Petr Placák, EUROSKOP, 4. prisnce 2013
Zatímco pro Středoevropany v rámci každodenních problémů Evropská unie zešedivěla, protesty na Ukrajině ukazují, že projekt Evropské unie, i přes současné problémy, je pro miliony Evropanů na východě stále toužebným přáním.
Ministři zahraničních věcí členských zemí Severoatlantické aliance na svém včerejším jednání v Bruselu přijali společné prohlášení, ve kterém odsoudili „užití nepřiměřené síly proti mírumilovným demonstrujícím“ na Ukrajině a zdůraznili, že „suverénní, nezávislá a stabilní Ukrajina, oddaná demokracii a vládě práva, je klíčem k severoatlantické bezpečnosti“.
Ano, tak tomu je, suverénní, nezávislá a stabilní Ukrajina je nejen klíčovou otázkou evropské bezpečnosti, ale je to i základ vztahu Západu k Rusku. Pokud se bude Kreml snažit Ukrajinu destabilizovat, aby pak v zemi mohl lépe prosazovat své zájmy, mělo by to mít jednoznačný dopad na rusko-evropské vztahy. A naopak: základem pro partnerství Západu s Moskvou musí být existence „suverénní, nezávislé a stabilní“ Ukrajiny.
Protivládní demonstrace v Kyjevě a v dalších ukrajinských městech odstartovalo odmítnutí asociační dohody s EU. V masové statisícové protesty přerostly akce poté, co policie o víkendu brutálně rozehnala pokojnou studentskou prounijní demonstraci. Nepřipomíná to trochu 17. listopad 1989 v Praze? Jenže tehdy neseděl v Moskvě Putin, ale Gorbačov, a síly, které se snažily udržet v Československu u moci, se neměly o koho opřít.
Cena na Kremlu nezávislé Ukrajiny stoupá. Statisíce lidí protestují proti vládě, která odmítla asociační dohodu s EU. Na snímu demonstranti na kyjevském Náměstí nezávislosti 1. prosince 2013. Foto AP
Vliv Moskvy, která Ukrajinu vnímá stále jako jakýsi svůj postsovětský satelit a chce ji zahrnout do vlastní celní unie, je klíčový. Jakmile mělo dojít ke sblížení Ukrajiny s Evropskou unií podpisem asociační dohody na summitu v litevském Vilniusu, který byl ještě nedávno podle Janukovyče „jistý“, Moskva pohrozila Kyjevu zvýšením cen strategických surovin, nekompromisním vymáháním dluhu nebo ztížením ukrajinského exportu do Moskvou kontrolovaného Společenství nezávislých států, kam míří 75% strojírenské produkce Ukrajiny. Prezident Janukovyč za této situace „obrátil“.
Ukrajina je v nelehké situaci, potýká se s vysokou nezaměstnaností a obrovskými dluhy. Pragmatický a cynický Janukovyč se snaží hrát na obě strany a vytěžit z postavení Ukrajiny mezi Západem a Ruskem co nejvíc. Zajištění mezinárodního postavení země a její nezávislosti ovšem není obchod ani hra. Jednání Janukovyče jen dále prodlužuje do budoucnosti závislost Ukrajiny na Moskvě a nabízí možnost vměšování se do ukrajinských záležitostí zvenčí. Jakmile někdo jednou získá pověst prostituta, už se jí těžko zbaví. Když Janukovyč navrhl, aby se jednání o přistoupení Ukrajiny k asociační dohodě s EU účastnila i ruská strana, Evropská unie to jednoznačně odmítla. EU tak vyučuje Kyjev z nezávislosti: jednání o přistoupení k EU je výlučně dvoustranná záležitost mezi Unií a uchazečem o přijetí – nikdo třetí nemá sebemenší právo do toho mluvit.
Brusel také odmítl poskytnou Ukrajině „finanční kompensaci“. Janukovyč žádal po EU za podpis asociační dohody astronomickou částku 160 miliard eur (EU Ukrajině nabídla 610 milionů „technické pomoci“). Brusel ukrajinskému prezidentu vzkázal: Ukrajina není prostitutka a Brusel není její zákazník.
Vztah založený na nerovnosti a ekonomické závislosti nabízí Kyjevu naopak Moskva. Je to střet dvou světů. Na jedné straně autoritativní stát, kde vládne oligarchie spojená s byznysem s těžbou, transportem a prodejem ruského nerostného bohatství, které má pod palcem ruská Federální služba, bývalá KGB, stát prolezlý korupcí, kde platí pouze právo silnějšího, a proti tomu „měkká síla“ EU, založená na rovnoprávném postavení členských zemí a visi právního společnosti, kde pravidla platí pro všechny země i občany stejně. Na první pohled to vypadá, že proti hrubé síle a nevybíravému nátlaku Kremlu tahá Unie za kratší konec provazu, ale z delšího časového hlediska získává převahu a je i ekonomicky výhodnější: neplatí totiž marxistická poučka o tom, že právo nebo morálka jsou jakousi nadstavbou odvozenou ze socioekonomické základny, jak to vyznává cynická postkomunistická politika, která se neohlíží nalevo ani napravo, ale naopak: prosperita je nejlépe zajištěna ve společnosti, která pravidla, byť nepsaná a nikým nevynucovaná, dodržuje.
Francouzský deník Le Monde to vystihl přesně: „Ukrajina je pseudodemokratický stát, který je prolezlý korupcí a jehož hospodářství jde od desíti k pěti. Nynější demonstranti chtějí reformy, chtějí čistý, demokratický a evropský stát,“ napsal deník a dodal, že EU musí změnit strategii vůči Kremlu, který si nadále uchovává představy z dob studené války.
Tak to nevidí jen novináři. Sama Evropská unie se ve vztahu k Rusku pochlapila. V době, kdy je sužována fiskální krizí a projekt evropské spolupráce je vůbec zpochybňován, jakoby si konečně začala uvědomovat svou vlastní hodnotu. Za všechny unijní politiky a její instituce to řekla německá kancléřka Angela Merkelová, která chování Kremlu vůči Ukrajině označila za vydírání a za politiku z doby studené války.
Možnost přistoupení k EU ovšem záleží na samotných Ukrajincích, kteří jsou rozdělení na proevropskou západní polovinu země, a proruskou východní část. Asociační dohodu s EU podporovala zhruba polovina Ukrajinců. Podpora druhé možnosti, celní unie s Ruskem, kterou se nevybíravým způsobem snaží protlačit Kreml, ale – zřejmě i právě proto – klesla na minimum.
Nepodepsání asociační dohody na základě vydírání Kremlu Kyjev od Západu jistě nevzdaluje. Naopak to jednoznačně posílí emancipaci Ukrajiny a její postupné směřování od Ruska k Evropě: pokud by asociační dohoda vstoupila v platnost nyní a nepřinesla by obyvatelstvu okamžité zlepšení obtížné situace, přivodilo by to i pokles popularity unijního projektu. A za dva roky budou na Ukrajině nové prezidentské volby.
Autor: Petr Placák