V členských státech Evropské unie žije přes půl miliardy potenciálních spotřebitelů. K evropskému HDP přispívají zhruba 56 %. Kvůli tomu existují na půdě Evropské unie také opatření na ochranu jejich zájmů. Politika ochrany spotřebitele má úzký vztah s dalšími politikami – s politikou veřejného zdraví, politikou hospodářské soutěže apod. Ochrana spotřebitele má také přispívat k účinnému fungování vnitřního trhu, zvyšovat zákaznickou důvěru v přeshraniční transakce, a tak stimulovat odbyt.

Cílem politiky je zajistit spotřebitelům v rámci jednotného trhu stejně vysokou úroveň ochrany a bezpečnosti. Politika se zaměřuje na ochranu zdraví, bezpečnost a zájmy konzumentů, prosazuje společný přístup k zákazníkům a práva na informace.

Vývoj politiky ochrany spotřebitele

K harmonizaci národních postupů na ochranu spotřebitele začalo docházet od poloviny 70. let. V roce 1975 představila Evropská komise Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele, který se stal základem spotřebitelské legislativy.

Dokument shrnul pět základních práv spotřebitelů:

• právo na ochranu zdraví a bezpečnosti
• právo na ochranu ekonomických zájmů
• právo na náhradu škody
• právo na informace a vzdělávání
• právo na zastupování
  
  

Po Předběžném programu následovaly ještě další iniciativy, ale za skutečný začátek komunitární spotřebitelské politiky můžeme považovat až Jednotný evropský akt (1987), který zmocnil Evropskou komisi k návrhu opatření na ochranu spotřebitelů. Jako samostatnou a plnohodnotnou komunitární politiku zavedla ochranu spotřebitele Maastrichtská smlouva (1993), požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele a při provádění ostatních evropských politik zohlednila i Amsterodamská smlouva (1999).

Přetrvávajícím úkolem politiky je zvyšování bezpečnosti výrobků skrze lepší monitoring spotřebitelských trhů. Komise se rovněž zaměřuje na zjednodušení právních předpisů ochrany spotřebitele a jejich efektivnější vymáhání. Hlavním cílem agendy je zohlednit spotřebitele v ostatních politikách. V 90. letech se působnost politiky rozšířila i na internetové nákupy.

Lisabonská smlouva zařadila politiku ochrany spotřebitele do sdílených pravomocí EU. Smlouva přiznává ochraně spotřebitele průřezový význam; požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele tak budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností EU.

Fungování spotřebitelské politiky

Strategie spotřebitelské politiky je věcně zaměřena na oblast ochrany potravin, ochrany veřejného zdraví a ochrany práv spotřebitele. Opatření na ochranu širších spotřebitelských zájmů se týkají i těchto okruhů:

• poctivé obchodní praktiky
• klamavá a srovnávací reklama
• cenové ukazatele a etikety
• nepřiměřené smluvní podmínky
• distanční a podomní prodej
• práva cestujících

Díky zásadě vzájemného uznávání výrobků může výrobce jednoho členského státu volně vstupovat na trh ostatních zemí Unie bez obav, že bude jeho produktům odmítnut přístup. V případech, kdy vzájemnému uznávání výrobků brání rozdíly mezi národními standarty, mohou být na jednotný trh uvedeny pouze produkty, které splňují společná kritéria obsažená ve směrnicích schválených Radou na návrh Komise.

Požadovanou úroveň ochrany zaručuje jednotný soubor pravidel. V lednu 2004 zavedla Unie přísnější směrnice pro stahování vadných výrobků z prodeje. Společná pravidla mají umožnit stažení vadných výrobků z oběhu. Každoročně obdrží EU více než 2 000 hlášení o nebezpečných výrobcích. Týká se to zejména hraček, oblečení a textilních výrobků (např. uvolněné šňůrky na dětském oblečení či toxické chemikálie v čalounických výrobcích).

