Evropa extremistů?


Petr Placák, Euroskop, 14.4. 2014

Volby do Evropského parlamentu se blíží. Podle předpovědí a průzkumů veřejného mínění je zřejmé, že extremistické strany posílí. Proč Evropané volí do unijních institucí extremisty a co to může znamenat pro unijní projekt?

Obliba různých euroskeptických nebo extremistických stran, které jsou protiunijní „z popisu práce“, ať už se hlásí k radikální pravici nebo k radikální levici, dlouhodobě sílí. Tomuto trendu bezpochyby nahrála vleklá hospodářská recese. Není vůbec divu, když italský premiér Enrico Letta prohlásí, že z letošních eurovoleb vzejde „nejvíce euroskeptický a nejvíce antievropský parlament v historii“.

Hned několik protievropských stran má v nadcházejících volbách šanci ve svých domovských zemích zvítězit. Francouzské krajně pravicové Národní frontě Marine Le Penové průzkumy předpovídají prvenství v evropských volbách s více jak 20% hlasů. Zvítězit ve volbách do EP by mohla i britská Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP), jejímž hlavním a podle zlých jazyků zároveň i jediným programovým bodem je právě vystoupení Británie z EU. Podle průzkumů veřejného mínění by straně mohlo dát hlas rovněž více než 20 % Britů. Pětinu hlasů by mohla získat i nizozemská protipřistěhovalecká Svobodná strana Geerta Wilderse. A podobně posílil i maďarský extremistický a antisemitský Jobbik, který 20,5% hlasů získal už v nedávných volbách do maďarského parlamentu. Ve Finsku stejný počet hlasů získala v posledních parlamentních volbách i euroskeptická a populistická strana Finové (dříve Praví Finové). Na severu posílili rovněž post neonacističtí a antiimigrantští Švédští demokraté, stejně jako xenofobní Dánská lidová strana.

Volební úspěch dosáhl i řecký neonacistický Zlatý úsvit, podobně jako nacionalistická Nová aliance v Lotyšsku, zatímco u jižních sousedů stále žijí rakouští Svobodní. Po smrti svého „charismatického“ vůdce Haidera ztratili sice poněkud na síle, ale doplnilo je nové protievropské seskupení vedené miliardářem Frankem Stronachem, i když v současnosti zažívá nováčkovskou krizi. Ještě že Německo, klíčová země Unie, položená v jejím středu, si už svou dávku politického extremismu – na rozdíl od Rakouska – bohatě vybralo v minulosti a popularita radikálů se zde dlouhodobě pohybuje pod hranicí potřebného minima pro vstup do parlamentu.

Naproti tomu v Česku se protievropští komunisté dlouhodobě drží na třetí příčce popularity a získávají stabilně kolem 15% hlasů. Dalším nemilým překvapením voleb by mohl být úspěch populistické strany Úsvit Tomio Okamury, která přebírá témata extrémní pravici i levici a ústy své lídryně voleb do EP Kláry Samkové se strana zařadila do šiku těch seskupení, které se snaží profitovat tematizováním problémů s přistěhovalectvím.

Může úspěch extremistů ruku v ruce s populisty ovlivnit podobu Evropské unie? Přes výše uvedený ukázkový výčet to není pravděpodobné. Většina extremistických seskupení pochází z menších unijních států, které vysílají do EP relativně malý počet poslanců. I kdyby skeptici a extremisté získali dostatek hlasů k založení poslanecké frakce v EP, nebudou to mít vůbec snadné – populisté se nebudou chtít bavit s extremity, kteří jsou ke všemu „cizí“, umírnění s radikály, aby si před svým domácím publikem nezadali. Britští UKIP se určitě nebudou dávat dohromady s francouzskou Národní frontou, a ta se nebude jistě chtít bavit s maďarským Jobbikem.

I když je nepochybné, že hnědá či rudá internacionála Evropě v nejbližší době nehrozí, posílení extremistů v Evropském parlamentu může poškodit prestiž a tím i vliv této instituce, který poslední léta rostl díky kritice malé demokratičnosti EU. Naopak by tento trend mohl opět posílit vliv Rady EU či Evropské rady, jejichž složení obráží výsledky voleb do národních parlamentů a složení národních vlád. Není vlastně Evropský parlament institucí jaksi navíc, aby se neřeklo?

Je ovšem otázka, proč jsou lidé do Evropského parlamentu ochotnější volit radikální či extremistická politická uskupení, kterým by v národních volbách lístek neodevzdali. Je to snad tím, že v národních volbách volí lidé více rozumem, taktizují a snaží se vybrat „menší zlo“, zatímco ve volbách do Evropského parlamentu se nijak „nežinýrují“ a volí prostě toho, kdo jim je sympatický? To by nebylo příliš povzbudivé.

Evropských voleb se ovšem účastní prachmálo voličů. Zatímco voliči extrémistů klušou k urnám spořádaně „v plné polní“, tradiční politické strany eurovolby tradičně podceňují – vysílají do volebního boje druhou stranickou ligu, nebo z jakési eurostranické bezradnosti nezávislé osobnosti.

I když unijní projekt předpokládaný úspěch radikálů neohrozí, je to jistě velké téma pro evropskou společnost jako takovou. Co kdyby místo recese Evropa zažila skutečnou hospodářskou krizi, nebo kdyby díky vypuknutí válečného konfliktu v Africe nebo na východě Evropy zaplavily kontinent statisíce běženců? A to nemluvíme o současné agresi Ruska proti Ukrajině. Oslabení EU a posílení extremistů bezpochyby hraje do not Kremlu a nejen jemu.

Autor: Petr Placák, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality