Petr Placák, EUROSKOP, 21. srpna 2010
Lidé, v nichž ještě tkví jiskřička lidského citu! Vzpamatujte se! Slyšte můj křik! Křik šedého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nade všechno, i nad vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není pozdě!
Tato slova napsal 7. září 1968 Polák Ryszard Siwiec, vystudovaný filosof, otec pěti dětí den před tím, než se na protest proti okupaci Československa státy Varšavské smlouvy polil hořlavinou a zapálil. U příležitosti 42. výročí okupace z 21. srpna 1968 mu byl v Praze odhalen pomník.
Ačkoli Siwiec svůj protest připravil a provedl na varšavském Stadionu Desetiletí uprostřed komunistických oslav dožínek před zraky sta tisíc lidí, včetně přítomného vedení země, polské státní bezpečnosti se podařilo jeho protest zčásti utajit a zčásti znevážit.
Stejně jako čs. StB v případě Jana Palacha šířila polská státní bezpečnost fámy, které měly zastřít podstatu jeho činu: Siwiec měl být vyšinutý člověk, který si řešil vlastní problémy, nebo opilec, který vzplanul, když si chtěl zapálit cigaretu. Nepatří k nejsvětlejším stránkám moderních polských dějin, že demoralisovaná veřejnost tento nechutný estébácký produkt přijala za věrohodný.
Protestuji! Komunistická slavnost dožínek běží v plném proudu, zatímco v pozadí hoří člověk. Varšava, 8. září 1968.
Na pravou míru Siwiecův čin uvedl až film polského režiséra Macieje Drygase, který zpovídal svědky a pátral v archivech po stopách této události. Po právu za něj Drygas v roce 1991 obdržel prestižní cenu Evropské filmové akademie Felix.
„Protestuji proti nevyprovokované agresi proti bratrskému Československu! byla poslední slova Ryszarda Siwiece: „Umírám proto, aby nezahynula svoboda!
Ač se komunisté snažili sebevíc, nedokázali čin tohoto „obyčejného polského úředníka umlčet. Z jednoho prostého důvodu – vážil si svobody nad svůj vlastní život. Byl to on, kdo v roce 1968 zachránil čest svobodného, komunisty nezlomeného Polska.
Současné odhalení pomníku není první pocta Ryszardu Siwiecovi. V roce 2001 mu prezident Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
Autor: Petr Placák