Politika EU má zajišťovat vysokou a stejnou úroveň ochrany spotřebitelů v mnoha oblastech. Bezpečnostní normy platí pro hračky, elektrické spotřebiče, kosmetiku, léčiva, potraviny, zapalovače, osobní ochranné prostředky, stroje a rekreační plavidla. Unie se věnuje i dalším oblastem:

• poctivé obchodní praktiky
• klamavá reklama a hanobení konkurenční značky (srovnávací reklamy)
• cenové ukazatele a etikety
• nekalé smluvní podmínky
• prodej na dálku a podomní prodej
• časově omezené využívání rekreačních objektů (tzv. „timeshare“) a souborné služby cestovního ruchu (tj. zájezdy)
• práva cestujících (cestujících služebně nebo rekreačně)

Poctivé obchodní praktiky

V návaznosti na rozvoj finančních služeb a elektronického obchodu stanovila Komise práva pro spotřebitele, kteří si sjednávají půjčky nebo využívají jiných úvěrových nástrojů. Navrhla rovněž pokyny, jak správně postupovat při podnikání online, a pravidla zahrnující všechny aspekty bezhotovostních plateb – včetně práva na bankovní účet.

Bezpečnost potravin

V rámci bezpečnosti potravin je cílem chránit lidské zdraví a zájmy spotřebitelů a podporovat bezproblémové fungování jednotného evropského trhu. EU proto stanovuje normy pro kontrolu hygieny potravin a krmiv, zdraví zvířat, zdraví rostlin a prevence kontaminace potravin cizorodými látkami. Unie také upravuje označování potravin a krmiv.

Databáze nebezpečných výrobků – Rapid Alert System for Non-Food Products

Nebezpečné výrobky jsou předmětem vzájemného oznamování mezi členskými státy. K tomuto účelu byl Evropskou komisí zřízen systém rychlého varování pro nebezpečné nepotravinářské produkty (RAPEX). Tento výstražný systém, který informuje o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru (výjimku představují farmaceutické výrobky). Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví či bezpečnosti spotřebitelů. Systém zajišťuje rychlou výměnu informací mezi členskými státy a Komisí. Ta zahrnuje především opatření s cílem zabránit, podmínit, či omezit uvedení nebezpečného zboží na trh. Součástí systému jsou vedle donucovacích mechanismů také dobrovolná opatření od výrobců a distributorů. Každý týden jsou vydávány informativní zprávy.

V prosinci 2006 byl přijat nový program ochrany spotřebitelů pro období 2007-2013 s celkovým rozpočtem 157 milionů eur. Nové právní předpisy EU dále zpřísnily normy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví.

V návaznosti na rozšíření finančních služeb a elektronického obchodu navrhla Komise v roce 2006 pokyny pro postupy v elektronickém podnikání a pravidla zahrnující všechny aspekty spotřebitelských úvěrů i bezhotovostních plateb. Mezi nové oblasti spotřebitelské politiky patřily bezpečnost plateb, ochrana dat a spotřebitelský úvěr.

V prosinci 2007 také byla v rámci EU zakázána řada nekalých obchodních postupů (např. klamavá reklama a agresivní obchodní praktiky jako obtěžování, donucování a nepatřičné ovlivňování).

V roce 2012 nahradila program ochrany spotřebitelů Evropská spotřebitelská agenda, která stanovila celkem 62 opatření pro evropské spotřebitele, jež vyplývají ze čtyř hlavních pilířů:

• bezpečnost výrobků
• zvýšení povědomí spotřebitelů o jejich právech
• posílení vymahatelnosti práv spotřebitelů
• začlenění zájmů spotřebitelů do klíčových odvětvových politik (např. telekomunikace, energetika, doprava či potravinářství)

Mezi spotřebitelské priority agendy patřilo:

