Petr Placák, EUROSKOP, 2. července 2012
Mistrovství Evropy ve fotbale skončilo včera nevídanou „kanonádou“ – Španělé v něm rozstříleli Itálii 4 : 0. Ve finálovém zápase, které bývá zpravidla urputným pozičním bojem, ještě nikdy podobný výsledek nepadl.
Španělé ovšem překonali i další rekord, získali tři mistrovské tituly v řadě za sebou, což se ještě nikomu jinému předtím nepovedlo. Nejblíže podobnému výsledku bylo někdejší Západní Německo, kterému ovšem v dosažení stejného úspěchu zabránil legendární penaltový „dloubák Antonína Panenky ve finále fotbalového ME v roce 1976, kde jsme porazili Němce právě v penaltovém rozstřelu.
Husákův režim mohl tehdy aspoň v kopané tvrdit, že je komunistické Československo v něčem lepší než kapitalistická Spolková republika. I když všichni odjakživa tvrdí, že sport nemá s politikou nic společného, a že je nutno jej od politiky striktně oddělovat, opak je – rovněž odjakživa – pravdou a neplatí to jen pro nedemokratické režimy, kde je sport přímo součástí režimní propagandy.
Už samotný vznik ME v kopané v roce 1960 byl politikou poznamenán – šampionát měl na starém kontinentě zmírnit napětí mezi soupeřícím západním a východním blokem v období tzv. studené války a je paradoxem, že první tři místa tehdy obsadily komunistické státy: první byl SSSR, druhá Jugoslávie a třetí ČSSR.
Jak zkrotit kulatý míč, který neposlouchá a odskakuje? Finále Mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2012, kde proti sobě v ukrajinském Kyjevě nastoupily týmy Španělska a Itálie. Foto čtk
Rovněž EURO 2012 nebyl jen sportovní zážitek. Mistrovství bylo od počátku poznamenáno aférou s vězněnou ukrajinskou expremiérou Julií Tymošenkovou, jejíž případ pokládá Evropská unie za flagrantní zneužívání justice k vyřizování vzájemných účtů mezi ukrajinskými politiky. Řada evropských politiků tak dopředu odmítla setkat se během EURA s oficiálními ukrajinskými představiteli.
I když politika se snaží sport využívat či zneužívat k bohulibým či méně bohulibým záměrům, sport si přece jen žije ve společnosti po svém. Miliony lidí po celé Evropě sledovaly na televizních obrazovkách fotbalová utkání, i když ten „jejich tým ze šampionátu už vypadl nebo se tam třeba vůbec ani neprobojoval. Evropané si tak mohli na chvíli oddechnout od starostí, které se na ně valí za všech stran, aspoň soudě podle novinových titulků či komentářů expertů-ekonomů, kteří sice nikdy nic správně neodhadnou, ale když se pak něco přeci jen strhne, jsou najednou všichni chytří jako rádio. V politice či ekonomii je to totiž stejné jako ve fotbale – přečtěte si dnešní sportovní komentáře evropských deníků.
Autor: Petr Placák