Petr Placák, EUROSKOP, 9. ledna 2012
V pátek se v pražském Divadle Archa konalo setkání signatářů Charty 77. Pořádala jej Knihovna Václava Havla u příležitosti 35. výročí vydání základního dokumentu Ch77 1. ledna 1977. Setkání ukázalo, jaký zahraničně politický význam tato nezávislá čs. iniciativa, zasazující se o dodržování lidských práv, měla a dodnes její odkaz má. Celou věc zdůraznilo především nedávné úmrtí jednoho z duchovních otců CH77 Václava Havla.
Ve stejnou dobu organizovala americká strana obdobné vzpomínkové setkání ve Washingtonu v Národní nadaci pro demokracii, které bylo do pražské archy spojeno telemostem. Význam akce podtrhl fakt, že na washingtonském setkání bylo mimo jiné čteno poselství amerického prezidenta Baracka Obamy, ve kterém americký prezident vzdal hold Václavu Havlovi a ocenil roli Charty 77, která podle něj odhalila „pokrytectví a lež systému a ukázala, že i „jednotlivci mohou změnit svou společnost skrze nenásilný odpor a ‚život v pravdě‘.
Na setkání v Arše byly tlumočeny zdravice Chartě 77 od hnutí a osobností, které se čs. iniciativou inspirovaly. Jde především o čínskou Chartu 2008, která analyzovala situaci v Číně a opřela se o univerzalitu základních svobod a práv člověka. Její vůdčí postava intelektuál a nositel Nobelovy ceny Liou Siao-po se odvolává na Chartu 77 a na V. Havla jako na jeden z důvodů, proč se rozhodl stát se spoluautorem Charty 2008. Havel se také Liou Siao-Po veřejně zastával proti jeho persekuci ze strany čínských úřadů a inicioval udělení Nobelovy ceny míru tomuto čínskému disidentovi.
K Chartě 77 jako ke svému vzoru se hlásí i kubánská opozice a v Arše byla promítána zdravice od jejího nepsaného lídra Oswalda Paya. Obdobnou zdravici k této příležitosti nahrála i světoznámá barmská disidentka Su Ťij, jejíž slova se proměnila v osobní vyznání k „hřejivému a neokázalému příteli Václavu Havlovi, „opravdovému příteli svobodné Barmy a všech lidí míru a lidské svobody po celém světě. Su Ťij vzpomíná, jak od Havla dostala dopis ještě v listopadu pár týdnů před jeho smrtí, což bylo pro ni ohromné překvapení, že si na ni vzpomněl i v době, kdy už byl těžce nemocný.
Signatáři Charty 77 v pražské vinárně Rottisserie v roce 1977. Zleva Petr Uhl, Jiří Němec, Václav Havel a Věra Jirousová. Foto archov čtk
Na Chartu 77 a Václava Havla se odkazují i obránci lidských práv v komunistickém Vietnamu, jako katolický kněz Nguyen Van Ly, který organizuje hnutí obdobné CH77 a kterého vietnamské úřady nedávno znova uvěznily.
Chartou 77 se přímo inspirovalo běloruské hnutí Charta 97, jejíž dopis shromáždění v Arše byl obzvlášť dojemný. Těsně před svou smrtí ještě stihl Václav Havel odeslat novoroční pozdrav běloruským politickým vězňům, kandidátu na prezidenta Andreji Sanikovovi a Dmitrii Bondarenkovi a podpořil účastníky protestu, který se konal v den prezidentských voleb 19. prosince 2010, tedy až den po jeho smrti. Havlův dopis byl přečten několik minut před tím, než shromáždění na náměstí rozehnala zásahová jednotka.
„Vaší Chartě je 35 let. Naší Chartě 97 je let 15, napsali běloruští disidenti. „Byli jste vězněni ale nakonec jste dosáhli svobody. My jsme ve vězeních nyní s vírou, že také my dosáhneme svobody. Jste naším příkladem. Ustoupit není kam. Vaše Charta 97.
V roce 1975 podepsalo komunistické Československo Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které byly součástí závěrečného dokumentu Helsinské konference. Komunistické vedení se domnívalo, že pakty využije propagandisticky proti Západu přes různá občanská hnutí, která byla řízena komunistickými agenty, nebo přes levicové osobnosti, které se ostře stavěly proti politice Západu. Ale přepočítalo se. Pakty se naopak staly odrazovým můstkem pro disidentská hnutí napříč východní Evropou, která pomohla k erozi a ke konečné delegitimizaci tamních režimů.
Jakmile byly pakty 13. 10. 1976 uveřejněny ve Sbírce zákonů ČSSR a vstoupily v platnost, rozběhly se přípravy na vznik petice, která byla aktualizována právě probíhajícím procesem s nezávislými hudebníky kolem skupiny The Plastic People of the Universe. Jak napsal Jacques Rupnik, vedle své lidskoprávní dimense psala Charta 77 ve spolupráci s polským disentem novou kapitolu česko-polské spolupráce a pomáhala znovuobjevit střední Evropu a vytvářet celoevropský veřejný prostor – byla jednou z cest, jak překonat rozdělení Evropy.
Charta 77 je bezesporu jedním z největších přínosů Čechů Evropě druhé poloviny 20. století. Její význam je ale paradoxně oceňován spíše v zahraničí, než doma.
| Mluvčí CHARTY 77 |
|
Reprezentovali Chartu navenek, ručili za pravost dokumentů vydávaných jejím jménem. Vybíráni byli tak, aby zastupovali co nejširší názorové spektrum lidí z Charty. V této funkci se vystřídaly desítky osobností. Právě ony patřily k nejvíce pronásledovaným signatářům.
Od 1. ledna 1977 – Jiří Hájek, Václav Havel, Jan Patočka |
Autor: Petr Placák