• zlepšení regulačního rámce v oblasti bezpečnosti výrobků a služeb a dozoru nad trhem
• zlepšení bezpečnosti v potravinových řetězcích
• zvýšení informovanosti a povědomí o právech a zájmech spotřebitelů mezi spotřebiteli i obchodníky
• budování znalostí a kapacit pro efektivnější účast spotřebitelů na trhu
• účinné prosazování práv spotřebitelů se zaměřením na klíčová odvětví
• poskytnutí účinných způsobů řešení sporů spotřebitelů
• přizpůsobení spotřebitelského práva digitálnímu věku
• podpora udržitelného rozvoje a zájmů spotřebitelů v klíčových odvětvích

Evropský program pro spotřebitele

Na období 2014-2020 byl vypracován nový evropský program, který by měl v období 2014-2020 pracovat s rozpočtem ve výši 188,8 milionu eur. Cílem programu je:

• posílení bezpečnosti spotřebitelů (např. balíček pro bezpečnost výrobků a dohled nad trhem z roku 2013: především prostřednictvím lepší identifikace a sledovatelnosti výrobků, opatření zvyšující bezpečnost v rámci potravinového řetězce a nová pravidla bezpečnosti kosmetických výrobků z poloviny roku 2013)
• zvyšování znalosti spotřebitelských práv
• lepší prosazování spotřebitelských práv (směrnice o alternativním řešení sporů a nařízení o řešení sporů on-line z roku 2013)
• začlenění zájmů spotřebitelů do klíčových odvětvových politik (nová legislativa v odvětvích jako telekomunikace, digitální technologie, energetika, doprava či potravinářství, a nová opatření ke zlepšení transparentnosti i přístupu k maloobchodním finančním službám a usnadnění změny bankovního účtu); posílení postavení spotřebitele

Komise pravidelně vydává zprávy hodnotící výsledky systému rychlého varování před nebezpečnými nepotravinářskými výrobky. Ze zprávy za rok 2017 vyplývá, že v roce 2017 využívaly vnitrostátní orgány systém rychlého varování ve stále větší míře. Celkem 2 201 varování vedlo k téměř 4 tisícům následných opatření.

V roce 2017 se nejvíce oznámení týkalo hraček (29 %), dále motorových vozidel (20 %) a oděvů, textilií a módních výrobků (12 %). Co se týče rizik, bylo v roce 2017 nejčastěji oznamovaným rizikem nebezpečí úrazu (28 %), následované rizikem chemické závadnosti (22 %). Většina nebezpečných výrobků oznámených v systému pocházela ze zemí mimo EU. Nejčastější zemí původu byla Čína (1 155 varování).

Nová politika pro spotřebitele

Komise v dubnu 2018 představila tzv. novou politiku pro spotřebitele, jejímž cílem je posílit a lépe vymáhat spotřebitelská práva EU. Nová politika by měla usnadnit spotřebitelům podávání žalob a orgánům členských států na ochranu spotřebitele pravomoc ukládat přísnější sankce.

Cílem Komise je rovněž rozšířit ochranu spotřebitelů při nákupech on-line a vyjasnit, že zavádějící praktiky dvojí kvality výrobků jsou zakázány. Nová spotřebitelská politika by měla také upravovat problematiku dvojí kvality potravin. Dále by mělo dojít k posílení práv spotřebitelů na internetu.

Při nákupu na internetu mají být spotřebitelé jasně informováni o tom, zda nakupují výrobky nebo služby od profesionálního prodejce, nebo od soukromé osoby, aby věděli, zda jsou v případě nějakého problému chráněni spotřebitelskými právy. Podle nové politiky pro spotřebitele mají mít spotřebitelé právo požadovat nápravu (odškodnění, výměnu nebo opravu), jménem skupiny spotřebitelů. Tuto možnost dříve právo EU nestanovovalo, nicméně v některých členských státech mohou spotřebitelé podat hromadnou žalobu k soudu.

