Petr Placák, EUROSKOP, 27. srpna 2012
Začátkem léta uzavřel eurokomisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani s Grónskem dohodu o spolupráci. Smlouva má zajistit evropským firmám větší počet licencí na průzkum i podíl na dalších investicích v Grónsku. Dosud byli Evropané mezi zahraničními podniky na ostrově v menšině.
Nejedná se přitom o „pouhou diplomacii. Největší ostrov světa a přilehlá moře mají ohromné zásoby strategických surovin. Vedle ropy či zemního plynu se pod grónským ledem ukrývají naleziště vzácných kovů důležitých pro výrobu počítačů, telefonů, laserů, větrných turbín či úsporných žárovek. Světovou produkci těchto kovů, která neustále klesá, zajišťuje dosud z velké části Čína, která ovšem jejich těžbu a prodej využívá k politickému nátlaku. V Grónsku se tak Západu otevírá možnost získat nezávislost na čínských zdrojích.
Nové možnosti pro těžařské společnosti v Grónsku otevírá především tání tamního ledovce, který dosud pokrývá 85% plochy strova. Za posledních sto padesát let, kdy se provádí měření, tál grónský ledovec dosud nejrychleji v prvním desetiletí 21. století, a to takovým tempem, že se zmenšil téměř o třetinu. Těžba nerostů, která byla dosud pro silný ledový příkrov nemyslitelná, se na mnoha místech Grónska stává reálnou možností. S tím ovšem do hry vstupují i mocenské zájmy.
Odtávání grónského ledovce otevírá možnosti těžby vzácných surovin. Foto EUROSKOP
Vedle Evropské unie a USA se o Grónsko zajímá právě i dosavadní exportér vzácných kovů Čína. V soutěžení o přízeň může ovšem Grónsko profitovat jen zdánlivě. Paradoxně s rostoucí mírou nezávislosti ostrova roste i možnost větší zranitelnosti nezávislého postavení ostrova. Dosud bylo a je Grónsko součástí Dánského království. V roce 1979 ostrov získal autonomii a vlastní vládu. Hlavou Grónska je dánský král (v současnosti královna Margretha II.), ale grónský parlament, volený na čtyři roky, volí premiéra a vládu, kteří řídí veškeré záležitosti týkající se grónské domácí politiky včetně zákonodárství.
V roce 2008 si v referendu Gróňané odhlasovali, že země získá větší nezávislost. Od roku 2009 tak tamní parlament rozhoduje například i v otázkách nerostného bohatství. Pod Dánsko nadále spadá už jen obrana, zahraniční a fiskální politika.
Od roku 1973 bylo Grónsko jako Dánskem spravované území součástí Evropské unie. Po získání autonomie ovšem jeho obyvatelé v roce 1982 v referendu rozhodli o vyčlenění z unijního území, i když Gróňané, díky svému dánskému občanství, zůstali nadále občany Evropské unie. Na ostrově žije v současnosti přibližně 58 tisíc obyvatel, z nichž je 90 procent Inuitů. Je docela lehké si představit, jak mohou světové koncerny a mocenské zájmy tuto malou komunitu lehce rozvrátit, pokud by se Inuité rozhodli pro úplnou samostatnost.
V roce 982 přistál v Grónsku Erik Rudý, který zemi – zřejmě z propagačních důvodů – nazval Gronland. Ruiny vikingského kostela na jihu zelené země. Foto EUROSKOP
Grónsko má k EU, potažmo Evropě či severským zemím nejblíže nejen politicky, ale i historicky a kulturně. Vztahu k EU jako k propagátoru udržitelného rozvoje zmírňuje i obavy ze zamoření ostrova toxickými látkami při těžbě nerostných surovin. Šetrnost ve vztahu k přírodním zdrojům jednoznačně zvýhodňuje EU před Číňany, kteří jsou v zájmu exploatace schopni otrávit celé oblasti bez ohledu na jejich obyvatele. Evropany koneckonců zvýhodňuje i přístup k tradicím a kulturám domorodců, který je – právě co se týká Inuitů – příkladný. Přístup komunistické Číny k domorodým kulturám, jako je například prastará buddhistická kultura v Tibetu, se dá naproti tomu označit za zločinný.
Pokud budou chtít Gróňané využít obrovské nerostné bohatství svého ostrova a přitom neztratit nic ze své nezávislosti a kultury, měli by své přírodní bohatství bezpochyby využívat v úzké spolupráci s Evropskou unií.
Autor: Petr Placák