O původu lidí


Petr Placák, EUROSKOP, 2. září 2013

Mám sen, že moje čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou souzeny podle barvy své pleti, ale na základě svého charakteru… Tato slova, která změnila Ameriku, přednesl před půl stoletím, 28. srpna 1963, americký černošský kazatel a bojovník za občanská práva černých Američanů Martin Luther King před Lincolnovým památníkem ve Washingtonu.

Událost to byla vskutku průlomová. I když američtí černoši byli formálně zrovnoprávněni už v polovině 19. století, rasová diskriminace a rasová segregace vládla zvláště v jižanských státech USA dál. Rok po Kingově projevu podepsal americký prezident Lyndon Johnson zákon, který rasovou diskriminaci ve školách či v zaměstnání výslovně zakazoval a v roce 1965 získali černoši plné volební právo. A u příležitosti 50. výročí Kingova projevu promluvil na témže místě u Lincolnova památníku první černošský prezident USA Barack Obama, který už dříve prohlásil, že si v americké historii váží především dvou lidí: prezidenta Abrahama Lincolna, který v roce 1853 otroctví zrušil, a Martina Luthera Kinga, který pomohl rovnoprávnost amerických občanů uvést v život.

A nešlo jen o občanská práva. Život Afroameričanů se začal prudce měnit i v jiných aspektech. Zatímco v roce 1964 mělo 27% černochů střední školu, dnes má střední školu 85% černošské populace, jestliže v 60. letech žilo pod hranicí chudoby 62% černochů, dnes je to 28% a příjem průměrné černošské rodiny je dnes o 80% vyšší, než byl v 60. letech minulého století.

Černošské hnutí v čele s Kingem nemělo ale význam jen pro americké černochy, ale stejně tak ni pro bílou populaci – pro celou Ameriku. Byl to další milník v historii amerického idealismu, na kterém byla americká společnost, když se vzepřela tradičním vládám v Evropě, postavena. Na jednoho reportéra nejsilnější dojem z amerických prezidentských voleb v roce 2008 udělala hrdost, kterou cítili černoši stejně jak běloši, demokraté stejně jako republikáni, že je Amerika natolik silná a vyspělá, že dokázala zvolit černošského prezidenta. Tento dojem překlenoval všechny názorové neshody.

I have a dream… Před padesáti lety přednesl M. L. King Americe i celému světu svůj „sen“. Na snímku slavnost u Lincolnova pomníku ve Washnigotnu k 50. výročí Kingova projevu. Washington, 24. 8. 2013, foto abacausa

Rasismus, který k hrůzné praxi dovedli nacisté, se obecně spojuje s pravicovým extremismem. Ve skutečnosti provází lidstvo od jeho počátku – od počátků civilizace si lidé uvědomovali odlišnost druhých a pokud byla spojena s negativní zkušeností, vyvozovali z toho závěry, které by v jiné situaci mohli stejně tak dobře přisoudit sami sobě nebo svým soukmenovcům. Předsudky vůči druhým, jiným, cizím… jsou hluboko zakořeněny v lidské mentalitě a jsou zřejmě pozůstatek z doby kmenové pospolitosti, kdy přežití jedince v nepřátelské přírodě záviselo na existenci ve vlastní tlupě. Tyto představy člověka doby kamenné přečkaly i velké starověké civilizace a z hlav lidí je nedokázala vymýtit ani církev, podle jejíhož učení je lidstvo jednoho původu a každý člověk, obdařený nesmrtelnou duší, má hodnotu sám o sobě – rasových předsudků se dopouštěli jak pohané, tak i křesťané.

Kingův projev si připomněli i Pařížané. Na Snímku účastníci antirasistického happeningu na Martově poli pod Eiffelovou věží. Paříž, 28. 8. 2013. Foto abacapress

Byla to však až moderní doba, která rasismus „vědecky“ zdůvodnila. Zatímco středověká společnost se považovala za dědice starověkého orientu, moderní věda tuto příbuznost, opírající se o kulturu a náboženství, zpochybnila a v boji se „starými mýty“ přivedla na svět nejstrašlivější předsudek o nerovnosti lidských ras. Zásadní krok k tomu učinil nový vědecký obor antropologie, který začal zkoumat člověka jako přírodní druh. Zatímco dosud platilo, že lidé jsou určeni svou kulturou či náboženstvím, nyní byl rozhodující původ lidí, z kterého se vysvětlovalo vše ostatní. Místo latiny, řečtiny a hebrejštiny se jazykem ráje stala imaginární indoevropština a z ní vznikli imaginární Indoevropané. Bible rasismu Pojednání o nerovnosti ras Artura de Gobineaua je mezioborová syntéza založená na antropologii, historii a lingvistice. Z předsudku se tak stalo učení a světonázor. Cesta do pekla Osvětimi byla připravena.

I když moderní Evropa už na společné biblické prarodiče Adama a Evu nevěří (také díky vědě, která nikdy svou odpovědnost za zmrzačený pohled na lidství nepřijala), slova amerického baptistického kazatele o rovnosti lidí jsou aktuální dnes, stejně jako kdysi. Nejde pochopitelně jen o barvu kůže. Stejně tak jsou si lidé rovni, jsou obdařeni tou samou lidskou důstojností bez ohledu na jejich pohlaví, věk, mentální či fyzické zdraví: člověk právě narozený má stejnou hodnotu, jako člověk umírající, postižený stejně jako zdravý, malý jako velký, chytrý jako hloupý… To je poselství, které už na počátku evropských dějin hlásal jeden Galilejec, který byl za dnů Pontia Piláta ukřižován.

Autor: Petr Placák

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality