Petr Placák, EUROSKOP, 9. září 2013
Na předměstí Damašku, které je pod kontrolou protiasadovských sil, dopadly ve středu 21. srpna rakety naplněné vražednou chemikálií, podle všeho sarinem. Při útoku, vedeném proti civilistům, zahynulo bez mála půldruhého tisíce lidí, včetně žen a dětí. Americký kongres dnes projedná možný zásah proti syrskému režimu, který má podle všech dostupných informací útok na svědomí.
I když se útok odehrál skoro před třemi týdny, Západ s reakcí váhá. Šéf Bílého domu Barack Obama sice kdysi prohlásil, že použitím chemických zbraní v syrském vnitřním konfliktu bude překročena pomyslná mez k mezinárodnímu zásahu, přece jen o potrestání syrského režimu nerozhodl sám, což v časově omezené lhůtě může, ale jde dnes do parlamentu si zásah posvětit. Washington v akci proti diktátorovi Asadovi dokonce opustil i jeho věrný evropský spojenec Británie, jejíž premiér Cameron byl nucen na nátlak britského parlamentu od podpory zásahu opustit.
Vedle Spojených států se pro zásah ze západních zemí vyslovuje paradoxně jen Francie, která se tradičně vůči americké politice vymezuje. Američané tak v syrském konfliktu de facto opět tahají kaštany z ohně za celý západní svět. V případě zásahu nejde totiž o to změnit poměr sil v syrské občanské válce, ale potrestat stranu, která použila zbraně hromadného ničení, navíc v útoku na civilní cíl, což je mimo jiné porušení Ženevského protokolu z roku 1925, který po první světové válce použití chemických zbraní zakázal, a jehož je Sýrie signatářem.
Putin má pro syrský režim pochopení. Na snímku Asad při státní návštvě v Kremlu 19. prosince 2006. Foto čtk
Váhání nad potrestáním Asadova režimu, který tak brutálním způsobem překročil mezinárodní smlouvy, bude mít za následek celkové oslabení Západu a posílení postavení Putinova Ruska, případně Číny. Posíleny budou především ty nedemokratické režimy, které se snaží zajistit svou vládu získáním právě zbraní hromadného ničení, jak se to ostatně ukázalo po íránsko-irácké válce, kdy Západ použití chemických zbraní Saddámem Husajnem nechal bez odezvy – o zbraně hromadného ničení okamžitě začaly snít další diktátorské režimy. Na prvním místě právě Írán. Jestli zůstane použití chemických zbraní syrským režimem bez odpovědi, otevřou se tak naplno dveře Íránu k dokončení jaderného programu pro vojenské využití.
V brutální občanské válce (v arabsko-arabské, arabsko-perské, nebo jakékoli jiné), kde žádná ze stran neuznává sebemenší válečná pravidla, se tak může použití zbraní hromadného ničení, a to včetně jaderných zbraní, stát akceptovatelnou formou boje, která je limitována jen nesnadnou dostupností těchto zbraní. V Sýrii se tak hraje o podobu 21. století.
Autor: Petr Placák