Petr Placák, EUROSKOP, 5.prosince 2011
Už delší dobu zhoršující se americko-pákistánské vztahy dostaly další ránu nedávným incidentem, při kterém americké jednotky v Afghánistánu omylem zaútočily přes hranice na stanoviště pakistánské armády. Incident Islámábád okamžitě využil k řadě opatření, která jsou na samé hraně vypovězení letitého spojenectví.
Panující nedůvěra mezi Američany a Pákistánci se nejprůkazněji projevila především při akci amerických speciálních jednotek letos v květnu, kdy Američané úspěšně zasáhli proti léta hledanému vůdci Al-Kajdy Usámovi bin Ládinovi, který se ukrýval na pakistánském území. Američané předem pakistánskou stranu o akci neinformovali z obavy, že by mohla být vyzrazena. Americká zpravodajská služba už léta podezírá mocnou pakistánskou ISI, že v boji s terorismem hraje s Amerikou nečistou hru, tváří se jako spojenec a přitom tajně podporuje radikály jak v Pakistánu tak i v sousedním Afghánistánu. Po americkém zásahu proti bin Ládinovi vyzval vrchní velitel pakistánské armády k celkovému přehodnocení vztahů s Amerikou.
Amerika přitom poskytuje Pakistánu nemalou finanční pomoc ve výši přes dvě miliardy dolarů ročně právě s ohledem na boj s terorismem. Tato pomoc se nyní stává otázkou – stále více amerických politiků nevidí důvod podporovat zemi, která s ní hraje dvojí hru. Konec podpory by ovšem zcela jistě znamenal definitivní konec jakýchkoli vztahů s bezprostředním dopadem především na vývoj v Afghánistánu. Po posledním incidentu Pakistán mimo jiné zrušil svou účast na konferenci v Bonnu, kde se mělo jednat právě o poválečném uspořádání v Afghánistánu.
Kéž by to bylo vždycky jen na zápasišti. Indický zápasník Sutandar Singh (vlevo) si třese pravicí s poraženým pakistánským rivalem Shahidem Khoyawalem během přátelského zápasu organisovaného s cílem normalisovat vztahy mezi Indií a Pakistánem. Lahore, Pakistán 21. 11. 2011. Foto Irfan Ali/ABACAUSA. COM
Celý tento vývoj má ovšem geopolitický kontext. Pakistán už delší dobu pošilhává po někom, kdo by mohl Ameriku jako spojence nahradit. Nabízí se mu v tom komunistická Čína, která nemá ohledně dodržování lidských práv žádné skrupule a islámský terorismus se jí dotýká jen okrajově. O to víc, že Čína může být vyvažující faktor ve vztahu k odvěkému pakistánskému rivalovi Indii, která se v posledních letech čím dál víc sbližuje právě s Amerikou.
Vztahy mezi jadernými mocnostmi Indií a Pákistánem jsou ovšem klíčové nejen pro tamní region, ale zhoršující se situace v Pakistánu může mít neblahý celosvětový dopad. Ne nadarmo experti na mezinárodní vztahy označují Pakistán za potencionální největší nebezpečí pro vývoj ve světě v první polovině 21. století.
Autor: Petr Placák
