Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Sovětský mýtus 9. května

Petr Placák, EUROSKOP, 12. května 2014
Moskva 9. květen 2014

Ruský prezident Vladimír Putin oslavil 9. května výročí vítězství ve 2. světové válce na Moskvou anektovaném Krymu. Názornější vzkaz, o co při těchto oslavách jde, nemohl šéf Kremlu světu dát.

Především je třeba mít na paměti, že Západ a Moskva si v květnu připomínají dvě zcela odlišné věci. Válka, jejíž konec oslavuje demokratická Evropa, začala 1. září 1939 útokem nacistického Německa na Polsko, ke kterému se o pár dní později přidal z druhé strany Sovětský svaz na základě několik měsíců starého nacisticko-sovětského paktu Molotov-Ribbentrop. Byla to válka, o které komunistická propaganda tvrdila, že to je válka mezi imperalisty, která se jí netýká, přičemž Stalin dokonce spojence obvinil, že to byli oni, kdo napadl nacistické Německo. Na Krymu stejně jako na ruské ambasádě v Praze ovšem přítomní, včetně českého exprezidenta Václava Klause, oslavovali 9. května vítězství ve válce, která začala až 22. června 1941, kdy Hitler svého dosavadního spojence napadl.


Na archivním snímku zprava komisař pro zahraniční věci Věčeslav Molotov, sovětský vůdce Josef V. Stalin a nacistický ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop pozující fotografům po podpisu nacisticko-sovětského „paktu proti Evropě“ v Moskvě 23. srpna 1939. Na titulní straně přehlídka vojsk na Rudém náměstí v Moskvě 9. května 2014. Foto čtk

Ještě předtím ale stačily oba režimy v rámci své spolupráce napáchat neuvěřitelné zločiny. Na okupovaném polském území nacisté v první fázi zlikvidovali 60 tisíc příslušníků polské elity. O tři neděle později se k nim z druhé strany přidali sověti, kteří povraždili 25 tisíc polských důstojníků a příslušníků polské inteligence, kteří se jim dostali při okupaci východní části Polska do ruky. Zatímco nacisté likvidovali elitu národa, kterého chtěli zbavit vedení, aby jej mohli později snadněji zlikvidovat, sověti zmasakrovali tisíce polských důstojníků, aby tím do budoucna ztížili potenciální polský antikomunistický odboj – pomohli tak nacistům.

Ve skutečnosti začali první vraždit sověti. Ve 30. letech, ještě v době míru, rozpoutala NKVD teror proti polské menšině na území SSSR, kdy pouhé spojení s polskou kulturou či katolicismem stačilo k obvinění ze špionáže. Po prvních dvaceti dnech protipolské operace šéf NKVD Ježov hlásil Stalinovi, že bylo dosud zatčeno 23 216 osob. Stalin vyjádřil spokojenost: „Výtečně! Vykopávejte je dál a vymeťte tu polskou špínu. Zlikvidujte ji v zájmu Sovětského svazu.“ Bezmála 80 % zatčených Poláků bylo popraveno, zbytek putoval na osm až deset let do gulagu.

Ani poté, co Hitler svého dosavadního spojence napadl, nacisticko-sovětský pakt proti národům východní Evropy, proti Evropě jako takové, nepozbyl platnosti. Na území Běloruska a Ukrajiny nejdříve zabíjeli komunisté, pak je vystřídali nacisté a když se karta znovu obrátila, zbylou ukrajinskou a běloruskou elitu, která přežila řádění nacistů, poslali sověti do gulagu. Co se týká Židů, i když je na východě vraždili především nacisté, Stalin potichu rozjel vlastní antisemitskou kampaň už v polovině 30. let. Když bylo po válce, Moskva zamlčovala židovský holocaust, spáchaný nacisty, a židovské oběti jednoduše zahrnula do svých ztrát. Nacisté Židy zlikvidovali fyzicky a sověti jejich dílo dokončili tím, že na ně a jejich utrpení vymazali jakoukoli památku. Do vlastních obětí nacismu počítali i ty sovětské Poláky, Ukrajince, Bělorusy, Rusy, a také Židy, jejichž životy ukončila sama sovětská NKVD.

Nacisticko-sovětská spolupráce, která začala rozdělením Polska, pokračovala i na konci války. Když vypuklo ve Varšavě protinacistické povstání, Stalin nechal Rudou armádu vyčkávat „za rohem“, dokud polský nekomunistický odboj za Moskvu nezlikvidují nacisté. A Heinrich Himmler, který dostal likvidaci povstání osobně na starost, tento Stalinův záměr bezezbytku plnil. Nařídil Varšavu srovnat se zemí a její obyvatele vyhladit. Nacisté za sověty vybili v povstalé polské metropoli na dvě stě tisíc lidí – zlikvidovali zbylou elitu polského národa a s ní celou strukturu polského podzemního státu, která se měla stát základem osvobozené, ovšem nekomunistické, polské republiky. Když pak Rudá armáda Varšavu obsadila, zbylé polské odbojáře, kteří přežili nacistický útok, sověti pozatýkali, mučili je a popravovali ve zbytcích Varšavského ghetta, kde předtím řádili nacisté.

Pakt Molotov-Ribbentrop na rozdělení a zničení východní Evropy přečkal díky stalinistickému režimu i samu 2. světovou válku a v sovětském mýtu o Velké vlastenecké válce je Kremlem udržován při životě dodnes. K tomu patří i fakt, že proti nacistům za druhé světové války v řadách Rudé armády nebojovali jen Rusové, ale všechny národy tehdejšího Sovětského svazu, přičemž největší díl válečných operacích na svých bedrech nesli Bělorusové a Ukrajinci. V boji s Wehrmachtem zahynulo víc Ukrajinců, než amerických, britských a francouzských vojáků dohromady. Jejich podíl na vítězství nad nacismem ale nikdo nepřipomíná. Sovětská mytologie o Velké vlastenecké válce by se dala označit za Velkou zločinnou lež.

Výše uvedené se pochopitelně netýká statisíců Rusů, vojáků Rudé armády, kteří bojovali proti nacistickým okupantům bez ohledu na režim, který jim vládl. Těm bezpochyby je – narozdíl od Stalina a spol. a těch, kteří se na ně dodnes odvolávají – třeba vzdát holt. O ně ale při oslavách na ruské ambasádě rozhodně nešlo. Aktuální tam byl, pane Klausi, právě Krym.

Autor: Petr Placák

Další články v rubrice

Kdo tahá v Hongkongu za kratší konec?

Petr Placák, EUROSKOP, 20. října 2014

My za vás, vy za nás

Petr Placák, EUROSKOP, 30. září 2014

Skotové volili pro Evropu

Petr Placák, EUROSKOP, 22. září 2014

NATO pro 21. století

Petr Placák, EUROSKOP, 8. září 2014