Petr Placák, EUROSKOP, 25. srpna 2014
Invaze států Varšavské smlouvy do Československa pod vedením Moskvy v roce 1968, jehož výročí jsme si minulý týden připomněli, mělo na hlavního agresora Sovětský svaz vnitropolitický i mezinárodní dopad, který přispěl ke zhroucení komunistického impéria.
Koncem 60. let, kdy sovětské impérium stále více zaostávalo za Západem, se reforma nepružného a rigidního komunistického systému stala doslova existenční nutností. Místo reforem ovšem Moskva sáhla k „osvědčenému“ prostředku diktatur, které se snaží pozornost od vnitřních problémů země odpoutat vnější agresí, přičemž potíže pochopitelně znásobí.
Kdo v roce 1968 vyhrál? Praha během srpnové okupace roku 1968. – Na titulní straně se sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv líbá se svým československým protějškem Gustávem Husákem při inspekční cestě do Prahy 24.ledna 1972, foto archiv čtk
I když se komunistické impérium snažilo společnost materiálně saturovat, snaha vylepšit ekonomickou a sociální situaci v zemi, kterou nedoprovázely žádné politické reformy, rychle ztrácela dech. Politika cukru a biče, kterou se Kreml snažil uplatňovat vůči svým satelitům po okupaci Československa, byla velmi nákladná, zvlášť když se Kreml pokoušel imitovat západní konsumní společnost, přičemž si na to půjčoval peníze ze Západu. Udržování systému satelitních států, jejichž ekonomiky byly stejně nefunkční jako ta v Sovětském svazu, krizi impéria jen dále prohlubovalo.
Neefektivní hospodaření socialistických zemí dorazila ekonomická krize v polovině 70. let, která jen podtrhla kolaps centrálně řízeného sociálně-ekonomického modelu východního bloku. Režim přitom lil obrovské finanční prostředky do zbrojního průmyslu. Moskva se sice stala vojenskou velmocí, ale ve všech dalších oblastech stále výrazněji zaostávala za Západem, na prvním místě za Spojenými státy.
Vojenská převaha provokovala Kreml k dalším zahraničně vojenským akcím, jako byla invaze v roce 1979 do Afghánistánu, přičemž tato silová politika jen dále bránila zavedení jakýchkoli smysluplných reforem. Z SSSR se stal onen příslovečný obr na hliněných nohách, kterého už žádné reformy nemohly zachránit. Když se v polovině 80. let dostal k moci reformátor Gorbačov, bylo už dávno pozdě – pacient léčbu nepřežil.
Moskvě se okupace Československa v roce 1968 bezpochyby krutě vymstila. Opakuje se dnes situace s Ukrajinou? Putin zbrojí a aby lid odvrátil od zhoršující se ekonomického situace, nabídl jim nacionalistickou pohádku o Velkém Rusku – kdo to všechno zaplatí, o to se pochopitelně nestará. Podle všeho se současný kremelský vládce vydal v Brežněvových stopách.
Autor: Petr Placák