Putinovy nejen Olympijské hry


Petr Placák, EUROSKOP, 6. ledna 2014

Během vánočních svátků zažil jihoruský Volgograd, město-hrdina z druhé světové války, kde nastal zvrat ve válce proti německému nacismu, dva teroristické útoky, při kterých zahynulo více než tři desítky lidí, včetně dětí. Cíl teroristů je zřejmý, narušit blížící se zimní Olympijské hry v jihoruském Soči.

Doba, kdy se na Soči soustředí pozornost celého světa, je „ideální“ pro spektakulární teroristické akce. Hry jsou navíc i prestižní akcí ruského prezidenta Vladimira Putina, který za jejich pořadatelství Ruskem osobně loboval v Olympijském výboru a sám dohlížel na výstavbu olympijského města.

Podle odhadů byla do her napumpována astronomická částka 50 miliard dolarů, zdaleka nejvíc v olympijských dějinách, a určitě to nebude konečné číslo. Jenom na zajištění bezpečnosti OH byla vyčleněna obrovská armáda sto tisíc ozbrojenců. Za lidská práva Západem kritizovaný prezident Putin pak před hrami ukázal přívětivější tvář, když na konci minulého roku pustil z vězení svého dlouholetého „osobního“ vězně magnáta Chodorkovského, a také členky punkové skupiny Pussy Riot.

Ruský olympijský bagr hrne vše. Na snímku úpravy okolí olympijské vesnice v Soči 21. prosince 2013. Na titulním snímku ruský prezident Vladimir Putin sledující MS ve slalomu mužů v Rakouském St. Antonu 10.2. 2001. Foto čtk

Že jde ze strany Kremlu jen o předolympijskou reklamu svědčí ovšem to, že na druhou stranu se Moskva snaží umlčet všechny kritiky olympiády, ať pro její nákladnost, ekologické dopady na přírodu nebo poukazy na otrocké podmínky dělníků na stavbách olympijského města, včetně nuceného vystěhovávání místních obyvatel. A týká se to i preventivního zatýkání kavkazských muslimů, kteří nemají s terorismem nic společného.

Podle všeho totiž stojí za atentáty kavkazští islamisté, přičemž je ovšem bez jakéhokoli alibismu nutno dodat, že si Moskva vypěstovala tamní terorismus sama svým brutálním postupem proti národům severního Kavkazu.

Na počátku stál rozpad Sovětského svazu v roce 1991, kdy komunistický sovět tehdejší Čečensko-ingušské svazové republiky vyhlásil nezávislost. Jestliže vyhlášení nezávislosti pobaltských zemí musela Moskva, po krátkém vojenském pokusu o pacifikaci Pobaltí, chtě nechtě uznat, Kavkaz považuje za integrální součást Ruska už od poloviny 19. století, kdy bylo celé území severokavkazských horských kmenů – po porážce povstání vedeného tamním imámem Šamilem – připojeno k carské říši.

Situace na Kavkaze se zdramatizovala, když v roce 1994 poslal tehdejší ruský prezident Boris Jelcin do Čečenska armádu, aby odbojnou zemi zpacifikoval. Moskva ale neuspěla. Po dvou letech vojenských akcí, kdy bylo mimo jiné hlavní město Čečenska takřka srovnáno se zemí, se ze země stáhla a podepsala s Čečenci příměří.

Obraz zpacifikovaného Čečenska: mladí lidé prochází kolem billboardu s tamním vládcem a moskevskou loutkou Ramzanem Kadyrovem. Foto čtk

Moskva se však v žádném případě nechtěla území vzdát a následující roky znamenaly jen přestávku v rusko-čečenském konfliktu. Za záminku k nové vojenské akci proti Kavkazu si Moskva vzala teroristickou akci, kdy byly v roce 1999 na kraji Moskvy vyhozeny do vzduchu dva panelové domy. Ačkoli to, kdo za atentátem stál, se nikdy nepodařilo zcela objasnit a spekulovalo se i o podílu ruské Federální služby na celé akci, Kreml okamžitě obvinil Čečensko. Válku naplánoval Vladimír Putin na dobu před prezidentskými volbami.

Jestliže první čečenská válka s Moskvou (1994 až 1996) byla válka především národně obranná, ve druhé čečenské válce přišly do země válčit desetitisíce radikálních islamistů z celého světa. Z války v Čečensku se stal nadnárodní islámský džihád, ač šlo původně o boj, kteří vedli bývalí sovětští generálové, z nichž měli někteří donedávna ještě rudou knížku. Národovecké bojovníky, kteří válčili s Moskvou za nezávislost Čečenska, nahradili „klasičtí“ islámští teroristé, jejichž nepřítelem není ani tak Moskva, jako celý Západ. To je ovšem také to, o co Moskvě jde a vždycky šlo.

Současný severokavkazský terorismus je především spojován s tzv. Kavkazským emirátem a se jménem Doku Umarova, z kterého Moskva dělá místního bin Ládina. Je ale otázka, do jaké míry si islamistické teroristy Kreml sám „pěstuje“ pro své vnitropolitické i zahraničněpolitické potřeby a především k možnosti vytvářet či podporovat na Kavkaze chaos a pak jej „řešit“. Jenže džin vypuštěný z láhve se může jeho pánu vymknout kontrole.

Autor: Petr Placák

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality