Petr Placák, EUROSKOP, 13. ledna 2014
Tímto heslem římských legií se nejspíše řídil Ariel Šaron, bývalý izraelský premiér, který se z tvrdého vojáka stal nesmlouvavým pravicovým politikem a nakonec státníkem, jehož „zbraní“ je ústupek i kompromis. Šaron zemřel v sobotu 11. ledna.
Ariel Šaron se účastnil už bojů o udržení existence Izraele po jeho vyhlášení v květnu 1948, kdy byl napaden arabskými sousedy. Šaron tehdy velel elitní jednotce a jako polní velitel si vydobyl válečné ostruhy i během dalších arabsko-izraelských válek. Jeho vojenské úspěchy mu přinesly přezdívku „král Izraele“.
Po skončení své armádní kariéry se stal politikem. Jako ministr obrany zaštiťoval v roce 1982 invazi izraelské armády do jižního Libanonu. Když však izraelská vládní komise shledala Šarona nepřímo odpovědným za masakr civilistů v palestinských uprchlických táborech v libanonské Sabře a Šatíle, který provedly tamní spojenecké křesťanské milice, byl tento izraelský válečný hrdina, proti kterému se tehdy konaly v Izraeli statisícové demonstrace, donucen z funkce ministra obrany odejít.
Chceš-li mír, chystej válku – Ariel Šaron během izraelské vojenské kampaně v jižním Libanonu v r oce 1982. Foto AP
I když se Šaron do vlády vrátil, nebyl mu již nikdy svěřen silový resort a působil jako ministr průmyslu, obchodu a práce, a také ministr výstavby, který řídil budování osad pro nově příchozí židovské imigranty. Ačkoli byl znám jako nejdůraznější zastánce projektu osadnictví na Západním břehu Jordánu jako bezpečnostního předpolí před uvažovaným palestinským státem, ve funkci izraelského premiéra v letech 2004 a 2005 prosadil přes odpor pravice jednostranné stažení židovských osad z pásma Gazy, které sám kdysi pomáhal budovat. Záběry z násilného vystěhovávání židovských osadníků, kteří nechtěli z neúrodné půdy pracně vyrvané a zvelebené farmy opustit, tehdy obletěly celý svět.
Poté, co se Šaron v otázce osadnictví rozešel s pravicí, rozpadl se mu vládní kabinet. V následně vyhlášených předčasných volbách byl Šaron jasný favorit. Ještě však, než se volby uskutečnily, zasáhla Šarona na začátku ledna 2006 těžká mozková mrtvice. Od té doby byl Šaron v komatu.
Ariel Šaron se z pravicového radikála stal státníkem, který vidí zájmy celku nad zájmy partikulárními, který ví, že pro existenci Izraele je nutná dohoda se sousedy, jejíž součástí je i vznik nezávislého palestinského státu. Dospěl k tomu na pancířích svých tanků, protože byl přesvědčen o tom, že mír může Izrael dosáhnout jen tehdy, pokud bude silný. Extremisté to dělají naopak: vzývají mír a přitom chystají válku.
Autor: Petr Placák