Hromadné žaloby nemají být otevřeny advokátním kancelářím, ale pouze subjektům, jež nevytvářejí zisk. Návrh stanovuje, že v případě rozsáhlého porušování právních předpisů postihující spotřebitele v několika členských státech EU, má být možné uložit pokutu v max. výši 4 % ročního obratu obchodníka v každém příslušném členském státě. Členské státy by měly moci zavést i vyšší maximální pokuty.

Instituce EU

• Evropská komise

V rámci Komise se otázkou spotřebitelů zabývá komisař pro spravedlnost Didier Reynders a také Stella Kyriakides, komisař pro zdraví a bezpečnost potravin z Kypru. Problematika spadá pod dva útvary, Generální ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele a Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin. V jejich čele stojí Ana Gallego Torres a Sandra Gallina.

V rámci Komise fungují od dubna 2016 dva poradní vědecké výbory. Jsou jimi Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitelů a Vědecký výbor pro zdraví, ekologická a vznikající rizika.

• Evropský parlament

V Evropském parlamentu zasedá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO), jehož předsedkyní je Anna Cavazzini.  Českými zástupci jsou Dita Charanzová (ANO), Kateřina Konečná (KSČM), Jiří Pospíšil (TOP09), Marcel Kolaja (Piráti), Hynek Blaško a Evžen Tošenovský (ODS), který je náhradník.

Ochranou spotřebitele se také zabývá Výbor pro Životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Výboru předsedá francouzský europoslanec Pascal Canfin. ČR zastupují europoslanci Alexandr Vondra (ODS), Ivan David (SPD) a Ondřej Knotek (ANO), Stanislav Polčák (STAN), Kateřina Konečná (KSČM) a Radka Maxová.

• Rada Evropské unie

Téma ochrany spotřebitele projednávají Rada pro konkurenceschopnost (schází se minimálně 4krát ročně) a Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a záležitosti spotřebitelů (schází se 4krát ročně). Otázky ochrany spotřebitele projednává i Pracovní skupina pro ochranu a informování spotřebitele. V ní jsou před schválením Radou diskutovány všechny návrhy právních předpisů a ostatních dokumentů.

• Spotřebitelské agentury a úřady

Od roku 2014 se problematikou zabývá Výkonná agentura pro spotřebitele, zdraví, zemědělství a potraviny (CHAFEA), která sídlí v Lucemburku a řeší ochranu a zdraví spotřebitele a jeho vzdělávání v oblasti bezpečnosti potravin.

Gestor v ČR

Za provádění spotřebitelské politiky odpovídá Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí. Ta provozuje Evropské spotřebitelské centrum (ESC), které bezplatně pomáhá spotřebitelům s řešením sporů s prodejci zboží a služeb z jiných zemí EU, Norska a Islandu a konzumentům z těchto zemí ve sporech s českými obchodníky. Poskytuje také rady a informace o jejich právech na evropském trhu a jejich vymáhání. Zprostředkovává také možnosti mimosoudního řešení přeshraničních spotřebitelských sporů.

Dokumenty

• Zelená kniha o kolektivním odškodnění spotřebitelů
• Zelená kniha o přezkumu evropského acquis
• Obecné aspekty a spotřebitelská legislativa EU
• Zlepšení postavení evropských spotřebitelů a zvýšení jejich důvěry
• Posílení práv spotřebitelů v EU
• Víceletý program EU pro spotřebitele (2014-2020)
• Bezpečnost spotřebitelů
• Ochrana hospodářských a právních zájmů spotřebitelů
• Označování a balení výrobků

Důležité odkazy

• Evropská síť spotřebitelských center ECC-Net – pomáhá při vymáhání spotřebitelských práv
• Evropská spotřebitelská poradna
• Informace pro spotřebitele
• Evropský úřad pro bezpečnost potravin
• Sdružení obrany spotřebitelů
• Systém včasného varování RAPEX