotlivé země se však k této iniciativě staví spíše odmítavě. Podle komisaře pro daně a cla László Kovácse prý s návrhem souhlasí dvacet členů, čemuž lze ovšem věřit jen s rezervou. Proti jsou například Británie, Irsko a pobaltské státy. Česká republika se k podobným výzvám trvale staví velmi zdrženlivě. Právní úprava daní však musí být v Evropské unii schválena všemi státy, tudíž každý stát má právo veta. To, že by k podobné harmonizaci mělo dojít v průběhu dvou let, je tak s ohledem na častou rigiditu členů EU čistou fikcí.

Vzhledem k tomu, jak vypadá situace s jednotným daňovým základem (země ji zhusta odmítají), Evropská komise v případě Home State Taxation u malých a středních firem navrhuje zavedení pětiletého pilotního projektu. Ten by se měl spustit v roce 2007, jednotlivé členské země by se do něj zapojovaly dobrovolně na základě bilaterálních dohod. Každý stát, který by si přál zavést tento dobrovolný systém, by tak mohl učinit prostřednictvím dvou- či vícestranných dodatků k stávajícím dohodám o zabránění dvojímu zdanění nebo uzavřením nové mnohostranné úmluvy, aniž by však musel měnit své daňové předpisy (jeden z návrhů počítá s tím, že by se definice MSP pro Home State Taxation zúžila na malé firmy do 50 zaměstnanců a obrat do 10 milionů eur).

V současné době prý podobné schéma platí mezi Německem a Nizozemskem, podle Komise tak není důvod, aby nemohlo platit i v jiných státech. Na druhou stranu, pokud to nebude závazné, experti nevěří, že by se k podobnému kroku někdo připojil (kdo chce, může to udělat už nyní bez návrhu „shora“). Zdá se tedy, že to bude další z plánů, který zůstane jen na papíře.

PROČ POMOCI MALÝM? Nový návrh z dílny eurokomisařů vypadá vcelku logicky a srozumitelně. Je také jasné, že by menším a středním podnikům ulehčil život a dovolil jim, aby se rozvíjely rychleji a lépe.

„Je pravda, že malé a střední podniky nemají takové kapacity a tolik peněz, aby zaměstnávaly a platily řadu expertů na zahraniční zdanění, a proto je odlišné zdanění v zahraničí jedním z důvodů, který je odrazuje od zahraniční expanze. MSP tak díky odlišným a složitým zahraničním daním zůstávají na domácím trhu a nevyužívají všechny potenciály jednotného vnitřního trhu EU. Opatření by tedy představovalo pro MSP pobídku k zahraniční expanzi tím, že by je zbavilo dodatečných nákladů na zvládnutí odlišných daňových zahraničních systémů,“ vítá opatření Komise Jan Jedlička z České spořitelny.

Pokud by nové zdanění pro MSP nakonec prošlo (i když tomu lze věřit jen stěží), firmám by to zjednodušilo zahraniční daňovou administrativu. Padla by jedna z hlavních překážek k expanzi do zahraničí. Víc nadnárodních malých firem by zvýšilo konkurenci na trzích jednotlivých členských států. Výsledkem by mohlo být zrychlení poměrně pomalé evropské ekonomiky a zvýšení konkurenceschopnosti jako celku.

Toto opatření by navíc mohlo donutit jednotlivé země k tomu, aby zjednodušily a zpřehlednily daňové systémy a možná by mohlo vést i ke snížení korporátních daní.

Prozatím se k výrazné změně daňových systémů jednotlivé země nechystají. Po vlně zavedení jednotné daně (pobaltské země, Slovensko) jednotlivé státy nechystají revoluci v podobě zjednodušení daňových systémů. V České republice sice vznikla na základě požadavku Ministerstva financí komise, která by měla připravit nový daňový systém, její výsledky však budou známé až po červnových volbách. Potom je otázkou, zda k nim nová vládní garnitura přihlédne či nikoliv. Ostatně nedávno si sám ministr financí Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro náš časopis postěžoval, že kdykoliv chce zjednodušit daňový systém (tj. odbourat některou z nesčetných výjimek), narazí na tuhý odpor z řad různých zájmových skupin.

ARGUMENTY PROTI. Zavedení jednoduššího systému pro MSP do praxe doprovází řada problémů (a nejde jen o to, co by pak dělali daňoví experti v různých zemích, kdyby přišli o řadu klientů). „To, co usnadní život podnikatelům, na druhé straně zkomplikuje působnost daňové správy země, která by měla „kontrolovat výběr daní“ podle daňové legislativy jiného státu,“ uvedla Marika Konečná, partnerka oddělení Daňového poradenství firmy KPMG.

Podle Komise by mělo být řešením sestavení společných kontrolních týmů z finančních úřadů obou zemí, které by měly oprávnění kontrolovat daňový subjekt ve všech jeho podnikatelských lokalitách. V rámci kontroly by se pak uplatnilo právo státu, kde sídlí centrála skupiny malého a středního podniku. O sestavení podobných kontrolních týmů se však ještě ani nezačalo jednat.

Protiargumentem by mohla být také nejen výsledná složitost systému, ale i makroekonomická stabilita jednotlivých zemí. V Evropě (zejména v eurozóně) mají jednotlivé členské země poměrně omezenou ekonomickou samostatnost. Pokud by se zavedlo Home State Taxation, případně jednotný daňový základ, členské země by ztratily další nástroj, jak regulovat podnikový trh. Zbyla by jim totiž jen konečná sazba daně, což je velice neúčinné. Každý členský stát je jiný a prostřednictvím odpisů a výpočtu daňového základu ovlivňuje chování firem tak, jak potřebuje. Země, která chce mít lepší životní prostředí, dává vyšší váhu odpisům na investice do ochrany.

Stát, který chce zase podporovat vědu a výzkum, umožňuje svým podnikům vyšší odpisy na vývoj a výzkum. Řada zemí rovněž reguluje, resp. podporuje zaměstnávání určitých skupin obyvatelstva (ženy, zdravotně postižení, národnostní minority, zapojení dlouhodobě nezaměstnaných do pracovního procesu apod.). To by při sjednoceném výpočtu základu daně (ať už by se to týkalo všech firem nebo jen MSP) nebylo možné.

Země eurozóny, které nemají možnost regulovat ekonomické šoky vlastní měnovou politikou, by na tom byly ještě hůř. „V současné době mohou regulovat veškeré asymetrické ekonomické šoky (šoky, které se týkají jen určité země a ne všech zemí v EMU) fiskální politikou či flexibilním trhem práce. Trhy práce jsou všude rigidní a odbory neumožní je příliš reformovat. Tím, že by přišly o možnost autonomní úpravy zdanění firem, oslabila by se účinnost autonomní fiskální politiky,“ upozornil Jedlička.

Tlaky Evropské komise na zavedení jednotného základu daně případně na jiný systém zdanění MSP vyvolávají rovněž obavy, že se evropské orgány budou finálně snažit ovlivňovat i konečnou sazbu korporátní daně. Ta je však spolu s celým daňovým systémem jedním z mála nástrojů konkurence mezi státy.

Zdanění navíc není jedinou překážkou, kvůli které se MSP raději drží „doma“. „Jsou to obecně otázky podmínek získání podnikatelských oprávnění a registrace společností, pracovněprávní a další legislativa, náročný výzkum trhu apod. To vše klade vysoké nároky na malé a střední podniky,“ dodala Marika Konečná z KPMG.

Sdílet tento příspěvek