Petr Placák, EUROSKOP, 29. října 2013
Včera po dlouhé nemoci zemřel první polský demokratický premiér po pádu komunismu Tadeusz Mazowiecki. Více než symbolicky se tak stalo 28. října, v den státního svátku České republiky.
Mazowiecki patřil k těm středoevropským lídrům, které spojoval étos odporu proti komunistické totalitě a boje za humanistické ideály, za lidská a občanská práva z doby před rokem 1989, jehož součástí byla spolupráce všech lidí „dobré vůle“ napříč národními, sociálními, náboženskými či politickými hranicemi či vymezeními. V tomto duchu byl Mazowiecki od počátku zastáncem česko(slovensko)-polské spolupráce.
K obráncům humanistických hodnot Mazowieckého přivedl především zážitek druhé světové války, kterou Mazowiecki prožil v nejcitlivějším období chlapeckého dospívání. Po válce se angažoval v laickém katolickém hnutí a v 60. letech se stal za polské „lidovce“ poslancem Sejmu. Po krvavém potlačení dělnických protestů v roce 1970 se oficiálního politického angažmá zřekl.
Někdejší spolupracovníci, pozdější rivalové. Tadeusz Mazowiecki a Lech Walesa, Varšava 26 října 2012. Foto čtk
Byl jedním z prvních polských intelektuálů, kteří v roce 1980 podpořili stávku dělníků gdaňských loděnic, z které se zrodilo odborové hnutí Solidarita, nejmasovější opoziční hnutí ve východní Evropě. Mazowiecki od počátku úzce spolupracoval s předákem Solidarity Lechem Walesou, po vyhlášení výjimečného stavu generálem Jaruzelským v roce 1981 byl zatčen a rok internován. Po svém propuštění se opět zapojil do opozičního hnutí. Na jaře roku 1989 se stal jedním z hlavních vyjednavačů opozice s vládou u tzv. kulatých stolů, kde byly dohodnuty volby. Ty sice byly omezené, nicméně hnutí Solidarita v nich zvítězila tak drtivě, že to znamenalo konec komunistické vlády. 17. srpna 1989 vůdce Solidarity Lech Walesa nabídl Mazowieckému premiérské křeslo.
Mazowiecki byl jmenován do čela vlády jako první nekomunistický premiér v celé východní Evropě. Ekonomické reformy pod vedením jeho ministra financí Balcerowicze, které měly tvrdý dopad na společnost, ovšem Mazowieckého připravily o lidovou podporu. V prezidentských volbách koncem roku 1990 neuspěl v souboji nejen s Lechem Waleskou, ale i s populistou Stanislawem Tymińským a podal demisi na funkci premiéra.
Krátká Mazowieckého vláda nicméně položila základy demokratického Polska, stejně jako tržního hospodářství a v zahraničně politickém ohledu byla počátkem narovnání vztahů Polska s jeho západním sousedem Německem, jejichž základem bylo uznání poválečných německo-polských hranic Bonnem. Mazowiecki byl rozhodným zastáncem Polska jako součásti integrované Evropy.
Staří přátelé. Tadeusz Mazowiecki a šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik (vpravo) s manželi Havlovými na představení Havlovy hry Odcházení ve varšavském divadle Ateneum 14. listopadu 2008. Foto čtk
Spolu s Walesou a jeho českým protějškem Václavem Havlem byl Mazowiecki jedním z nejvýraznějších symbolů demokratických změn ve střední a východní Evropě a překonání rozdělení kontinentu po pádu komunismu. Na rozdíl od Lecha Walesy, který na Václava Havla spíše žárlil, pojilo Mazowieckého s čs. lídrem opozice a prvním polistopadovým prezidentem Václavem Havlem opravdové přátelství, k čemuž přispělo i to, že oba byli podobného založení – Mazowieckému jeho kritici vyčítali nedostatek razance, opatrnost až stydlivost. Za jeho klidem a rozvahou se ovšem skrývala síla, která se ukáže vždy až v dlouhodobější perspektivě. Byl to právě Mazowiecki, který se více než kdo jiný stal garantem změn v polské společnosti po pádu komunismu. I to je věc, která Mazowieckého spojuje s Václavem Havlem.
Autor: Petr Placák