Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Středoevropan Joachim Gauck

Petr Placák, EUROSKOP, 27. února 2012

Po rezignaci Christiana Wulffa na post spolkového prezidenta se německá vláda shodla s opozicí, že hlavou státu se stane Joachim Gauck - v éře komunismu evangelický pastor mající styky s opozicí, který se po roce 1989 stal uznávanou osobností jako šéf Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty Stasi.

Vedle Angely Merkelové tak stane v čele Německa druhá osobnost, jejíž vlastní životaběh představuje společný osud středoevropských národů pod komunistickým panstvím a tudíž je spojena i s dějinami Československa. Jedním z „konstitutivních prvků" politického myšlení nezávislého prostředí v NDR, byly události pražského jara a jeho potlačení armádami Varšavské smlouvy, včetně armády Německé demokratické republiky. „Porážkou pražského jara přišli Sověti o poslední zbytek renomé, který jim ještě zbýval," říká Gauck.

I když později Charta 77 neměla v NDR tak široký společenský ohlas jako Pražské jaro, o to víc měla vliv na východoněmecké intelektuály. „Zveřejnění Charty 77 bylo dozajista čistě československou událostí. Přesto se každé slovo (Charty 77) týkalo rovněž situace v NDR," napsal historik Stefan Wolle - ať už šlo o omezování práva na vzdělání, diskriminaci dětí kvůli rodičům, nerovnost lidí zákonem, nemožnost cestovat, apod.

V neposlední řadě to byla také Charta 77, která ve své Pražské výzvě z března 1985 upozornila evropskou veřejnost na to, že bez řešení násilného rozdělení německého národa v srdci Evropy nemůže být na starém kontinentě nastolen skutečný mír.

German Chancellor Angela Merkel, right, and the Theologian and designated German President Joachim Gauck, left, address the media during a joint press conference at the chancellery in Berlin, Germany, Sunday, Feb. 19, 2012. (AP Photo/Michael Sohn) =@= 

Středoevropané osudem. Německá kancléřka Angela Merkelová představuje budoucího německého prezidenta Joachima Gaucka na tiskové konferenci v Berlíně, 19. února 2012. Foto AP

Charta 77 neměla vliv jen občanskoprávní aktivisty v NDR, ale podobně i na reformně orientované faráře, ať už z katolického či evangelického prostředí, z kterého pocházel i Gauck. Markus Meckel, zakladatel evangelického mírového kruhu ve Vipperow, prohlásil, že Chartu 77 i polskou Solidaritu obdivoval a litoval, že kvůli „typické poslušnosti Němců" nemůže v NDR vzniknout něco podobného.

Sám Gauck nebyl v pravém slova smyslu disident. Byl to evangelický pastor, který se snažil nezpronevěřit se svému poslání a v rámci možnosti poskytoval určité zázemí různým opozičním aktivitám. To mimo jiné umožňovala i dohoda režimu s luteránskou církví z roku 1978. Luteráni v ní uznali, že jsou „církví v socialismu" a režim přistoupil na to, že děti farníků byly osvobozeny od branné výchovy. Zároveň církevní prostory získaly jisté právo asylu - na jejich půdu nesměla policie vstupovat. Evangelické fary se tak staly útočištěm různých nezávislých aktivit, i mimocírkevních, vystoupení neoficiálních umělců apod.

O to víc se ovšem Gauck zasloužil o reflexi doby komunismu po jeho pádu v roce 1989. Gauck jako letitý šéf Úřadu pro materiály Stasi odrážel útoky především levicového tisku na to, že materiály Stasi jsou zfalšované a jako archiválie bezcenné. Svými rozvážnou, klidnou argumentací pomohl německé společnosti nahlédnout na komunistickou minulost věcně a neideologicky - bez předpojatostí z levé či pravé strany. Přispěl tak i k reflexi západoněmecké společnosti, která byla v rámci pocitu viny ohledně nacismu ochotna zločiny komunismu omlouvat.

I když vztahy mezi čs. disentem a kritiky režimu v NDR nebyly zdaleka tak intenzivní, jako tomu bylo mezi Čechoslováky a Poláky, a vzájemné ovlivňování bylo do značné míry jednosměrné - z Československa do NDR (bylo to mimo jiné dáno i tím, že občané NDR mohli informace o dění v Československu snadněji získat díky západoněmeckým médiím včetně televize, jejíž signál bylo možné naladit na velkém území NDR) -, je to světlá část česko-německé historie, který nás pojí s nastávajícím prezidentem Německa. V čele Německa bezpochyby stanul náš přítel.

Autor: Petr Placák

Další články v rubrice

Kdo tahá v Hongkongu za kratší konec?

Petr Placák, EUROSKOP, 20. října 2014

My za vás, vy za nás

Petr Placák, EUROSKOP, 30. září 2014

Skotové volili pro Evropu

Petr Placák, EUROSKOP, 22. září 2014

NATO pro 21. století

Petr Placák, EUROSKOP, 8. září 2014