Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Chorvatsko - unijní úspěch

Petr Placák, EUROSKOP, 1. červenec 2013
Chorvatsko

Evropská unie se dnešním dnem rozrůstá o další zemi. Jejím osmadvacátým členem se stalo Chorvatsko. V současné době krize a všeobecné skepse není od věci si připomenout fakt, že mimo Unii žijí stále miliony Evropanů, pro které je dosud nejvyšší hodnotou prapůvodní unijní ideál evropského mírového společenství, politické stability a hospodářského rozvoje, který se začal uskutečňovat po druhé světové válce.

Je paradox dějin, že země bývalé Jugoslávie vstupují do Evropské unie jako poslední ze zemí střední a východní Evropy (kromě malého Slovinska). Byla to přitom Jugoslávie, která si po druhé světové válce dokázala udržet ve vztahu k Moskvě autonomní postavení, vyčleňovala se ze sovětského bloku a nacházela se někde mezi Západem a Východem. Desetitisíce Čechů tak využily Jugoslávii jako most k útěku z komunismu do svobodného světa. Turista z Československa, který chtěl jet k moři do Chorvatska, musel mít z toho důvodu zvláštní cestovní povolení a nakonec i pas, který platil jen pro Jugoslávii.  

Po pádu komunismu na konci 80. let minulého století to byla právě Jugoslávie, která byla ze všech bývalých komunistických zemí nejvíce připravená na přechod k otevřenému systému a na vstup do Unie. Jenže do toho přišla zničující vnitřní jugoslávská válka vyvolaná tamními politickými elitami, které se rozdmýcháváním národního šovinismu snažily udržet u moci i po pádu komunismu.

V celém přístupovém procesu k Unii roli nehrála jen ekonomická připravenost země, ale stejně tak i politické aspekty, především snaha vyrovnat se s následky války, včetně ochoty či neochoty jednotlivých zemí stíhat válečné zločince, které znacionalizovaná část společnosti považovala za hrdiny. K odstranění národních rivalit bylo třeba především překonat snahu dělit lidi podle jejich národnosti, což je hlavní hnací silou nacionalismu a s nacionalismem operujících politických demagogů. Vinu bylo třeba „odnárodnit“ a individualizovat ji, jak to v rozhovoru pro Lidové noviny řekl bývalý chorvatský prezident Stjepan Mesič: „Za válečné zločiny odpovídají konkrétní pachatelé. Vina není kolektivní. Je třeba najít konkrétní viníky a ty stíhat." 

Evropský mírový proces: místo války turistika. Na snímku pobřeží chorvatské Korčuly. Foto Euroskop

Chorvatsko tak vstupuje do Evropské unie také díky tomu, že v roce 2000 vyzvalo chorvatské Srby, kteří byli ve válce vyhnáni nebo utekli z chorvatského pohraničí, ze Srbské Krajiny, aby se vrátili zpět. Záhřeb navrátilcům dokonce nabídl zpět jejich opravené domy. Přesto, že nabídku Záhřebu oslyšela jen o něco více než třetina krajinských Srbů z těch, kteří Krajinu opustili nebo byli vyhnáni – větší část Srbů válku v Krajině přečkala, je to velký úspěch a základ pro vztah mezi Srby a Chorvaty, který byl narušen už za druhé světové války, do budoucna. Bez tlaku Unie by k výše uvedenému optimistickému scénáři s největší pravděpodobností nikdy nedošlo.

Co naopak přináší Chorvatsko Unii? Především pohled, který není zatížený denními problémy a Unii dosud chápe jako jedinečnou šanci pro evropské národy. Mesič to ve výše zmíněném rozhovoru říká těmito slovy: „Evropská unie není jen naše přání, je to naše budoucnost. Nemáme žádnou jinou možnost. Sjednocená Evropa, včetně jihovýchodní části, to je podnik tisíciletí. Je to nejelitnější politicko-ekonomický klub světa. Až Evropa spojí všechny své potenciály, hospodářské, vědecké, politické, tak bude hlavní mírovou silou ve světě. Především proto, že bude silná, a především proto, že vyloučí válku jako prostředek politického boje.“  

Vstup Chorvatska do Unie ovšem není poslední tečka za válkou v bývalé Jugoslávii. Ta bude, až do Unie vstoupí spolu s Kosovem i Srbsko. Na summitu Evropské unie minulý týden oznámil její prezident Herman von Rompuy dohodu na zahájení přístupových rozhovorů s Bělehradem. Dobrá zpráva je i ta, že Praha, spolu s ostatními zeměmi Visegrádské čtyřky, na summitu prosazovala, aby se při zahájení přístupových rozhovorů nekladly Srbsku žádné další podmínky.

Autor: Petr Placák

Další články v rubrice

Kdo tahá v Hongkongu za kratší konec?

Petr Placák, EUROSKOP, 20. října 2014

My za vás, vy za nás

Petr Placák, EUROSKOP, 30. září 2014

Skotové volili pro Evropu

Petr Placák, EUROSKOP, 22. září 2014

NATO pro 21. století

Petr Placák, EUROSKOP, 8. září 2014