Putin mimo realitu


Petr Placák, EUROSKOP, 17. března 2014

Včera proběhlo na ukrajinském Krymu pod dohledem ruské armády a místních ozbrojenců referendum o připojení území k ruské federaci. Pro připojení k Moskvě mělo hlasovat 95,5% voličů.

Volební komise zároveň ohlásila, že se voleb účastnilo 82,7% obyvatel Krymu. Necháme-li stranou, že hlasování proběhlo v ovzduší zastrašování pod dozorem ozbrojenců, stejně jako počet voličů, kteří se vyslovili pro, připomínající doby totality, na Krymu žije jen 58% Rusů – 37% tamních obyvatel tvoří Ukrajinci a Krymští Tataři, kteří se z pochopitelných důvodů ostře staví proti připojení poloostrova k Rusku. Je vysoce nepravděpodobné, že by se tyto nynějším vývojem na Krymu ohrožené menšiny vyslovily v tak velkém počtu pro připojení k Moskvě.

Který z nich je pravý – ten barevný pro reklamu, nebo vzadu ten černý stín? Ruský prezident Vladimir Putin při uzavíracím cerominálu zimních olympijských her v Soči. 16. března 2014, foto AP

Je více než symbolické, že jsme si v sobotu zároveň připomínali 75. výročí okupace zbytků Československa v roce 1939 a ve středu výročí anšlusu Rakouska nacistickým Německem – dvě události, které se přímo nabízejí pro srovnání se současným chováním Putinovského Ruska vůči Ukrajině.

Podobně jako Ukrajina, která po rozpadu Sovětského svazu hledala složitě vlastní identitu, po rozpadu Rakouska-Uherska ji podobně složitě hledalo i „zbytkové“ německy mluvící Rakousko. V turbulencích a hospodářské krizi 30. let zemi nakonec „nabídl východisko“ Adolf Hitler. Ráno 12. března 1938 překročil německý wehrmacht rakouské hranice, přičemž byl částí obyvatelstva nadšeně vítán, zatímco další část mlčela. Podobně jako včera na Krymu rakouské pronacistické síly organizovaly za dozoru německé armády v zemi referendum o připojení Rakouska k nacistické říši, ve kterém dosáhli ještě lepšího výsledku než na Krymu – pro se vyslovilo 99,73% voličů.

Druhá událost má rovněž shodné rysy. Okupaci Československa nacisty 15. března 1939 předcházelo obsazení čs. pohraničí začátkem října 1938, kdy byli nacisté vítáni německy mluvícím obyvatelstvem s podobnými nadějemi, jako dnes Rusové na Krymu vítají připojení k Moskvě: „Chceme se mi plakat, vracíme se domů,“ řekl do kamery obyvatel Krymu, postarší muž v uniformě ze sovětských dob, a jiný k tomu dodal: „V Rusku nám bude líp, Moskva lépe zajistí naši budoucnost.“ Totožné euforické pocity zažívali sudetští Němci v říjnu 1938.

Československé pohraniční ovšem nebylo nikdy součástí Německa. Němečtí kolonisté do českých zemí přišli na pozvání ve středověku jako do království českého, jehož „občany“ se i stali – Svatá říše římská, později označovaná s přídomkem národa německého, na kterou se nacisté odvolávali, byla nadnárodní politický útvar ve střední Evropě, jehož členy byly suverénní státy: svým založením, charakterem, působností, účelem či formou neměla s nacistickou říší Adolfa Hitlera zhola nic společného.

Krym také není staroruské území: byl k Rusku připojen imperiálním výbojem Kateřiny Veliké v roce 1783 a žili na něm Krymští Tataři. Ty ovšem Stalin nechal za druhé světové války deportovat do střední Asie a ruské obyvatelstvo je začalo s obtížemi nahrazovat až po druhé světové válce – nikdo se do Stalinem „vybydlené“ země nehrnul.

Aby před domácí veřejností ospravedlnila svou agresi na Krymu, označuje Moskva Ukrajince, kteří demonstrovali na kyjevském Majdanu, šmahem za fašisty, teroristy a pouliční rusofobní lůzu vycvičenou Západem, která ohrožuje spořádané ruské obyvatele. Ruský ministr zahraničí Lavrov obvinil Západ, že přehlíží „nacionalistický a neofašistický sentiment v západních oblastech Ukrajiny“. Ukrajinská nacionalistická strana Svobody měla podle průzkumu zpočátku března ovšem podporu 6% obyvatel, její kandidát na prezidenta by dostal 3,6% hlasů – zástupci ultranacionalistů z Pravého bloku by pak dalo hlas 2,3% dotázaných.

Na druhou stranu proruští rebelové na Krymu mávají sovětskými vlajkami, pod kterými zahynuly miliony lidí. Sovětská symbolika je v proruských krajích i v Rusku samotném zcela běžná, včetně soch a pomníků V. I. Lenina, který povýšil terorismus na státní doktrínu, i Stalina – jednoho z největších masových vrahů v dějinách lidstva. Pokud Moskva mluví o fašismu, tak co se týká charakteru moci a metod, které používal, byl SSSR bezpochyby fašistický stát.

Výše uvedené opět není nové: fašismus používali komunisté od 20. let minulého století jako nadávku pro všechny své nepřátelé, a to včetně sociálních demokratů, které označovali za sociálfašisty. Podobně i v době okupace Československa v roce 1968 sovětská propaganda tvrdila, že Moskva Československo obsadila, aby zabránila jeho obsazení německými profašistickými revanšisty, kteří už stojí po zuby ozbrojení na západních hranicích. Této propagandě, která byla ze sto procent vylhaná, ovšem mnozí Rusové věří dodnes. Positivní vývoj je, že zatímco v roce 1968 protestovalo proti okupaci Československa na Rudém náměstí sedm statečných, o víkendu v Moskvě proti okupaci Krymu protestovalo na padesát tisíc lidí.

Po hodinových telefonátech s ruským vůdcem Putinem prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová, že je Putin mimo realitu. Situace je opravdu vážná.

Autor: Petr Placák

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality