Petr Placák, EUROSKOP, 3. ledna 2011
V době těsně před vánočními svátky se stala jedna pozoruhodná událost – do Prahy na pozvání českého premiéra Petra Nečase zavítal premiér německé spolkové země Svobodného státu Bavorsko Horst Seehofer.
Na první pohled by se návštěva premiéra sousední země v době hlubokého míru a rozsáhlé mezinárodní kooperace mohla jevit jako rutinní záležitost, ve skutečnosti se ale jednalo o zcela výjimečnou událost. Ač je to skoro neuvěřitelně, bavorský premiér přijel na oficiální návštěvu České republiky vůbec poprvé.
Celý problém spočíval v tom, že čeští Němci, vypuzení po druhé světové válce z Československa, našli v převážné míře útočiště právě v Bavorsku. Zatímco osiřelé české pohraničí bylo zdevastováno a následně s uchopením moci komunisty postupně i zbytek země, přinesli sudetští Němci do Bavorska know-how lehkého průmyslu, který byl soustředěn v českém pohraničí, a výrazně tak pomohli proměně Bavorska z poměrně zaostalé agrární země v moderní prosperující německou spolkovou zemi. A Bavorsko jim to nikdy nezapomnělo. Bavorští premiéři se stali patrony sudetských Němců a Mnichov se vždy snažil k nelibosti Prahy hájit jejich zájmy.
Bavorský premiér Horst Seehofer navštívil v prosinci 2010 poprvé oficiálně Prahu. Jako první český premiér ho pozval Petr Nečas. (foto: čtk)
Byla to ovšem Praha, která v tomto „potýkání se tahala za kratší konec. Praha po desetiletí nebyla schopna rozlišit mezi jednotlivými názorovými proudy sudetoněmeckého společenství a antifašisty, sociálně demokratické nebo katolické organizace (Seliger-Gemeinde, Ackermann-Gemeinde), které ze svého světonázorového hlediska nacismus a spolu s ním i myšlenky na poválečný „revanš odmítaly, a to včetně majetkových nároků, házela do jednoho pytle s nesmiřitelnými a nepoučitelnými „národovci z Witikobundu.
Ačkoli Německo je mírumilovná demokratická republika, s kterou má Česko mnoho společných zahraničně-politických zájmů, Praha tak po dlouhá léta nebyla schopna nalézt modus vivendi s její nejbohatší zemí, která je naším sousedem a tedy i nejpřirozenějším obchodním partnerem. Německo, a z něj na prvním místě Bavorsko, je nejen náš nejvýznamnější obchodní partner, ale podobně i německý export do zemí Visegradu přesahuje dva a půl krát německý export do obrovitého Ruska (podle britského The Economist v první polovině loňského roku německý export do Česka, Polska, Slovenska a Maďarska dosáhl hodnoty 56 miliard dolarů, zatímco německý vývoz do Ruska 21 miliard).
Přesto si Praha neustále vymýšlela důvody, proč se nelze s bavorským premiérem sejít na nejvyšší úrovni – partner pro českého premiéra prý nesedí v Mnichově, ale v Bonnu, respektive v Berlíně, znělo dosud z Prahy, jako kdyby se premiér státu musel pohybovat jen v jednom úzkém koridoru a rezignovat tak na šíři a mnohovrstevnatost politiky, která chce být rozumná a úspěšná.
Praha si přitom škodila nejen zahraničněpoliticky, ale především vnitropoliticky – tzv. sudetoněmecká otázka totiž zdaleka není takový problém česko-německý, jako vnitřní problém česko-český. Jde o vyrovnání se s neblahým dědictvím poválečné národně socialistické revoluce, která byla zprvu vyzkoušena na německé menšině, aby byla komunisty po únoru 48 použita na většinovou českou společnost. Praha dosud nebyla v tomto ohledu schopna vymanit se z vlivu komunistů, kteří se vždy stavěli do role strážců odkazu poválečné revoluce, která ve své hloubce a rozsahu nemá v českých dějinách obdoby.
Poválečná třetí republika (1945-19148) se nekonstituovala jako obnovená demokratická první republika, ale naopak v odporu k jejímu politickému, hospodářskému a sociálnímu uspořádání, které navazovalo na staletý vývoj. Třetí republika byla ve skutečnosti spojovacím můstkem mezi hnědou a rudou totalitou a české politické elity, ze strachu aby snad neztratily část svých voličů, dosud nebyly schopny to veřejně přiznat. Zůstávají tak v tomto ohledu stále ve vleku domácích komunistů, kteří svou zahraničně-politickou propagandu vždy opírali o údajné sudetoněmecké nebezpečí.
Premiérovi Petru Nečasovi patří jednoznačně dík za to, že do Prahy bavorského premiéra pozval, a to včetně toho, že členem mnichovské delegace byl i mluvčí sudetských Němců Bernd Posselt. Překonal tak letité tabu, které si sami na sebe upletli čeští politici, dirigovaní v tom komunisty – zlomil kletbu, s jejíž pomocí domácí komunisté po dlouhá desetiletí zotročovali českou společnost a s níž se po ztrátě své moci v roce 1989 aspoň snažili ovlivňovat chod České republiky.
„Vzhledem k velmi dobrým kontaktům v mnoha rovinách je už opravdu na čase, aby se premiéři obou zemí sešli a zahájili tak počátek nové kapitoly společné budoucnosti mezi Českem a Bavorskem, prohlásil před odletem do České republiky podle deníku Süddeutsche Zeitung šéf bavorské vlády. To není jen pouhá fráze. Kromě více než půl století staré neblahé historie neexistuje ve vztazích mezi Prahou a Mnichovem prakticky žádný problém.
Autor: Petr Placák, Euroskop