Ladislav Havelka, Euroskop, 22. 6. 2016
Téměř dvě třetiny české populace si myslí, že by v příštích 10 letech měla vzniknout společná evropská armáda. Vyplývá to z průzkumu, který pro Euroskop vypracovala agentura IPSOS.
Podpora evropské armádě je v posledních letech v České republice relativně vysoká. Téměř čtvrtina všech dotazovaných se jednoznačně vyjádřila pro vznik společných ozbrojených sil, dalších 37 % respondentů je příznivcem této myšlenky. Spíše proti je přibližně 20 % Čechů, 7 % společnou armádu rozhodně odmítá. Zbylí dotazovaní nemají jednoznačný názor.
Nejhlasitějším českým propagátorem projektu společných ozbrojených sil EU je prezident Miloš Zeman, zbytek české politické scény je spíše zdrženlivý.
Evropská armáda je pouhým snem
Myšlenka vytvořit společnou evropskou armádu existuje na evropské politické scéně již od 50. let, její vznik předpokládá i Lisabonská smlouva přijatá v roce 2009. Navzdory několika pokusům se však teorii nikdy nepodařilo převést do praxe.
Naposledy s myšlenkou o společné armádě přišel předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Ten je přesvědčen, že Evropská unie potřebuje sílu, která bude schopna reagovat na hrozby uvnitř i vně členských států a zároveň pomůže obnovit postavení EU ve světě.
Junckerův záměr podporují spíše západoevropské státy a především Francie, která je dlouhodobě největším příznivcem vlastní bezpečnostní politiky EU nezávislé na ostatních. Východoevropští členové, kam patří i ČR, naopak prosazují názor, že hlavním garantem evropské bezpečnosti by mělo být NATO. Nejhlasitějším odpůrcem evropské armády je Velká Británie, která tradičně podporuje transatlantickou vazbu s USA.
Členské státy se nechtějí vzdát suverenity
Všechny snahy vytvořit společné síly dosud vždy narazily na neochotu členských států obětovat suverenitu v oblasti bezpečnostní a obranné politiky ve prospěch nadnárodní instituce. Vzniku společné armády EU totiž musí minimálně předcházet vytvoření právního základu na národní i nadnárodní úrovni, sjednocení zahraniční politiky, vyřešení financování a s tím spojené akvizice.
Neochota integrovat národní ozbrojené síly v jeden celek vychází i z nejednotných představ o struktuře a velení, poskytování personálu, sdílení kapacit a neposlední řadě zajištění bezpečnosti jednotlivých členských zemí.
Společné jednotky již existují
Ačkoliv se společná evropské armáda zdá být utopií, EU již má určité úspěchy na poli výstavby společných vojenských jednotek. V roce 1992 vznikl z iniciativy Francie a Německa mnohonárodní armádní sbor EUROCORPS. Sbor sdružuje jednotky z 10 evropských států a je k dispozici k pro potřeby Evropské unie, NATO, OSN, OBSE nebo zapojených zemí. Základem je 1000 vojáků umístěných na velitelství ve Štrasburku doplněných o 5 000 vojáků společné francouzsko-německé brigády. Celková velikost sboru záleží na povaze a rozsahu plněných úkolů, je možné jej rozšířit na až 60 000 vojáků. Vojáci EUROCORPS aktuálně působí v misi EUTM Mali, mají za sebou nasazení v misích v Iráku, Afghánistánu, Kosovu nebo Bosně a Hercegovině.
Druhým společným unijním počinem jsou bojové skupiny EU (EU Battle Groups). Tyto jednotky o síle 1 500-2 500 vojáků vytváří členské státy s cílem zajistit schopnost rychle zasáhnout v krizových situacích za hranicemi EU. K jejich nasazení zatím nedošlo.
Z dalších méně známých společných evropských projektů lze zmínit Evropskou leteckou skupinu (European Air Group) nebo Evropské námořní síly (European Maritame Force – EUROMERFOR).
Co řekne Globální strategie?
Pokud sečteme prostředky vydávané na obrannou politiku, vojáky a techniku, Evropská unie má jedny z nejsilnějších ozbrojených sil světa včetně jaderných zbraní. Vznik společné armády se tak logicky nabízí, minimálně pak rozvoj bezpečnostní integrace v rámci již existujících projektů. O tom, zda dojde v této otázce k posunu, bude jasněji po zveřejnění Globální strategie pro Evropu, která odhalí budoucí směřování Unie v zahraniční a bezpečnostní politice.
Autor: Ladislav Havelka, Euroskop
