V Polsku zvítězili Evropané


Petr Placák, EUROSKOP, 10. října 2011

I navzdory nízké volební účasti, která nahrávala opozici, polské parlamentní volby přesvědčivě vyhrála liberálně konzervativní strana dosavadního polského premiéra Donalda Tuska. Jeho Občanská platforma tak bude moci sestavit koalici s polskými lidovci, kteří reprezentují především polské zemědělce. Obě strany jsou výrazně proevropské.

Euroskeptická národně konzervativní strana Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczynského, bratra polského prezidenta, který loni zahynul při leteckém neštěstí, skončila na druhém místě a koalici se jí s největší pravděpodobností sestavit nepodaří. Nejen kvůli své příliš útočné rétorice, směřující na všechny strany, a zásadním ideovým rozdílům – další dvě strany, které se dostaly do parlamentu, strana polského populisty Janusze Palikota, a polská postkomunistická levice jsou rovněž proevropské. Nový polský fenomén, antiklerikální strana „ultraliberála Palikota, která podporuje svazky homosexuálů či legalizaci marihuany, hlásá dokonce evropskou federaci, protože jedině silná Unie může zajistit ekonomický a civilizační rozvoj slabších členských států včetně Polska.

V době všeobecné skepse, která ovládla starý kontinent, se tak Polsko stává nejvíce optimistickou proevropskou zemí a Tuskův kabinet usiluje o vstup do eurozóny v době, kdy by z ní některé státy či národní společnosti nejraději vystoupily.

I když reformní tah Tuskova kabinetu nebyl nějak výrazný, přesto se země pod jeho vedením těšila ekonomické stabilitě a v roce krize 2009 bylo Polsko jedinou evropskou zemí, kde se nezastavil hospodářský růst. Nevýhra Kaczynského, který v době, kdy je třeba šetřit, sliboval Polákům především nejrůznější sociální dávky, je pro Polsko hlavně ekonomickou výhrou.

German Chancellor Angela Merkel, left, and Poland's Prime Minister Donald Tusk, right, shaking hands before presiding joint government talks in Warsaw, Poland, on Tuesday, June 21, 2011 to mark 20 years of the cooperation treaty between the neighbors that have a troubled past. They are to discuss EU upcoming budget and bailout for Greece. Poland takes the rotating EU presidency on July 1. (AP Photo/Czarek Sokolowski)

Lídr opozice Jaroslaw Kaczynski se v polské předvolební kampani snažil získat voliče denunciací premiéra Donalda Tuska z údajného patolízalství vůči Berlínu. Neuspěl. Na snímku Tusk s německou kancléřkou Angelou Merkelovou ve Varšavě 31. června 2011 během mezivládního setkání u příležitosti 20. výročí podepsání polsko-německé smlouvy o partnerství. Foto AP

Zahraniční politika

Iracionální bylo tvrzení Kaczynského, že Tuskova vláda poklonkuje Berlínu. „Politika vůči takovému velkému státu se musí dělat vstoje, a ne v nějaké jiné poloze, tvrdil Kaczynski o partnerských vztazích mezi Tuskovou Varšavou a Berlínem Angely Merkelové, které se dají označit za přirozené vztahy mezi dvěma stabilními demokraciemi, přičemž Německo je polským největším obchodním partnerem. Oživování šedesát let starých protiněmeckých resentimentů je v této době skutečným politickým anachronismem.

To polský liberál Palikot v tom má jasno – proněmeckost musí podle něj stát v centru polské politiky, protože s Berlínem má Varšava největší hospodářskou výměnu, desetkrát větší než s USA, a podle toho by také měly vypadat priority polské zahraniční politiky. I když strategické partnerství Evropy a USA nelze převádět na pouhou ekonomickou výhodnost, Palikotův postoj je realističtější, než Kaczynského snění o výlučnosti polsko-amerického přátelství. Palikot se ve své skepsi k Americe a rozhodné proevropské politice shodne se Svazem demokratické levice, ačkoli se od něj jinak jako od postkomunistů distancuje.

Na rozdíl od polských proevropských stran je Kaczynskému naopak dobré naslouchat v jeho východní politice, především s ohledem na podporu států východní Evropy, které byly donedávna součástí sovětského impéria a které se snaží udržet na vlastních nohách bez patronátu Moskvy. Proevropští liberálové, včetně polského ministra zahraničí Radka Sikorského, rádi tyto země přehlíží – v konsensu se západoevropskými vládami a ve snaze vyjít Moskvě vstříc. Ačkoli je tento region zásadní pro bezpečnost Evropské unie, mnozí evropští politici by se na mnoha věcech raději domluvili přímo s Kremlem za zády východních Evropanů. Z Varšavy je tato snaha o to pošetilejší, že z pohledu Berlína, a neřku-li Paříže, k těm východoevropanům patří i země střední Evropy, včetně samotného Polska.

I přes tento „východní deficit jsou výsledky polských parlamentních voleb dobrým znamením pro zlepšení „blbé nálady současné Evropy, která jakoby přestávala věřit sama sobě.

Autor: Petr Placák

Sdílet tento příspěvek