Petr Placák, EUROSKOP, 4. června 2012
Minulou středu byla v izraelském parlamentu otevřena výstava Atentát na Reinharda Heydricha – smrt architekta holocaustu. Výstava, kterou připravila česká strana a otevřela ji předsedkyně české Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová spolu se svým izraelským protějškem, doplňuje obdobnou izraelskou výstavou v Tel Avivu, uspořádanou u příležitosti 50. výročí vykonání rozsudku v procesu s Adolfem Eichmannem v květnu 1962 v Jeruzalémě.
Německý národní socialismus je dosud mnohdy prezentován jako radikální nacionalistické hnutí. To jsou ovšem pro výklad nacismu staromódní kulisy. Nacisté určité konzervativní prvky své ideologie využívali jen jako zástěru k uchlácholení tradičních společenských vrstev. Ve skutečnosti ovšem celé staré či dosavadní společnosti, jejímu právnímu, politickému, kulturnímu či ekonomickému řádu chystali smrt. Měla to být ale „milosrdná smrt, které si oběť nebude do poslední chvíli vědoma – židovsko-křesťansko-římské evropské civilizaci měl být píchnut jed do žil za zdí ústavu, maskovaného jako léčebné sanatorium.
Ačkoli nacisté převzali mocný evropský stát, nenechali se jeho strukturami pohltit, jak tomu bývá u radikálních stran, které, když se dostanou k moci, tak se zpravidla „zcivilní. Nacisté naopak struktury německého státu využili k prohloubení svého radikalismu. Navenek sice spravovali Německo jako tradiční stát, který má všude po světě svá diplomatická zastoupení, ale zároveň fungovali i jako spiklenecká organisace, která má svůj vlastní tajný jazyk a své skutečné cíle jak před domácí veřejností tak před světem maskuje.
Příjezd Reinharda Heydricha do Prahy byl triumfální. Na archivním snímku z 4.12. 1941 Heydrich na schodech Rudolfina (uprostřed) s Hitlerovým architektem Albertem Speerem (vlevo). Foto archiv čtk
Jestli někdo ve vedoucích nacistických kruzích výše uvedené bezezbytku splňoval, tak to byl Heydrich a jeho označení za architekta holocaustu v názvu výstavy není vůbec nadnesené. Kdyby nebylo Hitlera, myšlenka na holocaust by Himmlera ani Göringa pravděpodobně nikdy nenapadla – oba byli k nejzazšímu extremismu dovedeni a vždy v nich zůstaly i jisté zbytky společnosti, ve které byli vychováni. Naproti tomu Heydrich byl stoprocentní ideologický nacista, muž budoucnosti, nový nacistický člověk.
O pár měsíců později opouštěl Heydrich Prahu v rakvi. Heydrichova rakev vystavená na 1. hradním nádvoří před Matyášovou bránou 7.6. 1942. Foto archiv čtk
Jádro ideologického nacismu tvořil právě Heydrichův Hlavní úřad říšské bezpečnostni (RSHA), pod který spadala policie, gestapo i vražedná Einsatzgruppen, nasazená k likvidaci zajatců i civilistů na východní frontě. Šéfové RSHA byli lidé s universitním vzděláním, vesměs právníci, kteří byli přesvědčeni o tom, že politika nacistické strany nesmí mít žádné právní, sociální, politické, humánní omezení či ohledy. Součástí této „ideologie ničím nespoutaných gangsterů, kteří jsou v „zájmu věci ochotni se zbavit i své matky či svých dětí, bylo i to, že nesmí být omezena ani vlastní nacionálně-socialistickou ideologií. Ideologie, která její vyznavače nutí zastávat určité postoje, zde byla přeměněna na jakousi pohybovou energii.
Nacismus tak fungoval jako extrémně revoluční hnutí, jejímž cílem byla inženýrsko-biologická vise mladé a zdravé společnosti zbavené všech dědičných nemocí. Nacisté chtěli „pomoci přírodě policejně zdravotnickými metodami, selekcí jedinců i celých etnických skupin a rasovou politikou zabraňující míšení „hodnotných lidí s těmi méně „hodnotnými. Budoucnost nacionálního socialismu nebyla ve zločincích z SS, utržených ze všech myslitelných řetězů, ale v genetickém inženýrství, lékařství, biologii, chemii, fyzice – ve vědě zbavené etických, náboženských a jiných zábran a tabu, a mající přitom absolutní podporu státu. Předobrazem této odličtěné titánské vise, ovšem v její primitivní, násilné podobě, byla Osvětim.
Dopadení Eichmanna a jeho postavení před soud se stalo součástí izraelské národní identity, která by měla být všelidská. Stejně tak bychom měli chápat i atentát československých odbojářů na Heydricha jako na představitele hnutí, které zaútočilo na samu podstatu lidství. Otevření výstavy v izraelském parlamentu je z naší strany velký zahraničněpolitický počin.
Autor: Petr Placák