Petr Placák, EUROSKOP, 14. listopadu 2011
Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) ve své zprávě z minulého týdne varovala před íránským jaderným programem. Podle ní vše nasvědčuje tomu, že přes svá ujištění Írán jaderné testy využívá k vojenskému programu, jehož cílem je výroba vlastních atomových zbraní.
Zprávy se hned chopila média, protože čím je zpráva znepokojivější, tím lépe se prodá. Podle britského bulvárního deníku The Daily Mail byli ostrovní ministři informováni o možnosti, že Izrael „dříve nebo později zaútočí na Írán, aby mu zabránil získat jaderné zbraně. „Očekáváme něco už o Vánocích nebo brzy na začátku příštího roku, sdělil deníku „vysoce postavený zdroj z britského ministerstva zahraničí.
Sólo kapra se okamžitě chytly seriózní deníky etc. a mediální hody mohly propuknout. Lidové noviny ještě zprávu relativizovaly poukazem na její bulvární původ: „Útok na Írán přijde za dva měsíce, píše britský bulvár, zněl titulek LN z 11. listopadu. Mladá fronta Dnes v nesnesitelné lehkosti informace postoupila o patro výš, bulvárnost vynechala a rovnou oznámila, že „útok na Írán se očekává do dvou měsíců. A aby byla z obliga, dala titulek jako citaci do uvozovek. Tomu se říká smysl pro detail.
Právo, třetí nejčtenější tuzemský deník, počítaný mezi seriózní, uvozovky vynechal a zprávu „relativizoval slůvkem „prý: „Izrael prý udeří na Írán do dvou měsíců. A víte, že v redakci Práva prý dodnes straší duchové bývalého deníku Ústředního výboru KSČ?
Ideologický bulvár už jen doplní bulvár krystalický: „Hrozí další světová válka? sugestivně se ptá suverénně nejčtenější český deník Blesk, aby poté, co čtenáře takto vystrašil, věnuje věci celé čtyři věty, aby pak přešel k dalším denním zajímavostem.
„Je to světově unikátní organizace. Je to armáda, milice, bezpečnostní organizace, rozvědka, holdingová společnost, ministerstvo zahraniční, mafie a politická strana kontrolující státní televizi, rádio a tiskovou agenturu, říká na adresu Revolučních gard jejich někdejší spoluzakladatel harvardský profesor Sazegara, který emigroval do Spojených států. Na snímku revoluční gardisté během vojenské přehlídky k 29. výročí zahájení irácko-íránské války 22. září 2009. Foto AP
Není nakonec zpravodajství pěkná zábava? Až do jisté míry ano. První světová válka vznikla rovným dílem díky novinovým zprávám, nedostatku představivosti a kompetence politiků a tlakem všelijakého kšeftu snažícího se urvat něco ze změny statu quo.
Odhlédneme-li od výše uvedeného, hrozba jistě existuje – ta je přítomná od samého počátku íránského jaderného programu, kdy Teherán více či méně okatě tahá mezinárodní společenství za nos. Vstup do ligy jaderných mocností je pro Teherán jistě základním předpokladem k uskutečnění snů o postavení Íránu jako hegemona v oblasti Blízkého východu a celého muslimského světa, což je naopak špatným snem pro všechny konzervativní sunitské režimy oblasti.
Otázka pochopitelně je, co s tím. Jak se může svět bránit režimu, který usiluje o zbraň hromadného ničení a současně otevřeně hlásá, že smete jiný stát z povrchu zemského? Vezmeme-li v úvahu situaci před vypuknutím 2. sv. války, tak ex post je zcela zřejmé, že demokratické země nejenže propásly několik šancí, jak zarazit vzestup Hitlera do role světového agresora a podpořit domácí protihitlerovskou opozici především v armádě, ale naopak svou politikou appeasementu pomohly Hitlerův režim vnitřně upevnit a mezinárodně posílit.
Výše uvedené ovšem neplatí universálně. V případě zásahu proti Íranu to může být zcela naopak. Režim íránských ajatolláhů, který by se jistě dal označit za fašistický, ztrácí svou legitimitu. Zbytky étosu, který snad kdysi získal islámskou revolucí, se rozplynuly. Dědicové islámské revoluce se diskreditovali zvláště poté, co nejvyšší íránský duchovní ajatolláh Alí Husejní Chameneí po loňských volbách, které byly podle všeho zfalšované, schválil brutální zásah bezpečnostních složek proti demonstrujícím Peršanům. Opoziční hlasy se ozývají už i uvnitř vládního tábora. Hospodářská situace v zemi se navíc zhoršuje. Podle neoficiálních odhadů se nezaměstnanost pohybuje okolo 20% populace.
Vojenský zásah proti íránským jaderným zařízením by ovšem mohl otřesenou pozici teheránského režimu uvnitř země naopak posílit. Mladí lidé, kteří jsou navzdory íránské propagandě prozápadní, by se zřejmě proti vnějšímu zásahu do svrchovanosti země postavili.
Situaci navíc komplikují Revoluční gardy, které jsou státem ve státě a podobně jako armáda na komunistické Kubě se daly na podnikání. Paradoxně jsou to tyto elitní jednotky (podle některých pozorovatelů řídí dění v zemi), které jsou díky svému byznysu nejvíce svázané se Západem a hospodářské sankce je tak citelně postihují.
To, co s takovým humbukem (ovšemže jednodenním) prezentovala média, je ve skutečnosti diplomatická hra, která se kolem Íránu a jeho jaderného programu točí. To neznamená, že nemůže nakonec k leteckému úderu proti íránským jaderným zařízením dojít. To je opravdu ale ta poslední možná varianta, o které se ovšem zpravidla nemluví předem.
V tomto smyslu může nejspíš vzít za slovo šéfa Pentagonu Leona Panettu, který na některé horké výroky reagoval slovy: „Je třeba být opatrný před nechtěnými důsledky (úderu na Írán; pozn. aut). Může to mít vážný dopad na oblast, na síly USA v ní. Panetta se vyslovil pro „nejtvrdší sankce a diplomatický tlak, aby Teherán změnil chování.
Bleskem avizovaná třetí světová válka se tedy zatím odkládá. Co bude zítra? Narodí se v pražské ZOO nová gorila nebo snad otěhotní Lucie Bílá?
Autor: Petr Placák