Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Iracionální evropské volby

Petr Placák, EUROSKOP, 30. května 2014
Le Penová Brusel

Podle očekávání ve volbách do evropského parlamentu výrazně posílily euroskeptické či vyloženě protiunijní strany, které v některých zemích, jako je Francie, Británie či Dánsko volby dokonce vyhrály.

Noviny, komentující výsledky voleb, psaly o tom, že občané Evropské unie mají dost současné správy věcí veřejných z Bruselu a chtějí změnu. Protievropské strany ale bodovaly spíše na domácích problémech, které jen šikovně podsouvají Evropské unii: za vše, co je doma špatně, může Evropská unie a naopak. Bruselská byrokracie může za britské vysoké daně a rozbujelou byrokracii, euro způsobilo ekonomické problémy Francie a schengenský prostor zhoršení bezpečností situace v Dánsku.


Šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Penová na tiskové koferenci v Bruselu oznamuje založení aliance své strany s dalšími protiunijními a krajně pravicovými stranami, které se dostaly do EP. Brusel, 28. května 2014.


Německá populistická strana Alternativa pro Německo, která ve volbách rovněž uspěla, chce, aby státy jižní Evropy vystoupily z eurozóny, protože Němci na ně doplácejí. Recept je stejně jako po první světové válce jednoduchý: obnovit hranice. Neschopnost poučit se z dějin je v lidech zřejmě zakódována.

Přitom evropské země a společnosti, které prošly skutečnou krizí, Irsko, Španělsko, Portugalsko a do jisté míry i Itálie volily proevropské strany. S jedinou výjimkou Řecka, kde byly drastické škrty, které si Unie vymínila za pomoc řecké ekonomice a tamním financím, příliš čerstvé a příliš bolavé na to, aby Řekové dokázali ocenit ozdravný řez, který zemi zachránil před bankrotem.

Je zřejmé, že ve starých členských zemích, jako je právě Británie, Francie nebo Dánsko, kde existují velké především muslimské menšiny, mohly v době ekonomické stagnace získávat popularitu na xenofobii profitující strany, které z poklesu životního standardu či ztráty zaměstnání viní imigraci, stejně jako příliv levné pracovní síly z nových členských zemí, a tedy princip volného pohybu zboží, služeb a pracovních sil, na kterém je založena Evropská unie.

Jestliže výše uvedené je směs populismu s léta neřešenými či obcházenými problémy, které jsou či se zdají být reálné, skepse, jaká se projevila vůči Unii v nových či novějších členských zemích je naprosto iracionální. V zemích bývalé východní Evropy se to projevilo nejen volbou protievropských stran, ale především účastí, respektive neúčastí voličů na volbách. V Polsku přišlo k volebním urnám 23% oprávněných voličů, ve Slovinsku 21%, v Rumunsku 32%, v Maďarsku 29%, v Česku jen 18% a na Slovensku dokonce jen 13% voličů, ačkoli Slovensko prodělalo po vstupu do EU a přijetí eura ohromný ekonomický a povšechně civilizační skok, což platí pro všechny nové členské země střední a východní Evropy, ať se jedná o investice do ekonomiky, evropské peníze do výstavby infrastruktury, vzrůst exportu nebo právní a podnikatelské jistoty. Společnost bývalé komunistické východní Evropy, z minulosti uvyklá na to, že vše za ni někdo řeší shora, na kterého se pak nadává, jakoby by byla naštvaná na Evropskou unii za to, jaké si doma volí či po dvě desetiletí volila lídry.

Evropská unie je jedinečný projekt v dějinách, kde mají menší země rovnoprávné postavení s těmi většími zeměmi. Vznikl z meziválečné zkušenosti proti sobě navzájem se vyhraňujících a bojujících národních států, které se nakonec propadly do apokalypsy druhé světové války. V malém Lucembursku, stejně jako v Belgii, to vědí: v obou zemích přišlo volit 90% občanů. Na základě solidarity v rámci unijní hospodářské a sociální politiky jsou navíc ekonomicky slabší země či regiony podporovány zeměmi bohatšími. Platí to pro celou bývalou východní Evropu, kde jsou i ty nejbohatší země dodnes čistými příjemci financí z Evropské unie. Svým vstupem do EU navíc daly země bývalého východního bloku najevo, že se chtějí s konečnou platností vymanit z letitého sevření zaostalého a despotického východního impéria. Skepsí k Evropské unii jako kdyby zapomínaly na minulost, ačkoli ta dodnes ovlivňuje dění ve východní části Evropy a v současné době je oživována postupem Ruska vůči sousední Ukrajině. Země bývalého sovětského impéria svým odmítavým či spíše lhostejným postojem vůči Bruselu jakoby kdyby dávaly bianco šek evropské radikální pravici, která se v rámci svého tažení proti Bruselu bratříčkuje s kremelským režimem.

Protiunijní nálady jsou ovšem iracionální i ve starých členských zemí, jak z politického, tak i z ekonomického hlediska. Jak ukázaly ekonomické analýzy, na vstupu zemí střední a východní Evropy do EU vydělalo stejně tak i Německo, který je největším evropským plátcem do společné kasy. Skepse členských zemí vůči společnému evropskému projektu navíc přichází v době, kdy se čím dál tím víc ukazuje, že lokální, nespolupracující systémy nemají v konkurenci globalizované ekonomiky žádnou šanci. Evropa může v 21. století přežít jen jako politicky a ekonomicky jednotný prostor, založený na konkurenci a iniciativě lidí a na občanských a lidských právech, prostor, který je přitažlivý pro imigranty z celého světa, kteří Evropu neožebračují, ale naopak ji obohacují.

Autor: Petr Placák, Euroskop

Další články v rubrice

Kdo tahá v Hongkongu za kratší konec?

Petr Placák, EUROSKOP, 20. října 2014

My za vás, vy za nás

Petr Placák, EUROSKOP, 30. září 2014

Skotové volili pro Evropu

Petr Placák, EUROSKOP, 22. září 2014

NATO pro 21. století

Petr Placák, EUROSKOP, 8. září 2014