Petr Placák, EUROSKOP, 18. března 2013
V minulém týdnu rozhodovali obyvatelé Falkland v referendu o tom, zda chtějí zůstat pod britským mandátem. Když se Argentina, která si na ostrovy dělá rovněž nárok, snažila záležitost v roce 1982 vyřešit silou, přerostl spor ve válku, ve které Argentina utrpěla od Británie porážku.
Obyvatelé Falkland, které Argentinci označují nazývají Malvíny, se v drtivé většině vyslovili pro setrvání ostrovů pod britskou vládou (z 92% voličů, kteří se referenda účastnili, hlasovalo pro Británii 98% z nich). Hlasovali tak opačně, než byl vývoj po první a druhé světové válce, kdy lokální národní entusiasmus stál za vznikem či osamostatněním mnoha států, které sice saturovaly touhu místních elit po moci a kontrolu lokálních zdrojů, ale sociální, hospodářské ani politické problémy tím nevyřešily, často spíše naopak.
Podle britského The Daily Telegraph bylo referendum vítězství práva na tzv. národní sebeurčení. Jenže toto „právo“ je více než problematické. Využívala jej různá radikální hnutí k podkopávání mezinárodního práva a destabilisaci stávajících států. Proti „buržoasní“ Československé republice obhajovali „právo na národní sebeurčení“ sudetských Němců nejen němečtí nacisté, ale podobně i čeští komunisté.
Na snímku argentinská prezidentka Cristina Kichnerová se španělským premiérem Zapaterem na summitu EU a latinskoamerických zemích v Madridu 18. května 2010. Foto AP
Argentinci ovšem toto „právo“ proti Británii nemohou využít, protože na ostrovech nežije žádná argentinská menšina, za jejíž práva by se mohlo Buenos Aires bít. Na druhou stranu Britové samotné referendum neiniciovali ani nijak nepopichovali – bylo záležitostí místních obyvatel, kteří chtěli dát světu najevo, že „nikdo o nich nemůže rozhodovat bez nich“.
To je sice sympatické, ale z mezinárodního hlediska je to spíš symbolické. Obyvatelé Falkland sice mohou na svou stranu získat světovou veřejnost, samotný spor se tím ovšem nevyřeší. Zatímco britský premiér David Cameron Argentinu vyzval, aby výsledky referenda respektovala, argentinská prezidentka Cristina Kirchnerová přirovnala obyvatelé ostrovů ke squaterům, kteří poté, co obsadí cizí dům, hlasují o tom, jestli jim patří a samotné referendum označila za frašku. Jenže podobně by šlo označit za squatery v cizím domě i samotné Argentince – podobně jako obyvatelé Falkland to nejsou domorodci, ale z 97% přistěhovalí Evropané.
Argentinská populistka Kirchnerová ovšem neoslovuje spoluobčany argumenty, ale útočí na jejich city. Zatímco inflace v zemi dosahuje hrozivých 25% a argentinská vláda se snaží ekonomiku „léčit“ zaváděním dalších ochranných bariér (Světová banka označila Argentinu za nejvíce protekcionistickou zemi světa), Kirchnerová skrz Malvíny rozněcuje národní mytologii a snaží se tak získat body, které jinde, v ekonomice nebo sociální oblasti, ztrácí.
Celý spor kolem „Malvín“ v tom může hrát jen zástupnou roli, i když se nedávno v blízkosti ostrovů měla objevit velká naleziště ropy. Buenos Aires ví, že spor nemůže rozhodnout silou. Rok 1982 jasně ukázal, že Londýn je ochoten jít za téměř třináct tisíc kilometrů vzdálené ostrovy do války. O to větší jsou vnitropolitický „poklad“. Jako „původ všeho národního utrpení“ jsou Malvíny ideálním nástrojem k ventilování vzrůstající frustrace a odvádění pozornosti od domácích problémů.
„Přetrvává nespravedlivé rozdělování zboží, které vede k společenskému hříchu, kvůli němuž pláčou nebesa a který tolika našim bratřím omezuje možnost vést plnohodnotnější život,“ kritizoval sociální problémy v Argentině argentinský arcibiskup kardinál Jorge Bergoglio, který byl minulý týden zvolen papežem. Byl to mimo jiné on, kdo s argentinskou populistkou vedl letité spory. Demokracie nerovná se nutně pravda a láska, což věděl i Václav Havel.
Autor: Petr Placák