Čeští zelení: příklad v EU bez následovníků

20.07.2006
Když Darek Szwed mluví o vstupu českých zelených do parlamentu a o tom, že mají šanci být součástí vládní koalice, je z jeho slov znát nadšení i závist.

Je na tom vidět, jak daleko česká společnost na rozdíl od polské došla. Češi míří tam, kde je většina západních zemí, říká Szwed.
Szwed je totiž jedním ze dvou spolupředsedů polské Strany zelených, která byla založena teprve v roce 2003 před prvními volbami do Evropského parlamentu a nyní se připravuje na první reálný boj o křesla v podzimních komunálních volbách. Loni v parlamentních volbách získala méně než procento.

Největší podporu máme ve velkých městech jako je Štětín, Krakov nebo Poznaň. Do voleb jdeme i v místních koalicích i sami, říká Szwed s tím, že pro ně byl úspěch českých zelených velkým povzbuzením.
Na rozdíl od Česka jsou polští zelení levicovější stranou. Vadí jim třeba rovná daň a jiné ekonomické liberální názory, nemluvě o konzervativně sociální politice nynější vládní koalice. Chtějí ale spolupracovat s českými a německými kolegy a orientují se na tzv. postmateriální hodnoty. Nejde o kvantitu, ale o kvalitu života, zdůrazňuje Szwed s tím, že témata jako zdravé potraviny nebo ekologie nejsou v postkomunismu příliš populární.

Szwedův optimismus ohledně českého příkladu tlumí Kai-Olaf Lang, středoevropský analytik berlínského institutu SWP. Není jasné, kdo a proč české zelené volil, jestli to náhodou nebyly jen protestní hlasy. To je třeba potvrdit výzkumem, říká Lang.
V ostatních zemích střední Evropy živoří zelení na okraji, nejsou schopni vytvořit vlastní stranu, i když třeba v Estonsku jsou ekologická témata populární. Výjimkou je Lotyšsko.

Někteří politologové mylně vydávali vstup českých zelených do parlamentu za historický krok v postkomunistických zemích. Lotyští zelení měli svého prvního poslance už v prvním parlamentu po obnovení nezávislosti v roce 1991, v následujících letech jejich počet kolísal kolem tří až pěti. Od jara do podzimu roku 2004 byl šéf lotyšských zelených Indulis Emsis premiérem. Při časté výměně lotyšských vlád to ale není žádný velký úspěch.
Lotyští zelení nejsou klasickou západní zelenou stranou, ale mají blíže k obhajobě tradic a venkovských hodnot, což ostatně potvrdili loni, když vytvořili koalici s dvěma zemědělskými stranami. Jsou orientováni spíš na národní dědictví než na postmateriální hodnoty, říká Lang.

To je pochopitelné. Když Lotyšsko obnovovalo nezávislost po půlstoletí sovětské okupace, venkov se svými tradicemi v tomto procesu hrál klíčovou roli.

Související články:
Polsko a s ním celý region ztrácí v Evropské unii svoji váhu

Autor: Martin Ehl

Sdílet tento příspěvek