Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Úspěch na Blízkém východě

Petr Placák, EUROSKOP, 25. března 2013
Obama.Palestina

Mise amerického prezidenta na Blízkém východě, v Izraeli, na palestinských územích a v Jordánsku, zaznamenala minulý týden sice dílčí, ale rozhodně ne bezvýznamný úspěch.

Barack Obama v rámci diplomatické „ceremonie“ vyváženosti odsoudil na jedné straně raketové útoky ze strany Palestinců na Izrael a na druhé straně pokračující výstavbu izraelských osad na Západním břehu Jordánu, který by se měl stát v budoucnosti součástí uvažovaného palestinského státu. Ten je podle Obamy klíčem k mírovém řešení a urovnání vztahů mezi Palestinci a Izraelci.

Ano, to vědí všichni, otázka je, jak toho dosáhnout. Byli to sami Palestinci, kteří v minulosti možnost vytvoření svého státu už několikrát zhatili svými nerealistickými požadavky a Izrael nemůže pochopitelně přistoupit na dohodu, která by znamenala bezprostřední ohrožení samotné jeho existence. A pro úspěch vzniku a mírové existence samostatné Palestiny je zcela zásadní, že nový stát musí být založen právě na základě dohody mezi Izraelem a Palestinci.

 Americký prezident Barack Obama během své blízkovýchodní mise s palestinským předákem Mahmúdem Abbásem v basilice Narození Páne v Betlémě 22. března 2013. Foto

I když Obama nepřiměl Izraelce a Palestince k tomu, aby usedli k jednacímu stolu, což se ani neočekávalo, přesto si mohl připsat ne nevýznamný úspěch. „Přinutil“ izraelského premiéra Benjamina Netanjahua zavolat svému tureckému protějšku Recepu Erdoganovi a omluvit se za tři roky starý incident, kdy při zásahu izraelského komanda proti konvoji lodí s humanitární pomocí Gaze zemřelo devět tureckých propalestinských aktivistů.

Turecko na zásah reagovalo velmi ostře a přerušilo s Izraelem veškeré diplomatické styky. Vztahy mezi oběma zeměmi, které by se daly označit jako partnerství z rozumu, se ocitly na bodu mrazu. Přitom Turecko je pro Izrael, podobně jako z druhé strany Egypt, v regionu klíčovou zemí, která zásadním způsobem narušuje bojkot Izraele, vůbec jeho existence, ze strany islámských zemí.

I když Izraelci chtěli zkontrolovat, zda konvoj neveze do Gazy, ovládané teroristy z Hamásu, zbraně, což bylo z jejich strany legitimní, způsob a provedení razie byl zcela nešťastný a přispěl jen k prohloubení mezinárodní izolace už bez tak neoblíbené pravicové izraelské vlády premiéra Netanjahua.

Premiér Netanjahu se nyní jménem Izraele za incident nejen omluvil svému tureckému protějšku Erdoganovi a vyjádřil lítost nad oběťmi, ale slíbil odškodnit i pozůstalé obětí a Erdogan v reakci na to přijal omluvu „jménem tureckého lidu“. Následně se premiéři dohodli na obnovení diplomatických styků a návratu velvyslanců a Turecko slíbilo zrušit soudní kroky proti izraelským vojákům, kteří se operace zúčastnili. To je skoro modelový příklad velmi užitečné, i když často nedoceňované součásti politiky zvané diplomacie.

Páteční urovnání vztahů mezi Tureckem a Izraelem je nejen dobrá zpráva pro umírněné strany na Blízkém východě a špatná pro radikály. Je to rovněž úspěch pro samotnou Ameriku, pro kterou jsou dobré vztahy mezi oběma spojenci zásadní otázkou bezpečnosti v celé oblasti. A co platí pro Ameriku, platí o to víc i pro Evropskou unii, která s výbušným regionem sousedí.

Autor: Petr Placák

Další články v rubrice

Kdo tahá v Hongkongu za kratší konec?

Petr Placák, EUROSKOP, 20. října 2014

My za vás, vy za nás

Petr Placák, EUROSKOP, 30. září 2014

Skotové volili pro Evropu

Petr Placák, EUROSKOP, 22. září 2014

NATO pro 21. století

Petr Placák, EUROSKOP, 8. září 2014