Petr Placák, EUROSKOP, 20. srpna 2012
Tento měsíc se začaly psát nové dějiny ve výzkumu kosmu. Americká pojízdná laboratoř, nazvaná Curiosity úspěšně dosedla na povrch Marsu po osmi měsících putování meziplanetárním prostorem. Co bylo dosud jen obsahem románů scifi, stalo se skutečností.
Současný úspěch Američanů je ale jaksi „civilní – celou druhou polovinu 20. století byly lety do vesmíru součástí studené války, zápolení Západu s Východem. Vesmírné závody odstartovali Rusové. Když v říjnu 1957 oznámili, že na oběžnou dráhu kolem Země vypustili první umělou družici Sputnik, vyvolali ve Spojených státech menší zděšení. Dobývání vesmíru se tímto okamžikem stalo mezi velmocemi otázkou nejvyšší prestiže. O měsíc později poslali Rusové do vesmíru prvního živého tvora psa Lajku, zatímco Američanům se podařilo umístit v kosmu první družici Explorer až následující rok, kdy byl také založen Národní úřad pro letectví a kosmonautiku NASA.
Rusové ovšem pokračovali ve „vítězném tažení. 12. dubna 1961 vstoupil do vesmíru první člověk sovětský kosmonaut Jurij Gagarin, který ve vesmírné lodi Vostok 1 obletěl Zemi. Zatímco Spojené státy, „napěchované penězi, špičkově vybavenými výzkumnými ústavy a prestižními universitami křivily ústa, Kreml byl v euforii. Zdálo se, že „první stát dělníků a rolníků spěje nezadržitelně na samotný vrchol lidských dějin a sovětský vůdce Nikita Chruščov sebevědomě prohlašoval, že Sovětský svaz do několika let dožene a předežene Spojené státy ve všech směrech.
Vesmírná pojízdná laboratoř Curiosity bude dva roky na rudé planetě sbírat a analysovat vzorky. Foto AP
Úspěchy sovětské kosmonautiky pochopitelně nemohly nechat Spojené státy bez odezvy. Prezident Kennedy vyhlásil ambiciosní program Apollo, v jehož rámci měl přistát na Měsíci první člověk. Americká výzkumná a hospodářská kapacita, kterou mobilizovala druhá světová válka, se rozjela na plné obrátky a brzy se ukázalo, že ten, kdo bude ve vesmírném výzkumu tahat za kratší konec, budou sověti.
Úspěchy Američanů vyvrcholily v roce 1969. 20. července se na měsíční povrch obtiskla noha pozemšťana: členové mise Apolla 11 Neil Armstrong a Erwin Aldrin vystoupili z lunárního modulu a dvě a půl hodiny se procházeli po povrchu Měsíce. U televizních obrazovek jejich kroky sledovaly lidé po celém světě a Američanům (proti Rusům) držely u svítících obrazovek palce i statisíce Čechoslováků – byl necelý rok od sovětské okupace Československa v srpnu 1968.
Fotografie prvního kosmonauta Jurije Gagarina v Praze s kyticí a vlaječkami Československa a SSSR. Pod fotografií zdravice J. A. Gagarina: Z celého srdce přeji bratrskému československému lidu co největší úspěchy při budování socialismu. 28.4.1961 Foto archiv čtk
Americkou měsíční misí se ovšem vesmírné závody de facto vyčerpaly. Od vesmírné konfrontace se postupně přešlo k vesmírné spolupráci. I když studená válka běžela ještě nějakou dobu dál, v roce 1975 se na oběžné dráze kolem Země spojily americká a sovětská kosmická loď Sojuz a Apollo.
Vedle řady vědeckých objevů, které měly konkrétní dopad na život společnosti, vesmírné závody ukázaly neschopnost nepružného, byrokratického sovětského systému konkurovat západnímu světu založenému na volné soutěži a ideologicky neomezované iniciativě jedinců.
I když je současná mise k Marsu, v jejímž rámci se spojil americký vesmírný výzkum s evropským, ve kterém svojí troškou do mlýna přispěli i Češi, ryze vědecká, může se stát, že se stane novým impulsem pro vesmírné soutěžení. Západu zdá se vyvstal na obzoru nový protihráč – čínský kosmický výzkum, který je, podobně jako kdysi ten sovětský, motivován ideologicky.
Autor: Petr Placák