Petr Placák, EUROSKOP, 24. října 2012
Americké prezidentské volby jdou do finiše. Oba dva prezidentští kandidáti přitom svými osobami demonstrují to, čím se americká demokracie liší od její sestřičky (sestřiček) na starém kontinentě.
Republikánský kandidát Mitt Romney je mormon, zatímco kandidát demokratů Barack Obama je Afroameričan, jehož předci byli islámského vyznání. I když se Evropa ráda prezentuje jako sekulární a multikulturní společnost, podobná kandidatura by prošla asi v málokteré evropské zemi.
I když jsou mormoni (oficiálně Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů) v řadě evropských zemí uznáni jako právoplatná církev, včetně České republiky, většinová evropská společnost na ně nahlíží jako na sektu a nutno říct, že mormoni jim to velmi usnadňují.
Na prezidenta Spojených států tak kandiduje člověk, který věří v bohy vládnoucí se svými ženami a potomstvem na jednotlivých planetách. Už samotné okolnosti vzniku církve v nábožensky rozjitřené době Ameriky 1. poloviny 19. století se mohou jevit jako úsměvné: Tehdy patnáctiletému Josephu Smithovi měl podle Svatých posledních dnů anděl ukázat skrýš se zlatými deskami, na kterých byly tehdy módním egyptským písmem popsány dějiny amerických křesťanů. Poté, co byly desky opsány, odnesl je anděl do nebe – pro jistotu, řekli by jistě skeptici.
Podle některých komentátorů Barack Obama ve včerejší závěrečné debatě se svým vyzývatelem Mittem Romneym zvítězil, podle jiných duel dopadl nerozhodně. Takové jsou i předvolební průzkumy. Na vítěze amerických prezidentských voleb si tak budeme muset ještě pár dnů počkat. Foto čtk
Mormoni byli také tehdejší americkou společností vysmíváni a ostrakizováni. Odešli do neobydlených pustin amerického západu, kde založili společenství, z kterého pak vznikl nový americký stát – pod jménem Utah byl ještě před koncem 19. století přijat do unie Spojených států. Ze společenských páriů se mormoni postupně etablovali jako plnohodnotní Američané a stali se organickou součástí americké společnosti.
Podobným vývojem jako mormoni prošla v Americe ovšem třeba i v Evropě naopak tradiční katolická církev, která byla v 19. století napadána jako neamerická a neslučitelná s republikánstvím. Dnes je cílem tohoto ostrakizujícího diskursu islám, který je podobně jako kdysi katolicismus označován za protimoderní, fundamentalistické, neliberální a nedemokratické náboženství.
Přesto náboženský (společenský, kulturní) pluralismus, který byl původně institucionalizován jen pro různé protestantské denominace (viz WASP, tedy čtyři písmena znamení americké identity: White, Anglo, Saxon, Protestant), do sebe postupně zahrnul i další etnicko-náboženské identity. Vedle WASP se tak součástí amerického mainstreamu staly i židovské a katolické komunity, které se zároveň samy „zamerikanizovaly.
Když byl americkým prezidentem poprvé zvolen katolík John Fitzgerald Kennedy, prohlásil, že jako prezident nebude přijímat příkazy z Vatikánu a že bude americkým, nikoliv katolickým prezidentem. Podobně i Romney dnes prohlašuje, že není kandidátem za mormony, ale za Američany a že jde o to, postavit Ameriku na nohy po ekonomické stránce.
Co mormony smiřuje s konzervativci je jejich důraz na rodinu, odmítání rozvodů, dodržování slibů, důraz na vzdělání nebo charitativní činnost. To jsou ovšem věci, které jsou společné i pro muslimy a je jen otázka času, kdy se i islámští Američané stanou součástí většinové americké společnosti – navzdory 11. září a následné vzedmuté vlně islamofobie. Původní „křesťanský (protestantský) americký národ, který se rozšířil na „židovsko-křesťanský, se tak změní na národ „abrahámovský, který v sobě zahrnuje všechna tři monoteistická náboženství.
Sekularizovaná většinová evropská společnost, která příslušnost k církvi bere nanejvýš jako čistě formální, může na mormonské etc. ctnosti shlížet jako na naivní, nebo možná i do jisté míry pokrytecké, ale ono to funguje: dobré mravy, nepokřivenost vztahů k druhým, založené na víře v nadosobní dobro jsou základem amerického bohatství.
Autor: Petr Placák