Petr Placák, EUROSKOP, 6. srpna 2012
Moskevský soud s členkami ruské punkové kapely Pussy Riot je po všech stránkách příznačný. Autoritativní režim se snaží spektakulárním procesem zastrašit nezávislou scénu a represe se obrátila proti němu. Historie se opakuje.
Moskevské punkery byly obviněny z výtržnictví, když při improvizovaném koncertu v moskevském Chrámu Krista Spasitele s pomocí elektrických kytar vymítaly „ďábla Putina. Něco, co by jinde řešila pořádková pokuta, je ovšem v Putinovském Rusku bráno je těžký kriminální delikt, za který jeho aktérkám hrozí až sedm let vězení.
Podobně to bylo kdysi i s procesem s českou undergroundovou kapelou The Plastic People of the Universe, kterým se snažil komunistický režim v Československu umlčet tuzemskou nezávislou kulturní scénu. Dosáhl pravého opaku. Na podporu uvězněných rockerů se zvedla vlna solidarity a v reakci na to vzniklo i nejznámější československé opoziční hnutí Charta 77, ve kterém se k obraně „zdrogovaných chuligánů, jak se režimní propaganda snažila vykreslit stíhané muzikanty, spojili lidé nejrůznějšího politického či náboženského přesvědčení. Ztuhlému komunistickému režimu se nesmyslnou represí hudební skupiny podařilo spojit do té doby nespojitelné – liberály s konzervativci a exkomunisty.
Stejně tak je dnes jasné, že kauza s Pussy Riot uvízne kremelskému režimu v krku jako rybí kost. Ať už soud dopadne jakkoli – a podle posledních zpráv se přece jen zdá, že se Putin rozhodl pomalu z případu vycouvat – ten, kdo v tomto soudním procesu prohraje, bude Kreml.
Existuje větší projev slabosti, úpadku a nevíry v sebe sama, než když atomová velmoc drží v kleci tři mladé dívky, které se provinily tím, že hrály na elektrické kytary v pravoslavném chrámu? Stíhané členky Pussy Riot Naděžda Tolokonniková, Marija Aljochinová a Jekatěrina Samucevičová v kleci soudní síně v Moskvě 23. července 2012. Foto AP
Už nyní se na podporu punkerek pořádají akce napříč kulturním světem. V Londýně, kde byl Putin na návštěvě, vystoupila na obranu Pussy Riot skupina britských rockerů, včetně slavné kapely The Who. „Jsme pevně přesvědčeni o tom, že úlohou umělce je legitimní politický protest a boj za svobodu projevu, napsali britští rockeři v otevřeném dopise Putinovi, který přetiskly The Times. Na obranu Pussy Riot vystoupil i světoznámý britský dramatik Tom Stoppard, který případ skupiny The Plastic People of the Universe zdramatizoval ve své hře Rock’n’Roll.
Protesty proti stíhání mladých punkerek se chystají v New Yorku nebo v San Franciscu, stejně jako ve Francii. Popová královna americká zpěvačka Madonna vystoupí na podporu Pussy Riot na dvou koncertech v Moskvě a Petrohradě.
Kremelský režim se ve svém tažení proti mladým hudebnicím schovává za uražené city věřících. Jenže punkery při vzývání Bohorodičky na pomoc proti Putinovi uhodily hřebík na hlavičku, a to na pravém místě. Kremelská politická moc poté, co pravoslavnou církev po dlouhá desetiletí dusila a její členy pronásledovala, si nyní nasadila masku svůdce. Je to Kreml, kdo je v tomto případě strůjcem pohoršení, což je z náboženského hlediska rouhání se Bohu. Putin, který vzešel z komunistické tajné politické policie KGB, jejíž náplní byl mimo jiné boj s náboženstvím a s náboženskými společnostmi, je toho ztělesněním.
A dokládá to i samotná historie Chrámu Krista Spasitele, který komunisté v roce 1931 vyhodili do povětří. Na jeho místě měl vyrůst obludně rozměrný Palác sovětů, který jako největší a nejvyšší stavba světa měla zastínit vše, co bylo dosud lidskou rukou na zemi zbudováno – komunistická Babylonská věž měla čnít proti nebi jako zlověstně vztyčený ukazováček.
Nešlo ovšem jen o církevní stavbu, kterou nechal proklamovaně ateistický bolševický stát odstranit, ale rovněž i o národní památník, zbudovaný v 19. století ruskými cary jako vděk za záchranu Ruska před Napoleonovými vojsky. Na stěnách chrámu se mísily obrazy z národní historie s biblickými výjevy a na mramorových deskách uvnitř chrámu byla uvedena data a místa všech významných bitev ruských vojsk, jména velitelů a vyznamenaných i počty padlých. Chrám se stal místem korunovací carů a celonárodních slavností. Propojením carismu a pravoslaví se zde zhmotnila ruská státní idea.
Když se po roce 1989 rozhodl Kreml spolu s moskevským starostou Lužkovem chrám obnovit, nebylo to z náboženských důvodů, které jsou nebo by měly být všelidské, universální, ale právě z oněch partikulárních důvodů národoveckých jako svatyni vší Rusi. Punkery z Pussy Riot tak de facto bojovaly za víru, když se s pomocí zvuku elektrických kytar snažily z Chrámu Krista Spasitele vymítat ruské nacionálně pravoslavné ďábly, které se Kreml snaží křísit poté, co marx-leninismus vypelichal.
Autor: Petr Placák