Petr Placák, EUROSKOP, 3. září 2012
Totalitní režimy popírají lidskou důstojnost a pošlapávají veškerá základní práva naší společnosti … Vzpomínky na tuto minulost jsou společným dědictvím všech Evropanů … Budeme-li udržovat živou památku na hrůzy minulosti všech totalitních režimů, posílíme současně povědomí o základních evropských právech … Konfrontace s nelidskostí těchto zločinů a zachování památky na jejich oběti musí být kolektivním úkolem, za jehož splnění se v Evropské unii musíme zasazovat všichni společně …
Výše uvedené citace jsou součástí prohlášení, které koncem srpna vydala místopředsedkyně Evropské komise a evropská komisařka pro spravedlnost Viviane Redingová. 23. srpna si Evropané připomínají Evropský den památky obětí všech totalitních a autoritářských režimů. Při této příležitosti není od věci připomenout si genezi této věci, která je spojena s českým předsednictvím Unie.
V dubnu 2009, v roce 20. výročí zhroucení komunismu ve střední a východní Evropě, přijal Evropský parlament většinou poslanců (proti byli jen komunisté) rezoluci O svědomí Evropy a totalitě. Rezoluce navrhovala ustanovit Den památky obětí totalit, za který byl vybrán 23. srpen, kdy v roce 1939 nacistické Německo a komunistický Sovětský svaz uzavřely pakt o neútočení s tajnými dodatky o rozdělení střední a východní Evropy na německou a sovětskou sféru vlivu. Toto spiklenectví dvou totalitních mocností se stalo základem k útoku na Polsko, vzniku druhé světové války, utrpení a smrti desítek milionů Evropanů a následnému poválečnému rozdělení Evropy.
Váš je náš. Adolf Hitler na snímku z r. 1925 v kožených kraťasech a s neprůstřelnou vestou pod košilí. – Na úvodním snímku spiklenci proti Evropě: Joachim von Ribbetrop a Vjačeslav Michajlovič Molotov, setkání nacistické a sovětské diplomacie. Foto archiv čtk
Právě v reakci na tento vývoj se po válce utvářela idea evropského společenství jako sdružení rovnoprávných národů založené na spolupráci a neporušitelnosti právního státu, který zajišťuje práva a důstojnost každého jednotlivce, bez ohledu na jeho původ, postavení, politické či náboženské přesvědčení.
Právě v době současné blbé nálady, v době ekonomického poklesu, který je ovšem součástí otevřené ekonomiky a má ozdravný charakter, si je dobré znovu připomenout hodnoty, které evropskou společnost spojují, stejně jako zkušenost s totalitními hnutími.
Symbolický akt připomínky obětí evropských totalit, který iniciovali Východoevropané, byl mimo jiné důležitý krok k narušení mentálního rozdělení Evropy, které na starém kontinentě přetrvává po pádu fyzické železné opony a které vychází z odlišných zkušeností s totalitními režimy v minulém století – pro západní Evropu to byla především konfrontace s německým nacismem, případně s některými lokálními diktaturami, pro východ navíc zkušenost s komunistickou totalitou. A právě tato „zkušenost navíc – existence dlouhých desetiletí pod vládou komunistických diktatur – byla západní společností, která nic podobného nezažila, do jisté míry přehlížena či bagatelizována.
Náš je váš. Josef Vissarionovič Stalin při přehlídce na Rudém nměstí v roce 1936.
Deklarace Evropského parlamentu z dubna 2009 říká jasně, proč má být přijata: „Vzhledem k tomu, že Evropa nebude sjednocena, dokud nebude schopna vytvořit jednotný pohled na svoji historii, neuzná nacismus, stalinismus a fašistické a komunistické režimy za společné dědictví a nepovede otevřenou a důkladnou diskusi o jejich zločinech v minulém století.
Usnesení EP mělo předehru na konferenci Evropské svědomí a komunismus, která se konala předešlého roku v Praze. Byla na ní přijata tzv. Pražská deklarace, která vyhlašovala, že Evropa nebude jednotná, dokud nebude schopna uznat komunismus stejně jako nacismus za své společné dědictví a podstoupit „poctivou a důkladnou debatu o všech totalitních zločinech minulého století. Výslovně varovala předtím, že rozdílné hodnocení komunistické minulosti může udržovat myšlenkové rozdělení Evropy na „východ a „západ a stát se tak faktickou překážkou v procesu evropského sjednocení.
Můžeme být rádi, že u zrodu myšlenky celoevropské připomínky věnované obětem komunismu stejně jako nacismu, tedy vlastně jakéhosi „zrovnoprávnění obětí komunismu s oběťmi nacismu, stály země střední Evropy za předsednictví Prahy.
Autor: Petr Placák