Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Umět hrát podle pravidel

Petr Placák, EUROSKOP, 14. července 2014
MS kopaná fanynka

Ve včerejším finále Mistrovství světa v kopané 2014 na slavném brazilském stadionu Maracaná to v duelu mezi Německem a Argentinou vypadalo nerozhodně až do chvíle, kdy německý střelec Mario Götz vstřelil šest minut před koncem prodloužení gól a rozhodl tak, že mistrem světa se stalo Německo. 

Kdo sledoval fotbalový šampionát, musí uznat, že Němci vyhráli zaslouženě: hráli pohledný fotbal dopředu, vytvářeli si šance, nepředváděli antifotbal, jako Argentinci v předešlém duelu s Holandskem, při kterém se urputně brání, a který je možná takticky účinný, ale není ke koukání. O to by ale mělo jít na MS světa především: je to podívaná a národní svátek, při kterém jdou taktické úvahy, včetně peněz stranou. 

Japonská fafynka fotbalového týmu Německa se strachuje o vítězství během včerejšího finálového zápasu Německa a Argentiny. Goethe Institut, Tokio, 13.7. 2014. Foto AP

Mistrovství světa v kopané má ovšem několik dimenzí, které překračují rovinu sportu a které musí uznat i ti, kteří jinak fotbalu a sportu obecně moc nefandí: je to jedna z mála týmových her, které má skutečně (narozdíl třeba od hokeje, který je z pochopitelných důvodů „doma“ na severní polokouli) celosvětový rozměr: síť fotbalových klubů obepíná celou zeměkouli od Austrálie přes Afriku až třeba po Grónsko, od amatérských týmů, kde se hraje čistě pro radost, až po profesionální bohaté velkokluby, kde je o velké peníze. Je to jedná z mála nadnárodních událostí, která dokáže propojit svět civilizovaným způsobem, aniž by k tomu bylo užito obrazů spektakulárního násilí, které dnes ještě dokáže obsadit titulní stránky masmédií napříč kontinenty. 

Šampionát v kopané není ovšem jen kulturotvorná záležitost, ale stejně tak má i politickou dimenzi: jako masová lidová zábava připomíná především v demokraciích problém popularity a legitimity jednotlivých vlád. Rovněž skutečnost, že Mistrovství světa v kopané je založeno na národním principu, který vynikne o to víc, že fotbal je, na rozdíl od atletiky, kolektivní hra, kvalifikuje fotbal do roviny mezinárodních vztahů. Je to jakýsi předobraz Organizace společnosti národů: jednotlivé národní týmy zastupují svou zemi a přitom hrají podle předem daných pravidel, na předem nalajnovaném hřišti, přičemž pravidla kontroluje nestranný arbiter, dva čároví a jeden hlavní rozhodčí. Pokud někdo pravidla poruší, je napomenut žlutou kartou, když udělá přestupek podruhé, může dostat kartu červenou a být ze sportovní klání vyloučen, což citelně oslabí národní tým. Jak jednoduché. Více sportovního ducha v politice, tedy hrát podle pravidel. 

Autor: Petr Placák

Další články v rubrice

Kdo tahá v Hongkongu za kratší konec?

Petr Placák, EUROSKOP, 20. října 2014

My za vás, vy za nás

Petr Placák, EUROSKOP, 30. září 2014

Skotové volili pro Evropu

Petr Placák, EUROSKOP, 22. září 2014

NATO pro 21. století

Petr Placák, EUROSKOP, 8. září 2014